• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 7 knih

Nové komentáře u knih Iain Pears

Scipionův sen

„Skončil jsem na straně 80. Autor v rámci jedné kapitoly skáče z jednoho století do druhého, chvílemi jsem nevěděl, ve které době se zrovna nacházím. Jaké jsou autorovi znalosti historie netuším. Postavy románu jsou smyšlené, poznámka autora v knize chybí. Každopádně ve starověku žádná Provence ani Marseille neexistovaly, město Massalia bylo součástí Zaalpské Galie.“... celý text
— braunerova

---

Neviditelná chvíle rozhodnutí

„Mnozí z těch, kteří se pustí do psaní historického románu, nereflektují skutečnost, že uvažování a postoje lidí se s plynoucími dějinami proměňují, a tak se historickými kulisami prohánějí desítky pozoruhodně emancipovaných hrdinek a dalších postav s myšlením člověka 21. století. Vadí vám to? Tak vězte, že Pearsův román si můžete přečíst bez obav. Uvažování všech čtyř vypravěčů je totiž tak dobové, že i ten jediný, který se jakž takž jeví sympatický, má co dělat, aby si pro své postoje sympatii čtenáře zachoval. Hlavně tedy čtenářky, neboť tehdejší pohled na ženy a taky lidi z nižších sociálních vrstev jakožto na tvory méněcenné a gentlemanovi vždy podřízené (takže jim může klidně třeba jen tak ubalit facku) by dnes byl nejen odsouzeníhodný, ale mnohdy i žalovatelný. Nechybí ovšem ani postoje náboženské, politické nebo národnostní. K čemuž následující ukázka: ... Lower byl spokojen, že při rozhodování mezi ním a Colou bude mít on vždy přednost, protože kdo by sázel na slovo italského diletanta proti slovu anglického gentlemana? Ne že by nebyly známy případy, kdy ten posledně jmenovaný zalhal anebo pravdu špatně pochopil, ale taková možnost je zajisté mnohem méně pravděpodobná. To je všeobecně známo a uznáváno. Nezeptal jsem se, zdali to stejně tak uznávají i v Itálii. Jak je z ukázky patrné, rétorika je vedle historické uvěřitelnosti další silnou stránkou tohoto díla. Což doložím ještě jednou ukázkou: "Při našem posledním setkání jste mi leccos doporučil. Na Jeho Veličenstvo zapůsobilo, že povstání bylo tak rychle rozbito, a já jsem ocenil, že jsem si mohl svůj postup s vámi prohovořit." Jeho slova zhruba znamenala, že si přisvojil všechny zásluhy, a já mám mít na paměti, že královy přízně se mohu dočkat výhradně jeho prostřednictvím. Bylo to od něho milé, že se vyjádřil tak srozumitelně. O tomto kvalitním, čtivém a dobře vystavěném románu by se toho dalo říct hodně, ale naštěstí už to udělali komentující přede mnou a já tak mohu svůj nepříliš stručný příspěvek zakončit tečkou.“... celý text
— strana1-100

---

Uloupená madona

„Dříve přečtená Záhada Berniniho busty byla zajímavější, složitější, informativnější i zábavnější. Tady se hlavní hrdina, britský kunsthistorik, ani moc neprojevuje, ale navíc dokonce postrádá znalosti v oblasti, kolem níž se to vše nakonec točí - byzantské ikony. Průměrné pátrání v Římě, ale o věčném městě se toho nedozvíme tolik jako o starověké Konstantinopoli a moderním Řecku. Napětí a zábava nulové. Aspoň že je to krátké... "Jednání mají na celém světě víceméně stejný průběh. A tak je tomu nejspíš od samého počátku. Jeden drží opratě v ruce, druhý by je vlastně držet měl a další by je stůj co stůj držet chtěl. A každý z nich má své stoupence a protivníky. A pak jsou tady ještě nerozhodní, kteří se nechávají nést a doufají, že vlny nebudou příliš vysoké. Vždycky dojde k hádce, ve které se mohou projevit latentní protiklady. Někdy jde o důležitou spornou otázku, která ospravedlňuje vynaložené úsilí. Ale ne často." "'Středověcí mniši se bičovali, my opravujeme písemné úkoly.' Tak pravil děkan, specialista na renesanci. 'Bolí to a je to ponižující, ale jednou už to k tomu patří. A jistým způsobem to slouží duchovní očistě - člověk je při tom konfrontován s nesmyslností vlastní existence.'"“... celý text
— soukroma

---

---

Záhada Berniniho busty

„Kniha dlouho spočívala netknuta v mé knihovně, ale čas nazrál: a ejhle, ten skoro třicet let starý detektivně-umělecký příběh je zajímavý, ba dokonce vtipný! Komplikovaná zápletka, nečte se úplně hladce, ale nabízí zajímavé prostředí na trase Řím - Los Angeles, tedy rozdílný přístup ke starým památkám v soukromém vlastnictví, s takovým trochu ňoumovatým hlavním hrdinou (Mortdecai to není, je to ale zase Angličan každým coulem, trochu obroušený delším pobytem v Itálii, kunsthistorik, nikoli obchodník - to ho ovšem živí, nicméně smysl pro humor mají oba podobný). "Není k zahození, když někdo sejme z člověka břímě rozhodování. Je mnohem jednodušší přijmout nevyhnutelné bez lítosti či pochyb."“... celý text
— soukroma

---

Záhada Tizianovy fresky

„Bavila mě, je to taková "lehká" četba. půjčím si i další díly.“
— Danuše7