• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Jean de Joinville

Paměti křižákovy

„No já teda nevím, trošku se to ve mně mele. Na jednu stranu se tam dozvím něco o tom co se tehdy dělo a jak to lidi měli nastavený v hlavě. Prostě se něco přihodí a moje víra mi řekne jóóóó, to zařídil bůh, hurá sláva volé. Tak v jeho jménu vezmu svoje hordy a půjdu se se řezat s vousáčema v turbanech i kdyby měli všichni chcípnout. Ta víra jim to v hlavě zkratovala slušně. Třeba oddanost, to bych se picnul. Mýho pána trochu víc posekaj těma svejma sekáčkama a já se nechám zaživa pohřbít s ním. A s radostí přátelé, huráááá. Tak tohle je tam zajímavý. Na druhou stranu mi vadilo jak je to psaný. Bylo tam až moc jmen. Až moc lidí tam zakukalo a u každýho je tam celý jeho jméno a k tomu dodatek urozený pán. Těch jmen je tam tolik, že v nich mám stejně bordel. Kdyby se tam smazalo urozený pán ten a ten, tak by těch stránek asi moc nezbylo. Ale je to jenom můj názor. Dávám tomu půlčíka asi...“... celý text
— žlučníkář

---

Paměti křižákovy

„Autor knihy nebol povolaním spisovateľ, preto nehodnotím formu, ale obsah... a ten je neoceniteľným zdrojom informácií o priebehu siedmej križiackej výpravy a tiež dokladom toho, ako veľmi bolo konanie a myslenie stredovekých ľudí ovplyvnené vierou v boha, ktorej najväčším prejavom bolo zabíjanie iných ľudí v domnienke, že tým konajú jeho vôľu...“... celý text
— iskovsky

---

Život svatého Ludvíka, krále francouzského

„Zajímavé čtení jak život byl mnohem těžší ale lidé ho lépe přijímali... dnes už nic nevydržíme“
— palka452

---

---

Paměti křižákovy

„Pan de Joinville popisuje dramatické události způsobem, který bych připodobnil k odpočinkovému odpoledni stráveném na lehátku v zahradním altánku se sklenicí perlivého vína kdesi uprostřed hrabství Champagne; nevzrušivě a lehce odtažitě popisuje náročnou plavbu korábem po Středozemním moři, putování Egyptem a Palestinou, neustálé boje s nepřáteli, nemocemi, strádáním a útrapami při pobytu v dalekých krajích. Před 770 lety byla jiná doba. Člověk se stal rytířem a v touze po dobrodružství či po čem vyrazil na křížovou výpravu. Život neměl velkou cenu (těch mrtvých a useknutých hlav) a smrt se moc neřešila, Bůh dal – Bůh vzal. Čas neexistoval. Zasekli jste se na Kypru a cesta domů vám trvala více než rok. Dnes si večer sednete k PC a pár hodin si zahrajete tematickou RPG hru s podobným obsahem. Tenkrát taková hra trvala roky. Ohromné množství jmen vlastních i místních, které bez znalosti detailních znalostí historických souvislostí splývají a od poloviny knihy přestávají bavit. Literárně nic moc: kronikářský popis sledu událostí. V detailním a dramatickém rozpracování by to mohla být úžasná historicko-dobrodružná sága, klidně pět dílů, případně i skvostný TV seriál. Takto jen průměr.“... celý text
— lynxir

---

Život svatého Ludvíka, krále francouzského

„Život svatého Ludvíka je bez nadsázky knihou z jiného světa. Vždyť už samotný frontispis, doprovázený titulním listem, jenž by sám mohl být označen za umělecké dílo, vyšle ke čtenáři skrze skvostný dřevoryt Jaroslava Bendy jasnou zprávu, zvěstující ojedinělou cestu napříč časem i prostorem. Na té se v roli průvodců střídají jednotlivé stránky, vězněné v nádherné polokožené vazbě a samy téměř století staré, pokryté dobovým textem reprezentujícím myšlenky, urodivší se v mysli pána de Joinville již před více než sedmi sty lety. Obsah jeho svědectví, psaného vytříbeným slohem, bohatým jazykem a s řemeslnou zručností, nelze charakterizovat jinak než jako vyprávění natolik strhující, že by jej leckdo mohl mylně zařadit mezi chansons de geste. Milovníky historie tedy jistě nepřekvapí, nakolik se druhá část díla - tedy kronika sedmé kruciáty, jež byla mimoděk vydána i samostatně pod názvem Paměti křižákovy - liší od stejně orientovaných, do českého jazyka přeložených spisů Fouchera de Chartres či tak řečeného Ansberta. ".. Rovnou k nám, kteří jsme střehli mostu, přihnal se bretonský hrabě Petr, který jel přímo od Mansourah a byl raněn mečem do obličeje, tak že mu krev tekla do úst. Jel na nevysokém dobře urostlém koni; uzdu měl zaklesnutu na luk sedla a držel jej oběma rukama, aby jeho lidé, kteří byli za ním, kteří se naň velmi tlačili, neuchýlili ho, by nepřejel po mostě. Zdálo se, že věru málo si jich vážil, neboť když plival krev z úst, říkal přečasto: »Hola, při Hlavě Boží, viděli jste takové uličníky?« Na konci jeho bitevního sboru jel hrabě soissonský pan Petr de Neuville, kterého nazývali Caier, který utržil dosti ran toho dne. Když přejeli a když Turci spatřili, že střežeme mostu, upustili od jejich stíhání, i také když spatřili, že jsme k nim obráceni obličeji. Přijel jsem k hraběti soissouskému, jehož vlastní sestřenici jsem pojal za choť, a pravil jsem mu: »Pane myslím, že byste dobře učinil, kdybyste zůstal a hájil toho můstku; neboť opustíme-li tento můstek, Turci, jež vidíte před sebou, vhrnou se po něm, a tak bude král sevřen ze zadu i z předu.« A tázal se, kdyby zůstal, zůstal-li bych též a odpověděl jsem mu: »Velmi ochotně bych zůstal.« Když to slyšel konnetábl, pravil mi, abych odtud neodjížděl, dokud se nevrátí, a že nám pojede pro pomoc.."“... celý text
— _Berry_