• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Jean Moréas

Francouzský symbolismus

„Pro nedělní chvilku poezie jsem vybrala verše mně neznámého Alberta Samaina .... O něžných verších sním, jež chvění nitra zvíří verších, jež o duši zavadí jak chmýří , o plavých verších, v nichž se vláčný smysl lije jako když pod vodou vlá hříva Ofélie, o verších z večera podzimu, uhranutí chvil v ženském obřadu mollových slabik smrti, o něžných verších sním umírajících jako růže .... / úryvek ze sbírky V zahradě infantčině /“... celý text
— intelektuálka

---

Francouzský symbolismus

„Od Rimbauda k symbolistům! Od jasného vidění k póze... "Rimbaudova slova jako kartáče čistila komín mého mozku, takže jsem záhy pod nánosem sazí myšlenek uzřel čiré obrazy věcí, z nichž je složeno skladiště mého vědomí." To napsal Vítězslav Nezval o Rimbaudovi, z kterého vyšli i ostatní symbolisté (tedy především z něho, i když můžeme jmenovat i další předchůdce směru: Verlaina, Baudelaira...). Po přečtení úvodu ke knize se dostanete in medias res a pochopíte dobu, kdy se básníci uchylovali od drsné reality ke snu a stavěli si umělé světy. Možná se vám bude zdát, že to básníci dělali vždy, ale předvedeme si na malých ukázkách, že jejich snahy byly dost odlišné od Rimbaudových výbojů, a jak známo, legraci si z nich dělal už ten starý olezlý bídák Verlaine... Chodil jsem po světě a měl jsem ruce v kapse. Také můj svrchníček už byl jen vidinou. Múzo, tys spolčila se s pěkným hrdinou. A přitom snil jsem jen o samé velké lásce. (Rimbaud - Má bohéma - Fantazie) Z věčného blankytu třpyt ironie drtí, lhostejně krásné jak květiny, básníka, jenž svému géniu bezmocně klne v suti neplodných Bolestí pouště a utíká. (Mallarmé - Blankyt) Ó ty pohledy ubohé a unavené! A vaše a mé! A ty, které už nejsou, a ty, jež přicházejí! A ty, jež nikdy nepřijdou a přece existují! (Maeterlinck - Pohledy) Zdeleka, zdaleka, neví se odkud, z prázdna, jakýsi muž přišel s lyrou a zíral očima jasným,a jak oči blázna a zpíval a zpíval na krátkých strunách lyry lásku žen, touhou marnou a sirou zpíval svou lyrou. (Mockel - Muž s lyrou) Bože, to připomíná dnešní invazi lkavých songů a la Mám chuť řvát jak na lesy, že mám pro tebe postel s nebesy... nebo Zachraňte aspoň kapradí... (bléé!). V knize najdete i lepší kousky a zejména pochopíte další část vývoje básnictví, pakliže vás právě tohle zajímá. A je tu mnoho zajímavých citací z dobových dokumentů a potřebné jsou také medailonky autorů. Rozhodně se o této knize dá říci víc, než že její formát přečuhuje z knihovny!“... celý text
— Pablo70

---

Mé lásky: z francouzské poezie 15.–⁠20. století

„Báječné, zvukomalebné a životaplné překlady krásných především zamilovaných básní. Paul Verlaine - Píseň podzimní Již dlouhý ston svých houslí tón podzim kloní, mou duši rvou ty tóny hrou monotónní. Bled lapám dech, když v hluku ech orloj bije. Myslím-li zas na zašlý čas, k pláči mi je. Už odcházím; mistralem zim, který svistí, jsem štván sem tam, jak bych byl sám spadlé listí.“... celý text
— tučňák222

---

---

Francouzský symbolismus

„Knize bych vytkla snad jen formát který mi vyčníval na poličce :))“
— Wahuhu