Mooneylan komentáře u knih
Má oficiálně první přečtená (vlastně poslechnutá) kniha od Agathy Christie. V audio verzi (namluvil Vladimír Čech) to byl zážitek o to větší. Mělo to přesně to, co jsem chtěla od takové detektivky - napětí, akci a typické filosofování nad tím, kdo je vlastně vrahem. Jsem ráda, že jsem se konečně na vlastní oči (uši!) mohla ponořit do příběhu, kde na vás dýchá atmosféra starých zakouřených knihoven v obývacích salonech, kde je postupně odhalován vrah. Asi tu Agathu budu muset pořádně prozkoumat! (Nejen ve filmových verzích Hercula Poirota v podáni Davida Sucheta).
Krátké fantasy povídky, které představují tvorbu nové generace fantasy českých spisovatelů.
Osobně se mi nejvíc líbily povídky Sen o poupatech a trní, Kra a Rohy.
Vše vydáno pod patronátem skvělého nakladatelství Golden Dog.
Knihu jsem vybrala pro Book Club - partu lidí, která se jednou měsíčně sejde a baví se o přečteném titulu. Byla jsem nadšená z tématu a tak jsem se pustila do audioknihy. Jaké bylo mé zklamání, když jsem místo živého sci-fi s hlubokou zápletkou dostala převyprávění historických faktů, které bylo navíc sepsáno formou slohu ze základní školy. Škoda.
Srdcovka je intimní zpověď Štěpánky Jislové o vyrůstání na sídlišti, hledání svého hlasu a pravé lásky a také o tématech, o kterých se ve "slušné společnosti" nemluví, ale mělo by! Autorce se na 240 stranách podařilo popsat to, o čem mnoho lidí z (nejen) naší generace mlčí, tiše přikyvuje a snaží se svůj štít nést hrdě dál balastem naneseným na našem vnitřním já. Rozhodně doporučuji všem, kteří vyrůstali v devadesátkách, pořád neví, jestli nepřijde někdo dospělý a neřekne jim: Vítej, tohle je dospělost! a všem, kteří chtějí od realistického příběhu také naději a víru ve štěstí.
Už třetí kniha od Medusy, to to letí!
Rezavé panny jsou v překvapivě velkém formátu oproti svým dvěma předchůdkyním. Kromě tradičního playlistu (bez kterého už si žádnou Medusu neumím představit) je kniha doplněna také původními českými kresbami Evy Paprstkářové.
Děj je správný new weird. Transformace těla i duše, přístupu ke společnosti i běžným vztahům v zapadlém městečku, které je odkázáno na funkci místní ocelárny. I když mě hlavní postava někdy trochu rozčilovala (její nesmyslné pobíhání sem a tam), naprosto jsem chápala tíživost její situace, kdy se snažila zabránit nevyhnutelnému. Kdy jí pod nohy házeli klacky nejbližší lidé, kteří se dobrovolně zaslepili vůči dění v městečku.
Hrozně ráda bych si přečetla celý příběh znovu z pohledu Rezavých panen. Chci víc z toho tajemného světa potaženého rzí!
Ve svém putování za znovuobjevení klasiky jsem se vydala i po stopách doktora Jekylla. Znám spoustu adaptací tohoto díla, seriálových, knižních, filmových, divadelních, rozhlasových... Ale nikdy jsem nečetla originál. Tuhle klasiku jsem si poslechla jako audio knihu, která zabrala něco kolem dvou hodin času. Stevenson nezklamal! :)
Jedna z klasik, která zcela minula mé obzory. Poslechla jsem v audio verzi.
Skvělý postapo román, který, kdyby byl DnDčkem nebo RPGčkem, byl by jistě hrán ve variantě "Super Easy". I když přeživší na Malevilu měli mnoho výhod k přežití, bylo moc zajímavé procházet s nimi potíže při nastolení nové společnosti.
Dlouho opomíjená klasika, ke které jsem se dostala až v době, kdy na mém srdci nezanechala až tak hlubokou stopu. Vyslechla jsem v audioknize a zpracování bylo velice příjemné.
