• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 18 knih

Nové komentáře u knih Josef Kolmaš

Černý mrak v bílém

„Z velké části jednoduchá čtyřverší o lásce. Pěkná lidová poezie z oblasti Tibetu.“
— drakamena

---

Země na střeše světa - Z dějin poznávání Tibetu

„Kniha o knihách o objevování Tibetu. Nechybí stručné encyklopedické heslo Tibet a heslovitý přehled dějin. Pak se kniha věnuje literatuře (od starověkých autorů až po polovinu 50.let minulého století), která ve formě cestopisů objevovala tuto vždy těžko přístupnou zemi. Výběr autorů (cestovatelů) i jejich děl je velmi obsáhlý. Přesto je ale škoda, že jediný obrázek připomíná zájem teosofů o Tibet. Ti sice asi moc vědeckých poznatků z Tibetu nepřinesli, zato svou činností bezpochyby přispěli k nárůstu zájmu veřejnosti o tuto zemi a její kulturu. Zmíněn není ani Ferdynand Ossendowski (kniha Zemí zvířat, lidí a bohů), který na svém útěku ze Sibiře před „nepřátele revoluce“ vraždícími čekisty se rovněž dostal až do Tibetu, projít tudy do Indie se mu ale nepodařilo. Není uvedena ani kniha českého cestovatele Alana Černohouse Magické praktiky sovětských tajných služeb, která by doplnila profesorem Kolmašem uvedené ruské objevitele Tibetu (hlavně Roericha). Těch je uvedeno několik a to dokládá, jakou snahu mělo Rusko vždy o proniknutí (přes Tibet) do britské Indie. A že to vůbec neskončilo vznikem SSSR, naopak, podobně jako u nacistů, výpravy řídila tajná policie (o tom se u Kolmaše v heslu Roerich nedočteme). Nacistické výpravy jsou zmíněny jen uvedením jména Ernsta Schäfera v textu kapitoly o cestovatelích ve XX.století a titulu jeho knihy v doplňujícím seznamu literatury. Při tom právě tyto nacistické výpravy dodnes vzbuzují diskuse a mnoho mýtů na téma co tam vlastně hledaly a skutečně našly. Chybí i zmínka o titulu, který o nacistických výpravách pojednává: Himmlerova křížová výprava (autor Christopher Hale), a samozřejmě není uvedena kniha Nacisté v Tibetu (autor Peter Meier-Hüsing), ta ovšem vyšla česky až po vydání knihy Kolmašovy. Kniha je bohatě ilustrována, hlavně mapami se zakreslením cest objevitelů. Bohužel, mnohdy staré mapy nejsou reprodukovány dost čitelně (velikost mapy i kvalita reprodukce), takže slouží skutečně jen jako ilustrace. Celkově pro toho, kdo se o Tibet zajímá, výborná příručka. Alespoň mne inspirovala k doplnění mé sbírky knih na toto téma nejméně o 2 další zajímavé tituly.“... celý text
— Arminus

---

Černý mrak v bílém

„Kdybych tak na svaté učení myslel jak na tebe, svatému učení jak tobě se zaslíbil, už v tomto životě bych patřil na nebe, už v tomto životě buddhou bych asi byl. I v buddhistických zemích, jak vidno, mají stejné problémy jako u nás. Jak nevzpomenout na písničku "počkej holka, však ty budeš plakat, až já budu kázáníčko kázat..."? Inu, lidová poezie nám ukazuje, že lidi jsou všude stejní i přes rozdílnou kulturu. Otázkou je, zda (nebo nakolik) je ještě tato lidová nota v Tibetu živá. "Mají-li si Tibeťané, pyšnící se stovky let starými buddhistickými tradicemi, zachovat svou jedinečnou identitu, a přitom nezaostat při horečné přeměně Číny v moderní společnost, čelí v současné době nelehkému rozhodování. To sahá od bolestného výběru rodičů, zda se mají děti ve škole soustředit na svou rodnou tibetštinu, nebo na mandarínskou čínštinu, která je úřední řečí, až po banálnější otázky typu, jak se oblékat, jakou hudbu poslouchat a jaké knihy číst." https://temata.rozhlas.cz/tibet-hleda-svou-vlastni-cestu-mezi-modernim-vyvojem-a-tradicemi-7997961 Co zbylo z lidové poezie u nás? Kolik lidovek znají dnešní děti? Zpívá jim ještě někdo k usínání? Lidová poezie Tibetu vás rozhodně nezklame a zahřeje u srdce.“... celý text
— Pablo70

---

---

Vzpomínka na Tibet

„Je velmi těžké zhodnotit tuto knihu. Fotografiemi popisuje cestu již okupovaným Tibetem a z textu mi bylo patrné, že se o tom nechtějí moc zmiňovat, ani uznat Jeho Svatost 14. Dalajlámu za nejen duchovní, ale i světskou hlavu státu, i když to asi není hlavní poslání knihy. Fotografie v ní obsažené jsou jisto jistě pokladem, pokladem země, která už bohužel nikdy nebude takové, jaká byla. Zde se podařilo zachytit alespoň ty poslední kousky starého, svobodného, nábožensky a mírumilovně založeného Tibetu. Velmi oceňuji úvodní článek Doc. PhDr. Josefa Kolmaše DrSc., našeho světově uznávaného tibetologa, za výstižné shrnutí výprav badatelů a mnichů do těchto končin během staletí, kdy tito dobrodruzi poté psaly knihy a natáčely dokumenty, na které je v textu odkaz. Jak praví jedno přísloví: „Jednou vidět lepší, než stokrát slyšet." Tak jsem rád, že jsem ty krásy přírody i umění a měst mohl vidět, ještě před jejich (z)ničením o chvíli později. Ovšem, kolikrát je "jednou vidět na vlastní oči" cennější, než vidět mnohokrát z (třebas i krásných) fotografií jiných...“... celý text
— tebiT

---

Milaräpa - velký tibetský jógin

„Zajímavý příběh, jen jsem očekával trochu té praxe.“
— Teo71