Nové komentáře u knih Joachim Bouflet
Tajný deník Lucrezie Borgii
„Příliš politické. Já ji chtěla jako člověka.“
— DominaCZ
Tajný deník Lucrezie Borgii
„Autor nám předkládá obraz Lucrezie formou tajného deníku, který píše pro své děti před svou smrtí - aby věděly, jaká doopravdy byla jejich matka. Vykresluje nám ji jako oběť politických šachů svého otce, trpitelku a velmi ctnostnou ženu.
Text působí uměle, strojeně a popis událostí, pokrmů, ošacení atd. zní spíš jako nějaký úřední zápis do protokolu. Dočetla jsem spíš jen že zvědavosti, jestli to fakt bude pořád tak nezáživné. Bohužel bylo. Škoda, protože myslím, že Lukrezie měla o čem vyprávět.
V množství postav se človek těžko orientuje, neb jednou je postava označena jménem a příjmením či příslušností k rodu, jindy politickou/náboženskou funkcí a někdy zas příbuzenským vztahem k jiné postavě - a v tom aby se prase vyznalo :(. Autor si ten propletenec evidentně užíval, já rozhodně ne.
Jedna perlička:
Autor vložil Lukrecii do úst, že „slavnosti a radovánky se v palácích nových kardinálů střídaly jako na běžícím páse“ - tak si říkám, jak byla Lukrezie dobrá, když už v 15. století znala běžící pás :-)“... celý text
— meluzena
Tajný deník Lucrezie Borgii
„Kniha mne moc nenadchla. Působilo mi problémy se orientovat v dotčených postavách (jednou pojmenované jménem, podruhé titulem), několikrát jsem se musel vracet ve čtení, abych pochopil souvislosti. Nebyl to můj "šálek čaje".“... celý text
— minek
Tajný deník Lucrezie Borgii
„Život Lucrezie Borgie mě zajímal už dlouho,tak jsem využila Čtenářské výzvy (kniha psaná formou deníku),abych si o ní něco přečetla. Byla Lucrezia jen figurkou na politické šachovnici jako dcera papeže a zároveň hračkou v jeho rukách a rukách svého bratra?Přestože tradice o ní mluví jako o zkažené,historie to nepotvrzuje,naopak podle historických pramenů žila jako vážená žena a manželka. Snad až jen na to její veselé oficiální potvrzení panenské nedotčenosti,které absolvovala ve vysokém stupni těhotenství. V očích lidí jí moc neprospělo,když potom papež dítě uznal za svoje-pravděpodobně proto,aby ho ochránil.
Jistě nebyla hloupá,když jí otec v dobách své nepřítomnosti dokonce svěřoval řízení církve včetně pečetě a i potom měla v rukou vládu Ferrary v dobách nepřítomnosti svého manžela.Její osobní život asi nebyl moc šťastný. Sama sebe po tragické smrti svého druhého manžela nazvala „Lucrezia la Infelicissima“ (Lucrezia Nejnešťastnější). Třetí manželství jí snad konečně dalo trochu klidu-hlavně i tím,že se dostala z přímého vlivu svého otce a bratra Cesara.Dala život osmi dětem a ve Ferraře byla ctěná a oblíbená až do své smrti.
Pravdy se někdo asi těžko dopátrá,každopádně pro mě to bylo milé počtení. Pakliže „pisatelkou“ příběhu je sama Lucrezia,nečekejme potvrzení „drbů“ ,které se o ní šířily,i když o mnohých (včetně zmiňované zkoušky panenství) se zmiňuje.
U knihy jsem se nenudila,i když styl psaní není nijak dramatický. Také – přesto že v případě tak „propírané“ historické osobnosti by se to nabízelo - nezabředá do erotiky. Pro mě osobně bez odstínů šedi jsou knihy barvitější,nemám ráda,když se mi všechno podsunuje už „hotové“,není nad vlastní fantazii. Bavily mě dokonce i časté podrobné popisy oblečení a účesů,nebo (bohužel nepříliš konkrétních) návodů na kosmetické přípravky té doby.“... celý text
— Atanone
Tajný deník Lucrezie Borgii
„Mně to překvapivě docela bavilo :-)“
— hana1984
