Joker208 komentáře u knih
Kniha má pomalejší rozjezd, ale popis autorova dětství je tady klíčový. Pro mě byla hodnotná i proto, že jsem poznal muslimský komunitní život, který autor popsal jako pokrytecký. Když byl jejich otec s nimi doma, všichni je respektovali. Jakmile se otec ocitl ve vězení, všichni se k nim otočili zády. Toto pokrytectví byla věc, která autora v budoucnu vedla k tomu přemýšlet, zda je islám skutečně dobrý životní směr. Postupem času mu však docházelo, že islám je spíš příčina blízkovýchodních problémů než jejich řešení. Jelikož moc nečtu špionážní trillery ani životopisy různých zpravodajců, druhá polovina knihy byla pro mě skvělá ukázka toho, jak vypadá skutečná operativa. Konverze autora ke křesťanství knize dává i další duchovní rozměr. Určitě knihu doporučuji všem se zájmem poznat palestinský konflikt.
Vratislav Vaníček často a zbytečně používá akademický jazyk. U této série, která měla být určena širšímu čtenářstvu, je to nevhodné. I já, jako někdo s politologickým oborem, jsem měl problém pochopit kapitoly věnující se vývoji středověkých vládnoucích institucí. Často jsem měl pocit, že ve větě snad chybí podmět a čtenář si sám má domyslet, o čem je vlastně řeč. Nicméně je toto období plné na zajímavé zvraty v mezinárodní politice, takže bych každému zájemci o naše dějiny doporučil se s nimi seznámit.
Autoři nezabíhali zbytečně do podrobností, a tak si z přečtení knihy odnesete skutečně jen to nejpodstatnější. Za mě spokojenost.
Nevím, jestli to je tím, že se toho v 16. století u nás událo příliš málo nebo se autor věnoval především jemu zajímavým fenoménům, ale celkově je v této knize mnohem víc teorie o vývoji stavovské společnosti a stratifikace a měnových reformách než by asi bylo záhodno. Trochu pak zamrzí, že stěžejní soupeření Habsburků s Turky popř. Uhry je popsáno jen okrajově. Kniha sice není koncipována, aby pojmula vývoj v celé střední Evropě, ale v předchozích dílech byly naše dějiny přece jen zasazeny do celkového středoevropského dění mnohem lépe.
Autor se snažil pojmout vzhledem k okolnostem dlouhý dějinný úsek Německa. Od konce výmarského systému po pád Třetí říše. Ale nahustit něco takového do 200 stran prostě není možné. I když jsem se nějaké nové věci dozvěděl, nedostal se autor u žádného z témat příliš do hloubky.
Velice dobře napsaná kniha. I když jsem spoustu těch geologických úkazů znal, četlo se to velice dobře. Cením si práce, kterou si autor dal s vyhledáváním všech dat a údajů, aby byly popisy událostí co nejpřesnější. Více českých autorů by se mohlo vydat touto cestou popularizace svých vědních oborů.
Autor to dle mého názoru uchopil celkem špatně. Jiné knihy tohoto formátu se zaměří na několik zlomových období dějin daného státu a ty probere trochu víc podrobně. V této knize se J. Black snaží postihnout celou historii od dob římských až po moderní dobu. První kapitola o starověkém Římu bylo vlastně shrnutí celého tisíciletí, takže to spíš působilo jako zápisky středoškoláka, který se chystá k maturitě. Další kapitoly byly o něco lepší, ale často se autor uchyloval ke zkratkám, které čtenáři nic moc nepřinesly. V moderních dějinách, kdy již Itálie byla sjednocená byly kapitoly předneseny lépe. Ostatně sám autor to na začátku knihy zmiňuje, že psát stručné dějiny státu, který po většinu dějin jednotným státem ani nebyl, je prostě těžké. Dle mého názoru se autor příliš rozmáchl, a tak vznikla kniha, která sice čtenáři nové informace přinese, ale takovou nešťastnou formou, že je zase hned zapomene.
Výborné shrnutí francouzských dějin. Autor se toho zhostil jako vyprávění příběhu jedné země často z pohledu jeho vládce. Kniha tak působí čtivě a přitažlivě. Autor vůbec nenudí suchopárným výčtem letopočtů a událostí. Oproti knize Stručné italské dějiny, kde se autor snažil pojmout úplně vše, ale nakonec neobsáhl nic, mnohem lepší lidský přístup.
Jak název napovídá, jedná se o stručné shrnutí, ale pan Galeotti to pojal bravurně. Vhled politologa do ruských dějin se v dnešní době určitě hodí. Dějiny nahlíží z ruského pohledu s otázkou: "Lze si ze Západu vzít technické vymoženosti a pokrok bez přejímání západního liberalismu a morálky?"
Dílo shrnující počátky vrcholného středověku u nás je sepsáno celkem prezicně. Nicméně mi nesednul akademický styl psaní pana Vaníčka. Čtivost oproti dílům Petra Čorneje je asi poloviční. Tam, kde Čornej dokáže s nadhledem povyprávět složité dějinné skutečnosti tak, aby je pochopil i školák, se Vaníček zaplétá do odborné terminologie a neologismů. Co do věcnosti ale knize mnoho vyčíst nemůžu.
