• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Jacques Attali

Bratrstvo probuzených

„Historický román francouzského spisovatele, diplomata a svého času i poradce bývalého prezidenta Mitteranda Jasquese Attaliho se odehrává ve 12. století ve španělské Córdobě, Toledu, Fesu, či v Ceutě. Jde o příběh skutečných historických postav, židovských a muslimských mudrců té doby a o dobrodružné, smrtelně nebezpečné pátrání po tajemné, neznámé Aristotelově knize, která změní svět. Námět je to jistě velice zajímavý a dalo by se z něj vytřískat maximum, kdyby ho zpracoval například Umberto Eco. V zásadě se ale dočkáte pouze suchopárné nudy, pokud tedy nemáte ve zvyku a oblibě řešit otázky typu: V čem proti sobě stojí a co naopak spojuje tři monoteistická náboženství? Co může způsobit zmizení vesmíru? Mohla být pravda zjevena i jiným než židovským a muslimským prorokům? Připojuji citáty pro představu: „…Aristoteles dokazuje boží existenci. Vysvětluje, že stačí pozorovat pohyb věcí a vysledovat jeho příčiny. Tím se dojde k prvotnímu Hybateli, prvnímu z řady dalších, jenž věčně rozhýbává svět, vně kterého se sám nachází. Tento prvotní Hybatel představuje Boha, myšlenku držící od věků vesmír, nejjednodušší a nejnehmotnější substanci. Bůh zná, Bůh tvoří, myslí vesmír, ale netouží po něm. Všemohoucí je principem všeho pohybu, ale nestvořil ani věčnou hmotu, ani formy, protože žádná věc nemůže vzniknout z ničeho. Jeden může vytvořit jen jednoho. Vesmír nemá počátek ani konec. Čas je také věčný, protože kdyby byl vznikl v určitém momentu, existoval by až poté, co neexistoval. --- Naše náboženství je nejdokonalejší ze všech. Bible Židů je temný text plný chyb: je to však náboženská kniha lidu, který musíme respektovat, protože je monoteistický. Křesťané se mýlí, když tvrdí, že Bůh je trojjediný, protože kdyby se Bůh skládal z trojice, někdo nebo něco by muselo tuto trojici vytvořit, a to něco by byl skutečný Stvořitel, Bůh před trojicí. Křesťanství je tedy polyteismus. Náš korán je zázračně jasný, ozřejmuje sám sebe a je neproniknutelným tajemstvím. Není tedy dovoleno ho vykládat, tj. nedržet se jeho zjevného smyslu, krom případů, kdy k tomu sám výslovně vyzývá. V takových případech je dovoleno použít rozum.““... celý text
— Tyet

---

Bratrstvo probuzených

„Na mou duši opravdu dobrá, výborná kniha. Budete se divit, ale já bych jí dal přečíst i (těm) fyzikům, co se tak zoufale trápí / patlají v počátku vesmíru. Třeba by je to mohlo postrčit k pochopení k toho, jak se to s tím časem a hmotou vlastně má, třeba Ps: ten konec je přece tedy trochu jen překombinovaný…“... celý text
— cervec

