• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih James Hawes

Stručné německé dějiny

„Hlavnú úlohu James Hawes naplnil. V pomerne kompaktnej knihe na 270 stranách dokázal čitateľovi sprostredkovať zjednodušený náčrt komplikovanej histórie, ktorá predchádzala sformovaniu dnešnej Nemeckej spolkovej republiky. O tom, že ide o mimoriadne zapeklitú problematiku, svedčí fakt, že štátny útvar, ktorý by dnešné Nemecko aspoň sčasti pripomínal, do 19. storočia prakticky nikdy predtým neexistoval. A aj po zjednotení pod taktovkou Bismarcka, bol vnútorne rozdelený na Prusko a západné nemecké štáty. Fragmentácii nemecky hovoriaceho obyvateľstva, z ktorého najnápadnejšie vyčnievajú mentálne odlišne nastavené Prusko a neskôr NDR, prisudzuje autor mnohé minulé aj aktuálne problémy zjednoteného Nemecka. Pôsobí hodnotiaci úsudok autora, podľa ktorého bolo najprirodzenejším zriadením Západné Nemecko počas Studenej vojny, pri popisovaní nemeckých dejín ostentatívne? Áno, napokon, najlepšie o tom vypovedá jeho skonštatovanie v samotnom závere: "Německo Konrada Adenauera, Helmuta Schmidta a Helmuta Kohla nebylo jakousi nedopečenou provizorní zemí pochmurně čekající na svou druhou polovinou. Na rozdíl od zaniklého monstra Prusko-Německa (Německého císařství) mělo skutečné kořeny. Dosažení této celistvé politické entity s východní hranicí na Labi a hlavním městem na Rýně... bylo skutečným vrcholem německých dějin..." Podobne ako poznamenal v komentároch už Majrek, rozlúsknutie problematiky nemeckých dejín zrejme nebude také jednoduché, ako ho James Hawes v svojej knihe sprostredkúval. A to je vlastne mojou jedinou výčitkou tejto, inak veľmi dobre sa čítajúcej, knihe...“... celý text
— čerweek

---

Stručné německé dějiny

„Vlastně nevím, čím bych měl začít, protože tak rozporuplné pojetí dějin jsem ještě nečetl. Na knihu by se podle módní mluvy možná hodila nášivka "kontroverzní", ale takové označení by vlastně o ničem nevypovídalo. "Německé dějiny pohledem Brita" by také nebyly výstižné. Ale možná nejpřiléhavější a "nejstručnější" vyjádření ohledně Stručných dějin by znělo, že se nese v duchu Dänikenových knih. Je to velmi zajímavé a poutavé čtení, které je vyprávěno svižným jazykem, s jasnou názorovou linkou. Problém tkví ovšem v "detailech". Hawes si podobně jako Däniken vybírá argumenty, které podporují jeho pohled na svět, což je ovšem co do výkladu historie dosti odvážné a podobá se procházce na tenkém ledě. Základní teze, která se vine celou knihou jako červená nit, je založená na teorii "dvojího Německa", tedy toho západního - moderního, které tradičně navazuje na odkaz Římské říše a toho východního, které se od základu liší v téměř všech aspektech nazírání. Některé autorovy postřehy jsou skutečně pozoruhodné, někdy ovšem naopak překvapí svým jednostranným pohledem a vytrháváním myšlenek ze širších souvislostí. Dost překvapivě vyznívá například rozdělení německých národů na Prusko a Německo, nebo lakonicky pojaté označení Rakouska a Pruska na "dvě východní mocnosti" a západního Německa na Německo v onom ryzím slova smyslu. Nelze si rovněž nevšimnout autorovy nevraživosti vůči všemu luteránskému - z reformace jako by se rodilo čiré zlo (rozdělení Německa na drobné státy, vzestup Pruska a dokonce i antisemitismus), zasahující dokonce do dnešní doby. Bismarck vlastně není opravdový Němec, nýbrž Prus. "Západní" Německo jakoby proplouvalo dějinami jen jako tichý a pasivní svědek, ubíjený arogancí Prusů a "nepravých" Němců (zachvácených jakousi "východní" chorobou, vyskytující se od Labe směrem k nám a do Polska). Západní Německo vzhlíží k liberální demokracii a bohatství Británie, která je jeho nedostižným vzorem, ale autor se ani na okamžik nezmíní o kolonialismu (ze které všechno to bohatství a "liberalismus" vzešly), pangermanismu a vzájemných třenicích národů Evropy i na západ od Německa. Chybu hledá v Lutherově náboženské reformaci, ale pomlčí o jejích příčinách. Katolictví je podle něj nositelem pokroku a jakýmsi strážcem tradičních hodnot zároveň. A tak dále... Je jasné, že stručné dějiny nemohou obsáhnout vše, mají-li být opravdu stručné, ale některých nepřesností a zavádějících faktů by se autor mohl vyvarovat. Dějiny žádného státu zkrátka nevyznívají zcela jednoznačně a čím hlouběji je studujete, tím spíše se v tom utvrzujete. Abych ale jen nekritizoval - kniha je čtivá, velmi zdařile přeložená, obsahuje názorné mapky a přehledy a v neposlední řadě vyvolává diskusi. A to je dobře - udržuje mozek svěží...“... celý text
— Majrek

