• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Jay Lake

Srdce světa

„V chodu Země, která se pohybuje po obrovském božím soukolí, se objevují nepravidelnosti. Mladý hodinářský učeň Hethor Jacques je vyvolen, aby závadu opravil a celý stroj znovu natáhl. Musí se tak vypravit na dlouhou a strastiplnou cestu, překonat řadu nástrah a protivenství, při nichž poznává nejen povahu světa, v němž žije, ale především sám sebe, aby nakonec stanul před úkolem, jenž si vyžádá všechnu jeho sílu a přesvědčení. Jay Lake vybavil svého hrdinu citlivostí vůči svému okolí a odhodláním hory přenášet, kteréžto vlastnosti mu pomáhají splnit úkol. Hethorův svět je obdivuhodný a je velká škoda, že z něho poznáme jen nevelký kousek. Celý román je vlastně o Hethorově putování za vidinou záchrany světa, za povinností, která mu byla uložena božím poslem, za nadějí, že se dokáže vymanit z pout bídné existence a vykonat zázrak. „Jaký člověk, takový Bůh. Jaký Bůh, takový svět,“ přeříkává si ve chvílích, kdy je mu nejhůř. Srdce světa je z části fantasy, z části pohádka, boží agitka a dobrodružná road movie, na jejímž konci však překvapivě nečeká žádné ohromující rozuzlení, ale spíše malá domů, která - alespoň pro mě - byla tak trochu zklamáním.“... celý text
— ludek.n

---

Srdce světa

„Země je rozdělena obří zdí na dvě poloviny. Obě jsou od sebe naprosto odlišné. Světem se line tikot srdce světa, protože v této knize je vše kolem řízeno "božským hodinářem". Hlavní hrdina má proto ty nejlepší předpoklady, aby se mohl vydat na dlouhé putování a razit si díky náhodám cestu k cíli. Lake vytvořil zajímavý svět a bylo příjemné v něm nějakou tu hodinku strávit. Samozřejmě, že se podíváme na i přes zeď... a hlavně... optimismus můžu hlavní postavě jen závidět. Hlavní příběh není kdovíjak originální, čtenář si zde nejvíc užije popis světa... a někoho zaujme i lehce zoofilní romance.“... celý text
— lampernaqui

---

Květinová zkouška

„Tohle byla velká bída. Ze začátku to ale vypadalo poměrně slibně. Zajímavý svět, nejednoznačné postavy, tajemná hrozba... Následně mi ale přišlo, že se vlastně nic neděje a neustále se na něco čeká. Zvraty mi přišly příliš vykonstruované a nezáživné, navíc obyvatelé města se sebou nechali slušně zametat. Každý trouba z ulice je dokázal vyprovokovat k rebelii, která stála životy mnoha z nich. I postavy začaly být otravné a protivné. Hlavně ubožák Bijaz, u kterého jsem se v závěru již takřka modlil, aby sešel ze světa nějakým opravdu ošklivým a krvavým způsobem. Ještě že jsem za knihu dal jen 50 Kč v Levných knihách.“... celý text
— KapitánSmrt

---

---

Srdce světa

„Na tenhle clockpunkový román jsem se chystal dlouho. Do značné míry mě zklamal, ale nechci říct, že jde o vysloveně špatnou knihu. Jay Lake vykreslil opravdu zajímavý alternativní svět, kde je vše řízeno tikotem hodin, a to včetně živých bytostí i Světa (míněno planety) samého. Nehledě na náboženství, kolem nějž se tady vše točí. A v tomhle světě plném skvělých vizuálních obrazů se odehrává dobrodružný příběh, bohužel ne úplně zdatně napsaný. Hlavnímu hrdinovi, hodinářskému učeni Hethorovi, se zjeví anděl a pověří ho důležitým úkolem. Hethor se vydává na cestu, která mimo jiné zcela změní jeho pohled na svět a úplně převrátí jeho život. Největší problém je, že se ve světě pohybuje zcela náhodně, potkává velmi černobílé postavy i podezřelé množství těch, co mu ihned uvěří a pomohou. V tom jsou vykresleny dost pohádkově a těžko uvěřitelně. Co mi vadilo ještě víc, je samotný způsob cesty - Hethor prostě jde, ani neví kam, a náhoda ho pokaždé někam zavede a ejhle, ona je to přesně ta trasa, jakou potřeboval. Autor tu náhodu v rámci světa vysvětluje jako vedení boží prozřetelnosti, čili o náhodu se nejedná, vše je tak, jak má být. Jenže to prostě nestačí, pocit nahodilosti tímhle vysvětlením nezmizí. Dalším velkým nedostatkem je často chybějící motivace (a ta už bohužel schází samotné zápletce) a mnoho detailů zůstává nevysvětlených, spousta momentů působí samoúčelně a i když jsou zajímavé, nic o jejich pozadí se nedozvíme. Román začíná být dobrý teprve v poslední třetině, kdy se Hethor dostane k jakémusi kmenovému společenství humanoidní rasy. A tady mě začal fakt bavit. Jay Lake taky nenápadně najel na různé filozoficko náboženské otázky (na žádné nové, ale i tak to potěší) a konečně dávalo vše v příběhu i smysl. Je pravda, že ani ta poslední třetina neoplývala originalitou, ale aspoň místy nebyl děj předvídatelný a nakonec i ten strašně klišé závěr se zdá být odpustitelný a pochopitelný. Jen je škoda, že tak nevypadala celá kniha. A vlastně nejslabší byla tam, kde autor ukazuje onen úžasný clockpunkový svět, nicméně i ty dobré kulisy zabíjí vším ostatním, nepovedeným. Výsledkem je rozpačitá fantasy, která zanechá pocit smutku, že z ní autor nevyrazil víc.“... celý text
— sharik

---

Květinová zkouška

„Občas navštěvuji new weird panoptikum - za účelem nechat se udivit nevšedností, šokovat bizarností a znechutit trochou odporností. Jay Lake vyloženě neselhal, ovšem originálních, fascinujících prvků jsem v jeho Nehynoucím městě našla minimum. Prostředí i obyvatelstvo postrádá rozmanitost např. Miévillova Bas-Lagu. Nechybí odpudivé rituály, nepřirozené jevy a tajuplná zákoutí, párkrát se mi po zádech dokonce vydal mráz, nic mě bohužel neohromilo. Ještě o facku hůř dopadla trojice hlavních (anti)hrdinů, jejichž linie se pravidelně střídají: floutek Imago, trpaslík Bijaz a faktor Jásón. Charaktery jsou to poněkud mdlé, neměla jsem motivaci držet jim palce. Imago utíká před svými dluhy, Bijaze vzrušuje pohled na lidské utrpení a sem tam je zmíněno, že Jásón holduje mučení. Tihle okolnostmi sešněrovaní spojenci mi přišli jako nepravděpodobní kandidáti na záchranu Nehynoucího města: marně jsem pátrala po podhoubí ušlechtilých pohnutek. O čem to vlastně celé je? Nehynoucí město má problém: blíží se nepřátelské armády, ulice sužuje jakási znepokojivá až brutální magie, zmizel radní a vláda konšelů je slabá. Imago, Bijaz a Jásón se přimotají ke změně poměrů: na každém z nich si události vyberou daň a ne vše dopadne podle jejich představ. Ani podle mých - houbičkově halucinogenní finále dojmy nevylepšilo. Obvykle nemám v oblibě, když do příběhu strkají rypáky božstva, což je zde podstatou, i proto je pro mě "Květinová zkouška" jednou z nejméně působivých new weird knih. 65%.“... celý text
— Metla