• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Jan Kačer

Mírnou oklikou

„Smutný rytíř Honza Kačer...“
— Pebra

---

Jedu k mámě

„Bude mi chybět.“
— Pebra

---

Jedu k mámě

„Můj oblíbený herec. Rytíř z Údolí včel, partyzán od Mňačka, švihák v agentovi W4C... Četla jsem jeho vzpomínky ráda.“
— Zemlja

---

---

K přátelům

„Vzpomínky, vzpomínky, vzpomínky... Na doby dávno i nedávno minulé, lidi blízké, rodinně, divadelně, umělecky, místem... na přeskáčku. Spolu s vtírajícími se úvahami o stáří, teď už na vlastní kůži (vydáno 2012).... Nostalgie, maličko deprese, smutek, stesk, ...věčné hledání pravdy, ve všem, všude, v sobě. Jak Kačer má vpravdě uměleckou duši, jiné povolání než herec a režisér by mu nestačilo, neslušelo, nepříslušelo, psaní je jen nezbytným doplňkem. Neustále dumající, pochybující, pokorný, strachující se (o pravdu) - měl vůbec chuť a možnost a důvod se někdy doširoka usmát, zasmát z plných plic?“... celý text
— soukroma

---

Zadními vrátky

„Výborné: autentické, zajímavé, poučné i zábavné. Autobiografie slavných celebrit nevyhledávám, ale pro Jana Kačera mám odjakživa slabost a útlá nová knížka mne zaujala (teď vidím, že toho napsal v podobném duchu víc). A rozhodně jsem víc než spokojená; není to autobiografie, ale soubor povídek či krátkých vzpomínek na nejrůznější životní události, setkání a hlavně divadlo a divadelníky. Mnohé mne velmi překvapilo, mj. jak úzké vazby měli tito divadelníci s Norskem, ale i další drobnosti o autorech a režisérech, nejen našich, byly pro mne objevné. Mimořádně laskavě s úctou vzpomíná na herce a režiséry, které ostatně milujeme snad všichni, mezi jinými Jiřího Menzela a Pepu Abrháma. Ostatně Konec starých časů, tedy jejich společné dílo, rozhodně patří k nejlepším kouskům v knížce. "Josef Abrhám, nádherný, urostlý, zarostlý, po všech stránkách dokonalý pábitel, zval na cestu plnou fantazie, rošťáckého, ironického nadhledu a moudrosti. Hostina. Požitek z existence a víry v čistotu krásy. ... Když Josefův Fanfán Tulipán, nedostižný cestovatel pod hvězdami, zpropadený mladý Cyrano de Bergerac, odcházel ze scény, přehoupl se přes nicotnou zídku a do nenávratna zmizel, chtělo se mi běžet za ním a prosit: Vrať se. Zůstaň. Zůstaň, vzácný tygře!" Jako pokročilý osmdesátník už na sobě pociťuje veškerá neštěstí vysokého věku, ale přistupuje k nim přirozeně a věrohodně - nezastírá svoje znechucení nad stárnutím obecně (a vlastním v první řadě), ale nežehrá příliš, pouze snad pokud jde o divadlo jako takové a jeho změny... Ale samozřejmě kolem něj odcházejí lidé blízcí, což také nezůstalo bez ozvěny. "S ďáblem není možné vyhrát, ale je možné říci mu ne."“... celý text
— soukroma