---

Stručné německé dějiny

„Kniha jež stručně shrnuje dějiny jednoho z nesložitěji zrodivších se států. Při čtení jsem si uvědomil, že existují a vždy existovaly dvě Německa. Východní a Západní. A taktéž jsem si uvědomil, že všeobecné představy o Německém národě se zrodily na bázi onoho Východního-Pruského-militaristického. Což je zásadní chyba. Pravé Německo je totiž to Západní - kulturní a morálně vyspělé. Mám rád knihy, které dokážou měnit můj pohled na svět, a tohle je jedna z nich.“... celý text
— Joker208

---

---

Proč byste měli číst Kafku, než promarníte svůj život

„Autor se rozhodl zbořit mýtus o Kafkovi, to jest téměř vše z toho co se o Kafkovi píše a učí. Jednotlivé teze porovnává s jeho dopisy, zápisy v denících, a dochází k závěru, že Kafku autora nám jeho překladatelé a životopisci hodně pozměnili.“... celý text
— engelbert

---

Proč byste měli číst Kafku, než promarníte svůj život

„Kniha by mohla být poloviční. Nikoliv proto, že by byla nudná. Ovšem kapitoly, zejména ty úvodní, jsou strukturovány následovně: 1. část: Já vám něco řeknu. 2. Já vám něco fakt řeknu. 3. To budete koukat. 4. Připraveni? 5. Podstata sdělení. 6. To koukáte, co? Jakákoliv zajímavější informace je pohřbena v hromadě balastu. Navíc se příliš často jedná o domněnky a dojmy. Poznámkový aparát je chatrný a jeho smysl lze vyjádřit jediným doporučením - přečtěte si Altovo Der ewige Sohn. Postřehy z britského úhlu pohledu o vztazích Němců, Židů a Čechů v předválečné Praze jsou snad zjednodušené (Bohatému Němci, jako byl Kafka, skákaly chudé české děvečky samy do postele...), ale zároveň neotřelé a osvěžující. Na druhou stranu neustálé narážky ve smyslu: "Nikdo si toho nevšiml, nebo nechtěl všimnout, až já..." jsou otravné. Záverečné ztrhání většiny odborné literatury o Kafkovi z pozice prozaika (= laika) je vyloženě nabubřelé a hloupé. V knize nazvané Proč byste měli číst Kafku jsou dvě kapitoly o osudových ženách K. F., ačkoliv sám autor tvrdí, že jejich význam na jeho tvrobu se obecně přeceňuje. Přesto jsem rád, že jsem si knihu přečetl - kvůli poslední kapitole a závěru. Konečně někdo srozumitelně vysvětlil, čím je vlastně Kafka výjimečný. A nemá to nic společného s post mortem zařazování do různých ismů. Hawes mě přesvědčil, že má cenu dát Kafkovi ještě jednu šanci.“... celý text
— Šetčet