Mooneylan komentáře u knih
Na parcelu jsem se moc těšila, protože na kresbu Glenna Fabryho se prostě neříká ne. A zklamaná jsem z ní opravdu nebyla, prostě paráda, jako vždy!
Ale ten scénář... Achich nebe, ten scénář! Tak hezky našlápnuté to bylo, tak pěkně rozjeté a potom... prd. Škoda převeliká.
I když se mi líbil nápad příběhu i jeho historické zasazení, říkala jsem si, že to dosáhne kvality alespoň Duchu domu Ashburnů, ale už to jen klesalo. Myslím, že druhá knihy od Darcy Coates byla také mou poslední. Škoda, série strašidelných domů je podle mě něco, co mohlo mít větší potenciál.
Naprosto skvělé zpracování mé nejoblíbenější komiksové série!
Na Darcy Coates jsem se dlouho těšila. Série o strašidelných domech? Jen do mě! Původně jsem čekala větší zásah, ale čím víc titulů vycházelo, přibývaly různé recenze a ohlasy. Srazila jsem tedy svá očekávání a přistupovala k tomu s otevřenou myslí, ono to nějak dopadne. A musím říct, že je to příjemný průměr. V e-verzi se první díl této série dal schroustnout během chvíle a bylo to příjemně mrazivé odpočinkové čtení. Chystám se pokrčovat v sérii a jsem zvědavá, jestli se autorka ve svém psaní někam posune :)
Hodně jsem propadla audioknihám a jsem moc ráda, že i populárně naučné knihy jsou takto zpracované. Moje první kniha od pana Vondrušky na sebe tedy nenechala dlouho čekat. Při sběru jablek a natírání zahradní branky jsem se pak trochu dovzdělala a poučila sousedy. Holt jsem neměla sluchátka a ti, kteří procházeli okolo, se na mě pokřiveně dívali, když slyšeli pana Šťastného mluvit o prostitutkách a intimní hygieně, ale co už...
Před lety jsem viděla film a vlastně jsem neměla tušení (jako u většiny filmů), že předlohou byla kniha. Dostala jsem se k ní v audio verzi a musím říct, že je to parádní. Stejně jako film dokáže tíživost vykreslit dost dobře, i když kniha je poměrně rozvláčná, co do popisu bitevní školy. Ale o tom to je, abyste pochopili Enderovu depresi... Pokud si takhle při podzimu chcete dát nějaké to old schoolové sci-fi, Enderova hra je přesně pro vás.
Orwell je prostě génius, stejně jako náš Čapek.
Poprvé jsem Farmu zvířat četla na střední a byla jsem z ní naprosto unešená. Teď jsem ji slyšela v audiopodobě (díky, pane Čtvrtníčku, váš "Kuliš!" mě bude ještě dlouho pronásledovat) a byla jsem snad ještě unešenější. Asi s věkem dokáže člověk docenit tíhu celé té atmosféry.
Říká se, že když nemůžete o něčem říct něco hezkého, neříkejte nic.
.....
.....
.....
Tohle bylo lepší než ACOTAR. A to je všechno, co mám.
Tak.
"Tak abys věděl, tohle byla nejhorší ubulená limonáda, jakou jsem kdy musel přetrpět. Dokonce to urazilo i mou zadnici, jež se oprudila, neboť chudinka moje malá dřepěla u tak děsného puberťáckého škváru!" Arnold J. Rimmer
Tak a je to. Mám Nikdykde přečtené i v audioverzi.
Když jsem četla Nikdykde poprvé, bylo to na střední škole. Byla jsem z toho světa a z té myšlenky naprosto unesená! Proto jsem byla taky nadšená, když se Nikdykde vybralo do výročního čtení mého Book Clubu. No a pak jsem si ji pustila a... Nikdykde je první kniha, u které jsem si řekla, že to, co jsem četla na střední, vlastně není tak dobré. Ale není to titulem. Je to čtenářskou zkušeností, je to věkem, je posunem se někam jinam. Nikdykde vždycky bude téměř kultovní titul, ale vracet se k němu budu až budou mé zcela imaginarní děti ve věku, kdy se budou muset vypravit do Podlondýna.
Mohla bych dát hodnocení 3/5 místo 4/5, ale neudělám to. Hned vám povím proč.
Není tajemstvím, že miluju Stephena Kinga (jeho tvorbu, ne, že bych po něm potřebovala házet podprsenku). Jasně, jeho poslední tvorba není taková, jak ji známe z jeho depresivních let, ale některá si zachovává své kouzlo. Je to i případ Pohádky. Používá své staré vzorce (morální dilema dítěte - i když se tady objevuje puberťák a ne školou povinné díťátko, vyspělé přemýšlení, démoni z minulosti, atd...), velice čtivé tempo vyprávění, starý svět obohacený moderní technologií (oh hello there, Teemná věži!). Je to King tak jak ho znáte, ale není tak dotažený, tak došperkovaný, tak vymazlený.
King se do Lillimaru vypravil jen tak na skok, na návštěvu za dávnými známými. Navnadil nás na prohlídku světa tak dávného a neznámého, na epický souboj, hluboké vztahy a dechberoucí finále. Ale dostali jsme prohlídku místního orloje a zběžné převyprávění o událostech v posledních letech.
Pro mě to bylo trochu zklamání, ale vlastně ne uplně. Nostalgie z každé Kingovy knihy je silnější a možná to bylo horkem, protože jsem si Pohádku vybrala jako letní čtení, ale vlastně mi tahle návštěva přišla milá. Nenáročná. Ale pokud bych se sem měla vypravit znovu, chci být zničena rodokmeny, historií, epikou, krveprolitím a nervy drásajícími vztahy.
Děkujeme, mistře. Ale chceme jet na další výlet.
Tak tohle bylo moc milé překvapení! Ta tíživá atmosféra, ta snová grafika! Když jsem komiks četla, tak venku bylo akorát zataženo a chystalo se k dešti, takže vše bylo naprosto dokonalé! K tomuhle komiksu se ráda budu vracet.
Tady se nedá napsat nic, co by už nebylo napsáno. Pět z pěti chapadel!
Tak já nevim... Na Hellblazera jsem se fakt těšila, protože miluju film Constantine (ano, přiznávám se!) a v komiksech jsem čekala drsnou bitku s démony. Zatím dostávám jen umaštěnou přestřelku nadávek a krvavých scén vyvolaných egem jednotlivých postav, které se snaží být tvrdší než ti druzí.
Tři "meh" z pěti a pokračuju v sérii.
Takové milé fantasy! Dlouho jsem nečetla nic tak jednduše obyčejného a oddechového. Ano, mohlo to být propracovanější, s dlouhosáhlými vztahovými zákruty a historickým backgroundem, ale to bych si to neposlechla jen tak ve vaně nebo u vaření. Takže za mě pohoda! :)
Asi jsem čekala něco víc, než jen drobné okénko do života vadné Mariko a její ještě vadnější kamarádky. Ale na to, že je to jen manga jednohubka, se to dalo spolknout celkem dobře. Not great, not terrible.
Meh...
Možná jsem měla tenhle díl číst až nakonec, ne jako první ze série... Co už.
Pokaždé zapomenu, kdože je pan Svět a pokaždé mě to překvapí :D Teď, po tomhle skvělém grafickém zážitku, si to snad už konečně zapamatuju :D
Skvělý závěr komiksové trilogie, naprostá pocta původní předloze!
Teď bych se měla vrhnout na Anansiho chlapce, protože svět Amerických bohů je naprosto úžasný.