Johan Huizinga

Přidat do oblíbených Koupit knihy

nizozemská, 1872 - 1945

Populární knihy

/ všech 7 knih
Homo ludens
Homo ludens
Podzim středověku
Podzim středověku
Kultúra Nizozemska v 17. storočí
Kultúra Nizozemska v 17. storočí
Kultúra a kríza
Kultúra a kríza

Nové komentáře u knih Johan Huizinga

Erasmus Erasmus

„S četbou se ke mně zase vrátila renesance, tentokrát zřetelně za cinkotu rolniček na šaškovské čepici, kterou nosí Bláznivost, a v čistém alpském vzduchu. Tuhle malou knížku, nevšedně svěží, průzračnou a lehkou, bych zařadila do thesauru světového písemnictví jako jedno z arciděl svého oboru. Dovede být historiografií, filosofií i uměním, tak inteligentní a nenucená je. Spravedlivá, jasnozřivá, trpělivá v pozorování i usuzování. Erasma oslovuje apostrofami. Kráčí mu po boku, ale nevnucuje se ani se neponižuje, nevypíná a nenadýmá. Jak jen to Huizinga dělá, že se jeho věty rozvíjejí tak příjemně, srozumitelně a půvabně? Už dlouho se mi nic nečetlo tak dobře. * „Líbáme světcům jejich roušky a boty nasáklé potem, a necháváme jejich nejcennější relikvie, knihy, ležet bez povšimnutí.“ * „Pane Ježíši, rozprostři svého ducha nad vodami zle rozvlněných dogmat.“ * „Ze společenství katolické církve mě nevytrhne ani smrt, ani život. … Proto budu snášet tuto církev, dokud neuvidím lepší, a ona je nucena snášet mě, dokud se nestanu lepším já.““... celý text
— JulianaH.

Jeseň stredoveku / Homo ludens Jeseň stredoveku / Homo ludens

„Nebyť tohtoročnej čitateľskej výzvy, asi by som sa k tejto knihe (tak skoro) nedostala. Siahla som ale po nej, keďže je jediná s ročným obdobím v názve, ktorú máme doma. Nie je to žáner, ktorý by som bežne čítala alebo vyhľadávala. Neľutujem však jej prečítanie. Je to kniha písaná veľmi kultivovane a príťažlivo, skoro až beletristicky, čo je na učebnicu, teda odborný text dosť nezvyklý jav. Iste sa však lepšie učí z takýchto "príbehových" textov podaných poetickým jazykom, ako zo suchopárnych konštatovaní.“... celý text
— Lessana

Podzim středověku Podzim středověku

„O knize jsem poprvé slyšel na studiích a několik let jsem se pak odhodlával ji přečíst. Inu je to odborná literatura a ocení ji především ´středověkáři´. Příliš bych ji nedoporučil nadšenci pro středověk, který je zvyklý spíš na populárně-naučnou literaturu typu různých historických časopisů. Proč? 1) Kniha je psána až básnickým jazykem. Jeho květnatost je sice esteticky hezká, ale nejednou se přistihnete, že vám uniká smysl. Co by šlo vyjádřit jednou holou větou je rozepsáno na dva odstavce plných slovních přirovnání, ozdůbek a kudrlinek. 2) Autor čerpá hlavně z kronik. Zahrne vás různými historkami. To je skvělé, kdyby jich opět nebylo přehršel. Historka se vrší na historku a vy zase dumáte, o čem vlastně ta kapitolka je. Osobně mám radši systematičtější a jasnější styl. Což ale neznamená, že někomu se naopak tento netradiční styl může líbit.“... celý text
— Eridan

Podzim středověku Podzim středověku

„Trosku narocnejsi cteni, jazyk je velice poeticky, nicmene je vse vystizeno tak, jak by vystizeno byti melo.“
— Mooneylan

Podzim středověku Podzim středověku

„(Uwaga spoilery!) Nejhorší zkouška studia. Nejoblíbenější zkoušející. Neodbytný pocit, že nic nevíte a vědomí, že to není jen pocit, ale vysmívající se realita. Váš zavařený mozek se v třicetistupňovém hicu snaží odpovědět na prostou otázku: "Četla jste Podzim středověku?" ".. Em.. Em.. Mm.. ne." "Řekněte mi, o čem ta kniha je. Co byste čekala, že obsahuje. Přemýšlejte, vymyslíte to." "Když myslíte." (Hm, haha, tak určitě.) Když jsem se o pár hodin později naprosto otřesená vypotácela v zeleným saku ven z našeho ústavu s cílem zapadnout po hlavě do první knajpy a dva dny nevylézt, nechápala jsem, jak jsem tu zkoušku mohla udělat. Mluvila jsem o knize, kterou jsem nikdy nedržela v ruce. Slíbila jsem si: "Jednou spolu zúčtujeme." Rok poté jsem naznala, že je čas ověřit, o čem Podzim středověku je. "Každá doba touží po krásnějším světě. Čím je zoufalství a bolest ze zmateného dneška hlubší, tím je tato touha niternější. Koncem středověku je základním tónem života hořká trudomyslnost." Už samotným názvem Huizinga připravuje své čtenáře na pompézní alegorický rej, v němž data, jména a události tančí bláznivý tanec s kulturou a vytvářejí vír dokonale promyšleného chaosu. Podzim středověku není primárně suchopárnou knihou, z níž student historie nasává telefonní seznam událostí, je to umělecké dílo, kronika lásky, rytířských ctností, nesplněných přání a utrpení. Huizinga svojí expresivní freskou oživuje poslední desetiletí vadnoucího středověku. Miluje je a nijak to nezastírá. S neobjektivitou, zaujetím a vášní pro věc líčí život lidí, kteří propadali mnohatýdennímu smutku po smrti panovníka, jehož nikdy nespatřili, a byli schopni vraždy, když jejich protivník podváděl v šachu. Kam se vysmívání vlastnímu životu z Podzimu středověku dostalo, líčí dokonale Michail Bachtin v Lidové kultuře středověku a renesance. Podzim středověku nelze nedoporučit, ovšem je dobré mít předtím něco načteno. Coby první kniha o středověku by mohl nejednomu čtenáři prudce zamotat hlavu a zavést ho jako bludička do temného lesa středověku a nechat ho bloudit. 5/5 Kniha o umění a myšlení středověku, která je sama uměleckým dílem. Co víc si člověk může přát?“... celý text
— Pink Martini

Přejít na knížky autora