Do knihy jsem se pustila se silnou chutí, která postupně opadávala. I když mám ráda gotické romány a horory, a Taxidermistova milenka mi svým vyprávěním právě tento styl připomněla, nemohla jsem se do ní pořádně zakousnout. Nicméně námět byl skvělý, i když už zkraje titulu celkem předvídatelný. Moc se mi líbily popisy vycpanin do posledních detailů, včetně duševního rozpoložení. Zcela jistě neotřelé zpracování zajímavého tématu.
Asi jako většina lidí, první jsem viděla film Valmont, který mě (léta zpět, jako dospívající dívku), samozřejmě naprosto učaroval. Libertinská doba je pro mě (co do romancí) srdcová záležitost. A teď jsem se konečně dostala ke knize! Tedy, audioknize, kde Dvořák a Cibulková naprosto dokonale namluvili hlavní postavy.
Nebyla bych to já, abych si neposteskla nad některými výrazy, jako jsou "Ach ne, to byla nuda!", nebo "Autor asi nepochopil, co je to romantika.", nebo "To mě vůbec nebavilo.". Mno, jak bych to řekla. Autor tuto knihu napsal v roce 1782. Takže... ehm, pardon, že to není Netflix YA romanťárna... Já jsem naprosto spokojená, kniha měla všechno, co jsem od ní čekala.
Knihu jsem si vzala na dovolenou a musela jsem si jí hodně šetřit, jinak bych jí slupla na posezení. Děj velice rychle ubíhal, zápletka byla čitelná, duchařina skvělá a rodné příjmení "King" z toho kapalo na všechny strany. Za mě spokojenost!
Mám ráda povídkové knihy. Člověk si u nich odpočine, ale pořád může skákat ze světů do světů a pokaždé se bát trochu jinak. I když jsem se tady nebála až tolik, to přeskakování jsem si užila. Jen škoda, že když jsem knihu četla, za okny svítilo sluníčko a neřádil tam Halloween! :)
Původně jsem čekala opravdu zajímavý horor, ale vzešlo z toho spíše dobře napsané YAčko. I když mě příběh ani nevyděsil, ani neznechutil, celkem jsem si u něj odpočinula.
Co jsem si z knížky odnesla? Asi to, že na práci na zahradě teď nutně potřebuju stejně zdobené nářadí, jakým je ta lopatka na přebalu. :-D
Pan Mercedes mi přišel vždy jako "moc normální" název pro Kingův titul. Proto jsem se k němu dostala až nyní. S "normalitou" jsem měla trochu pravdu. Nemůžete zde čekat nic nadpřirozeného, naopak. Jde o surovou detektivku z pohledu vysloužilého detektiva, který se rozhodně na vlastní pěst polapit vraha, kterému už je všechno jedno. Skvělý příběh, který vás ani jednu stránku nenechá na pochybách o tom, že je King mistrem mnoha žánrů :)
Povídky Kingovi vždycky šly. Těšila jsem se na každou další a říkala jsem si, jak je vůbec možné, že Král dokáže vměstnat tolik hororu, hrůzy a napětí do několika málo řádek. Jenže jako na každém umělci je hrozně moc znát, když se dostane do psychické pohody a celkového klidu. Jeho tvorba už postrádá surovou eleganci hororu. Postupně se z Kingových příběhů stávají skoro až netflixovské vyprávěnky před spaním. Snad nás ještě dokáže Mistr překvapit něčím novým. Nebo toto žezlo už dávno převzal jeho syn...?
Prokletí rodu Usherů a Edgar Allan Poe. Co by se dalo na takové knize zkazit? No, co třeba konec a plytké vyústění celkem dobře budované zápletky? Ach jo... Celou knihu jsem si celkem užívala. Bylo to oddechové, s náznakem tajemna, jistých nadpřirozených schopností a detektivky. Závěr však pocit z celé knihy naprosto smazal. Ale ne něžně, jako se třeba maže tužka měkkou gumou. Ne. Bylo to svázání hrubým provazem, plivnutím do obličeje a hozením do vody. Škoda.