---

Athény a Jeruzalém - úděl duchovní říše Západu

„Není to klasicky naučné. Je to esej a tomu to odpovídá. Vychází to z úvahy, že mezi starověkým Řeckem a Izraelem existoval dialog. Je nepravděpodobné, aby tehdejší národy žily v jakési myšlenkové izolaci. Že k tomu není žádný důkaz? Nevadí. Námořní obchod byl už tenkrát. Díky žánru jsou fakta až na druhém místě. Důležité je, aby to autorům sedělo. Díky základní myšlence jsou první tři čtvrtiny knihy o starověku. Začíná to asi od 13. století př. n. l. srovnáním řeckých mýtů a počátku židovské tradice. Pak se probírají proroci a filozofové a srovnávají se jejich myšlenky. Časté připomínání jak Židé měli všechno dřív, mně časem přišlo trapné. A to židovskému myšlení fandím. Starověk se probírá dlouho. Nejdřív je to fajn, ale pak to začne nudit. Nevýhoda je, že na esej je text příliš dlouhý. Různí myslitelé se probírají až do 13. století a pak to ještě víc zrychlí. Výsledná pointa je až v posledních dvou kapitolách. Samotný závěr končí zhruba v roce 2015. Západ má antické a židovsko-křesťanské kořeny. Tady se řeší duchovní předchůdce Říma a duchovní předchůdce křesťanství. A to bylo též ovlivněné řeckým myšlením díky Pavlovi z Tarsu. Je to příliš stručný a asi proto mě to moc nepřesvědčilo. Já to s tím řeckým myšlením nevidím vůbec dobře. Mnohem víc mi vyhovuje praktický rozum Židů. S některými myšlenkami v závěru jsem nemohl souhlasit. Poslední dva listy bych vytrhl. Takový plky. Vzhledem k tomu, co se děje a zvláště ve Francii, mi některé názory přišly úplně mimo. Nevypadá to jako nepovedená ironie. Autoři měli odvahu napsat, jak islámská civilizace myšlenkově ustrnula, ale už neměli odvahu se vypořádat se současností. Zda jsou fakta správná, se během čtení vyhodnotit nedá. Ostatně se to ani neočekává. Chybí bibliografie a je tam jen obsah. Musela by se ověřovat skoro každá věta v každém odstavci. Sám překladatel to opatřil 170 poznámkami. Nebo by čtenář musel mít načteno přesně to, o čem autoři píší. Je to spíš k zamyšlení než že byste se něco dozvěděli. Díky té stručnosti to šlo jen po povrchu. Provokativní a málo přesvědčivé. Určitě doporučuji všem, kdo se zamýšlí nad hodnotami Západu a kde se vzala jeho současná krize. 85%“... celý text
— Eldar80

---

---

Athény a Jeruzalém - úděl duchovní říše Západu

„Zajímavá studie porovnávající mytologii starého řecka a starozákonních Hebrejů a hledající paralely mezi nimi. Protože nejsem dostatečně vzdělán zejména v řecké antice, netroufám si hodnotit, nakolik jde o kvalifikované a nezpochybnitelné názory a nakolik spíš o spekulace a tak trochu provokativní přeložení občas i kontroverzních myšlenek. Kvalitní přemluva p. Zdeňka Pince knihu výborně rámuje a poskytuje základní orientaci v tom, jak kriticky k vlastnímu obsahu knihy přistupovat. Pro mě osobně to bylo zajímavé čtení a dalo mi impuls k pokusu dovzdělat se ve starořecké historii a filosofii.“... celý text
— Juagustin

---

Bratrstvo probuzených

„Bratrstvo probuzených je vše, co je mi blízké. Andalusie, středověk, judaismus, Aristoteles, filosofie a ve výsledku všechna tato témata tvoří velmi chutný koktejl. Román je skvěle popisný a člověk si užívá napínavý výlet. Chvíli je v Cordobě, aby hned poté cestoval do Toleda, následně navštívil Maroko, Egypt a další země. A všude se něco děje. Příběh má skvělou gradaci. Poslední třetinu knihy jsem byla skutečně netrpělivá a honem honem jsem chtěla mít jasno kdo, kde, co a proč… Co mě ale opravdu velmi bavilo byly všechny ty filosofické a náboženské diskuse, kde racio a věda měly hned dva velmi silné obhájce. Ibn Rušd a Moše. A tak vedle historického románu se kniha zcela nepochybně do jisté míry stává také románem spirituálním. Některé otázky a stejně tak některé odpovědi jsou skutečně brilantní a já jsem se musela v četbě zastavit a přemýšlet. Vlastně by se dalo říci, že za všechno může Aristoteles. Bez něj by totiž tento román s detektivní zápletkou na pozadí středověké Andalusie a se spoustou filosofických otázek a religionistických témat, nemohl vzniknout.“... celý text
— IŠ