Kniha byla dobře rozvržená. Své místo tu mělo Husovo mládí i filosofické spory. Avšak něco tomu chybělo. V dnešní době se historici snaží napsat knihy o významných osobnostech bez patosu a glorifikace. Což je na jednu stranu dobře, ale na druhou stranu, čtenář přichází o emoce při čtení a na konci se dostaví jen malý pocit hrdosti, že právě český národ započal mnohasetletou reformaci katolické církve. Číst životopis Jana Husa by mělo být o vcítění se do jeho situace a o kladení si otázek, zda měl ten boj smysl a zda bychom my dnes měli vůli postupovat stejně.
Nabízí se srovnání s Čornejovým Žižkou, kde autor aspoň spekuloval o vnitřních motivacích husitského válečníka a čtenáři jej tak přiblížil více jako člověka.
Rád čtu historicky přesná díla, ale zrovna životopis Mistra Jana Husa by měl být něco víc, než jen encyklopedií jeho dějinotvorného putování.
Celkem zklamání. Očekával jsem vědečtější přístup, i když autor vysvětluje, že sterilní vědecký přístup k výzkumu účinků psychidelik hned z počátku zavrhnul. Popisy některých tripů jsou zbytečně zdlouhavé a nic neříkající. Nakonec autor přišel k závěru, který jsem očekával. "Zapnout" lidi těmito látkami se podaří jen na nějaký omezený čas. Následně však člověk musí řešit praktické problémy života, které jej odvedou od změny svého myšlenkového nastavení.
Průvodce válečnými taženími mladého Říma až po zničení Kartága. Autor často cituje antické prameny, věnuje se i popisu výzbroje, výstroje a organizace legie. Vzhledem k počtu stran je zde i obšírná polemika na téma konstrukce a použití válečného námořnictva. Kniha dle mého gusta.
Vrcholné dílo historika Spěváčka a tuším také jeho poslední. Pro běžného českého čtenáře možná i stravitelnější dílo než autorovi předchozí publikace Karel IV a Král diplomat, neboť se děj Váslavovy vlády odehrává především v Čechách a není potřeba pamatovat si jména xy říšských šlechticů či biskupů a papežů. Některé kapitoly se nevěnují ani samotnému Václavovi, ale počátkům revoluce a Janovi Husovi. Každému, kdo by si chtěl počíst o předhusitských Čechách můžu vřele doporučit.
Od této knihy jsem čekal něco úplně jiného. Pojednání o jemenském konfliktu, o kulturních rozdílech, o politické situaci v zemi. Autor však v průběhu knihy vysvětlil, že na svých výjezdech nemůže psát blog o těchto věcech, neboť by jej za to mohli perzekvovat. Nakonec jsem se dočetl i něco o odlišnosti naší a islámské kultury, ale všeobecně zajímavých informací tam bylo pro mě málo.
Kniha, díky které jsem poznal velikost onoho panovníka, který na malý moment dějin učinil z Království Českého pomyslný střed Svaté říše římské, a nadneseně i střed celé tehdejší křesťanské Evropy. Příběh velikána začíná už s příjezdem jeho otce Jana do Prahy a autor nás provádí složitým domácím i evropským politickým vývojem. Malý Václav neměl jednoduché dětství a ani rannou adolescenci díky prudkému a žárlivému otci. Nicméně diamanty se rodí pod tlakem. A tím Karel pro naše dějiny bezesporu byl. Knihu jsem četl asi rok poté, co jsem se přestěhoval do Prahy a během čtení jsem si uvědomil, jak moc tomuto muži vděčíme za čarokrásnou matičku všech měst. Jeho diplomatická finesa je unikátem doby ve které žil. Jeho vzdělanost a tolerance až divem své doby. Autor nás provedl všemi možnými zákoutími jeho díla i osobnosti. Pravda, není to asi kniha pro každého, ale na jednom se asi shodneme. Titul největšího Čecha si Karel IV. bezesporu zasloužil.
Čistě popsaná zkušenost dobrovolníka z největšího konfliktu dějin. Při popisu svých operací se zaměřuje přímo na jádro pudla, což oceňuji.
Autor se více zaměřuje na jednotlivé osobnosti a jejich pocity a prožívání než na historické události. Faktů o dané době či technice velice poskrovnu. Vyprávění je místy pomalé na to, že má kniha jen 180 stran. Celkově jsem čekal něco jiného, ale nakonec to ušlo.
Kniha jež stručně shrnuje dějiny jednoho z nesložitěji zrodivších se států. Při čtení jsem si uvědomil, že existují a vždy existovaly dvě Německa. Východní a Západní. A taktéž jsem si uvědomil, že všeobecné představy o Německém národě se zrodily na bázi onoho Východního-Pruského-militaristického. Což je zásadní chyba. Pravé Německo je totiž to Západní - kulturní a morálně vyspělé. Mám rád knihy, které dokážou měnit můj pohled na svět, a tohle je jedna z nich.
Stručný popis námořních bitev, což pro mě jako nadšence do historie trochu nedostatečné. Žádné doprovodné informace, ale za to dostatečné obrazové přílohy. Korektura však byla těžce odfláknutá.