Vypozorovala jsem zajímavý jev. (A určitě jsem objevila Ameriku :D ). Když si chcete přečíst klasickou kingovku, jděte do starších kousků. Tituly nad rok 2000 jsou sice dobré, ale je na nich znát, že je King v psychické pohodě (alespoň částečně) a jeho tituly už nemají takový šmrnc. Jestli chcete dobrý příběh, hledejte v historii Kingových depresí, závislostí a životních krizí, protože tam vznikají ta správná díla. Já vím, je to trochu přitažené za vlasy, ale přesně takhle to funguje ;)
Temná půle je přesně takovým kingovým hororem, který si chcete přečíst, když chcete pravého Kinga. Drsný popis vražd, cesta do hlubin vrahovy duše, rozepsané myšlenkové pochody detektivů a spisovatelova morální dilemata doplněná o pořádnou dávku nevysvětlitelných věcí. Upřímně mě tento kousek vrátil do doby, kdy jsem s Kingem začínala a přesně tímto stylem mě uchvátil. Ach, ty vzpomínky...
(a ne, nebudu sem psát "Vrabci zase letí", i když se mi hrozně moc chce! Dělá to každej a já nejsem mainstream...tak... :D )
Obyčejně, když sáhnu po Stephenovi, čekám horor. Temný příběh, rozervané postavy, morální dilemata, tichou hrůzu našlapující tiše ve vašem stínu... Ale tohle jsem nečekala! Krátký milý příběh o lidskosti, běžných věcech v ne zcela běžné situaci. Pokud si chcete obnovit vnitřní naději v lidstvo a zároveň u toho vnímat genialitu Kingova psacího stroje, jděte do Povznesení ;)
"3,6... not good, not terrible"
I když bych to tady na databázi spíš hodnotila jako 2,5/5.
Elementálové jsou podle mě milý odkaz na klasické gotické romány se strašidelnými domy. Jižanská kultura je tady trochu zvláštně vykreslená a nemyslím si, že zcela správně. Mnoho dialogů je tu psáno na sílu a celý příběh se nejdřív dosti táhne a k vyústění dojde tak rychle a nesmyslně, že než vystrašení jste spíše otrávení. Přitom má titul skvělý koncept i myšlenku, postavy, na kterých by se dal stavět opravdu dobrý horor. Ale autor možná sám psal dílo někde v hlubinách Beldamu a bylo mu tak strašné vedro, že už to prostě jenom chtěl mít za sebou.
Obecně mi přijde, že poslední dobou se z hororu stává spíše žánr odpočinkový, takový na to "letní čtení". Aby vás zaměstnal jen tak napůl, aby zaujal, ale nenutil moc přemýšlet. Co mě ale upřímně děsí na tomto (a dalších titulech), jsou přeložená doporučení na přebalech mistrů Petera Strauba nebo Stephena Kinga. To jako fakt...?
Když to ale vezmu kolem a kolem, jsou Elementálové odpočinkové čtení. Možná i skvělým startem pro dospívající čtenáře, kteří chtějí začínat s hororem z lehka.
Když jedete do Brna pomocí Českých drah a vaše hodnoty, morálka i duševní rozpoložení se hroutí do lovecraftiánských temnot, není nic lepšího, než sáhnout po pořádném knižním bizáru.
V pořadí druhý nakladatelský počin Medusy vám zpříjemní cestu do kterýchkoliv horoucích pekel. Skoro jednohubkový, hororově weirdový příběh koncipováný jako pocta HPL a vytvořen jako vzteklá a hořká zpověď osobního života autorky na vás dýchne těžkostí, úzkostí, drsnou surovostí a snovým oblakem plným kouzel a krve. Vtáhne vás do magického cyber světa plného strojů a tajemné energie a donutí vás přihlížet nejbizarnějšímu porodu v historii městečka Becher. To vše za zvuku skvěle sestaveného playlistu, který je pro vás díky QR kódu a vkusu samotné autorky k dispozici na zadní straně titulu.
Takže Romane, moc díky za výbornou literární svačinku! Co bude k večeři? 3:)