Nové komentáře u knih Ida Jessen
Nový čas
„" Jde o to, že většinu dospělého života s někým žijete, a pak o něj přijdete. Jste zase svobodné. Svoboda není jen k dobru. Existuje i svoboda, kdy vás nikdo nevidí. Tak je na tom vdova. Když skončí smutek a bolest, ztratí punc senzace, přestane být pro lidi zajímavá a nezbyde jí, než se s tím smířit. Vdova má zkušenost, které nikdo jiný nerozumí. Musí žít s tím, že pro ostatní zešedla a ztratila právo si postěžovat, poněvadž stojí mimo společenství. "
jak už někdo napsal, rozhodně to není kniha pro mainstreamové čtenáře, oceňující autory z kurzů tvůrčího psaní...(moje nedávná zkušenost :D)
nalezena v Levných knihách, přesně ten typ knihy, kde se nelze řídit hvězdičkami z DK (což mám pocit, že se často dějě u severské literatury).
Lilly a její příběh. Začátek velmi stručný a zvláštní. Deník, který nikdy nebyl napsán, aby se nám pak vynořil o 20let později v Lilliných vzpomínkách.
Vdova. Tak zvláštní stav, tak tvrdé slovo. U Lilly znamenající kromě jiného osvobození. Jako by z ní spadlo jařmo. Začíná opět vidět svět kolem sebe, vnímat své pocity, touhy. Noří se do minulosti a ukazuje nám střípky obrázků z let, kdy deník ležel ladem.
Mladou, vysmátou, nadšenou učitelku. Opouštějící rodný ostrov Fyn, aby se odstěhovala do Thyregodu, poznala rozsáhlá vřesoviště, písečné bouře a kraj úplně jiný, než na jaký byla zvyklá. ,Milující život, svou práci, své žáčky.
A ještě někoho. Nicméně jak už to tak často v životě bývá, on si musí vzít jinou ( i když může a musí je často zaměňováno) a Lilly ani neví jak a stává se paní doktorovou Baggeovou, což kromě ztráty své osobnosti s sebou přineslo i ztrátu zaměstnání a pozici manželky a ženy v domácnosti na plný úvazek. Teď je Vigand Bagge mrtvý. A kam zmizelo těch 20let ? Může se vrátit stará Lilly ? Je čas na nový život v Růžové vilce.
Nádherný, křehký příběh o hledání sama sebe. Ukazující nám i kus historie Dánska. Těžký život rolníků a řemeslníků, a zejména jejich dětí. Dobu, když tubera ve velkém kosila i u nich. Legendy. Plný svérázných postaviček, jak už to tak bývá (nějaký povidín jako paní Andersenová a její syn Jens Kristian nesmí chybět). K zamyšlení, pomalému čtení, uždibování této lahůdky.
děkuji
"A zase je tu večer. Plyne den za dnem. Mezi večerem a dnem je velký rozdíl. Večer se sem stahují tajní přátelé. Staré radosti a strasti a všechno mezi tím. Přinášejí světlo. Rozsvítím lampu. V pokoji se rozhostí mír, i ve mně samé."“... celý text
— haki34
Nový čas
„hodí se ke čtení do tohoto času hysterických příprav na svátky. jsou důležitější věci, než importované tradice. a žít jde i jinak. jak na své kůži zjistila sama hrdinka, poznání přichází někdy až po mnoha letech tápání. ale každý den života prožitý svobodně má smysl.
hezká knížka, která se nevnucuje, není psaná na objednávku ani za ní nestojí ohromný tým, kterému je potřeba děkovat na pěti stranách.“... celý text
— freejazz
Nový čas
„Odpad rozhodně né. Kniha krásně napsána a porozumí jí spíš lidé, kteří už mají něco za sebou. Život v Dánsku v malé vesničce ve 30. letech, žena bez rodiny, učitelka. Její vzpomínky, upřímná výpověď. Opravdu je lepší si knihu tak trochu šetřit a nečíst ji na jeden zátah. Ale třeba někoho potěší jako jednohubka lahůdka.“... celý text
— knihovna1
Nový čas
„Ne nechápu, že tato kniha má ocenění. Nuda a nuda. Kniha je psaná formou deníčku, kdy ženě umírá manžel o 20 let starší. Nepochopila jsem, proč si ho vzala, když se v něm vlastně nudila. A znovu Ne!“... celý text
— Naďa2411
Nový čas
„Nevím, co si o knize myslet. Je prostě jiná stejně jako Dánové oproti nám.
Pozorovala jsem, že musím mít velmi specifickou náladu, abych se do příběhu mohla začíst. V jiných případech jsem si myslela, že čtu úplnou blbost.
Také si nejsem jistá, jestli dřív bylo všechno tak jednoduché. Jednou se viděli a dohodli se, že se vezmou/přestěhovali se. Zvláštní text.“... celý text
— Alethea_k
