• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 6 knih

Nové komentáře u knih Josef Plojhar

Vítězný únor 1948 a Československá strana lidová

„Autor knihy byl ten pravý, určený ČSL k sepsání morytátu o Vítězném únoru. Měl potřebnou kvalifikaci i pro odměnu, kterou od KSČ po slavné výhře dostal - křeslo ministra zdravotnictví. Ministr Václav Kopecký vzpomínal, že Josífek Plojharů byl vždy bezvadný parťák, který se naladil na vlnu t.zv. "Karlínských kluků". Nesnášel Pražského arcibiskupa Josefa Berana, otravoval ho katolický celibát, měl rád děvčata a holdoval alkoholu. Prolog: V roce 1939 byl preventivně zatčen gestapem a přepraven do koncentračního tábora Buchenwald (později do Dachau). Zejména ten první si pochvaloval ve své knize Výmar-Buchenwald. (Měli tam ZOO, sokolinec, i lístek do biografu si mohl tamní obyvatel koupit, či zajít si na jídlo v kantýně. Je to možné, šéfem byl Karl Koch, který prý preferoval t.zv.táborová kápa) . Léta po válce: Začíná kariéra pátera Plojhara, tedy ne církevní, ale připravuje se ona výnosnější-politická. Z dokumentace o roku 1948 je patrno, že lidovci přes interní odpor uvnitř strany v únorovém finále podpořili komunisty, za což byli odměněni další existencí vedle vedoucí síly společnosti spolu se zbytkem národních socialistů a přechodem části soc.dem. do KSČ. Páter-ministr to patřičně oslavoval : "Alkohol sice hubí národy, ale jednotlivcům neškodí" -vykládal soukmenovcům. A jako nositel tradic husitů dodával : "Na množství nehleďte! " Arcibiskup Pražský jej suspendoval a exkomunikoval. Páterovi to nevadilo, jeho image s kolárkem byla snadno zapamatovatelná. Byl atrakcí pitek, kde zářil zejména výdržemi nad maršály z SSSR-ti ho milovali a oslovovali ho přátelsky - tovaryšč pop. Když vláda po XX.sjezdu komunistů v Moskvě rokovala o propuštění Josefa Berana z vězení, páter neměl slitování-byl kategoricky proti. Rok 1968 : Páter se do nové vlády Černíka již nedostal. Ale má rekord -vydržel jako ministr 20 let ! Po srpnu 1968 jej lidovci alespoň zvolili čestným předsedou, ani vedoucí síla neopomenula na jeho zásluhy a zastával funkci poslance ve Federálním shromáždění. Tradičně zván na sovětské velvyslanectví, ukončil svůj pestrý život při tamních oslavách VŘSR, v listopadu roku 1981. Věru symbolické...“... celý text
— 1amu

---

Výmar - Buchenwald

„Profesor sociálních dějin mi ironicky doporučil, abych si na prázdniny pořídila nějaký „nečitelný“ svazek od pátera Plojhara, když prý se mi tolik líbila jeho německá lyrická báseň. A já jsem to vážně udělala. Vybrala jsem si „Výmar-Buchenwald". Jako germanofila mě totiž zajímalo, jak se autor, bilingvní poloviční Sudetoněmec, vyrovnal s dvojlomnou německou skutečností. (I když já osobně bych Goetha a Hitlera nekladla tak striktně proti sobě; Hitler se ke Goethovi hlásil.) Řešení nastiňuje už bipolární název. Knížka je vystavěná na Gottwaldově výroku „Není Němec jako Němec." a mám dojem, že i na Heinově paradoxu „Dichter und Denker: Richter und Henker." V 70. letech úctyhodné pojetí. VÝMAR je podle mě nejvýtečnější ze všech tří oddílů. Místopis a dějepis durynského města se soustředí především na zlatou epochu přelomu 18. a 19. století, ale kromě Goetha, Schillera, Wielanda a Herdera nás seznamuje také s hudebním a malířským životem metropole (Bach, Hummel, Liszt, Strauss vs. Preller, Lenbach, Buchholz, Hagen). Dozvěděla jsem se řadu zajímavostí zejména o Goethovi, kupříkladu že finančně podporoval starého otce svého sluhy nebo že po něm byl pojmenován nerost goethit. Oceňuji, že autor věnuje celou kapitolu také Goethovi-přírodovědci. Pracuje s prameny vydanými i nevydanými, a to včetně korespondence a Goethových odborných spisů. BUCHENWALD se zaměřuje na činnost tajné komunistické organizace v koncentračním táboře. Současného čtenáře asi překvapí, že všednodennost tábora a soukromé prožitky autor ponechává na okraji. Sebe sama zmiňuje jen třikrát, přičemž dvě z těchto zmínek se týkají jeho rozmluv s komunistickými autoritami; skromnost takřka neuvěřitelná. I tady jsem se ale dozvěděla zajímavé věci: že v Buchenwaldu se nacházela zoologická zahrada a sokolinec, že vězni si mohli koupit lístek do biografu nebo jídlo v kantýně (když bylo k disposici) nebo že Karl Koch, jemuž v Majdanku uprchli vězni, doplnil jejich počet pochytáním civilistů. (Ach bože. :D) SOUČASNOST jsem bývala měla přeskočit. Spisovatel v ní vykládá dějiny sovětsko-amerického zápolení v letech 1945-1971, a to příliš stručně na to, aby se člověk opravdu něco dozvěděl. V kapitole o dekolonizaci jsem napočítala průměrně 2,5 nepravdy na 6 řádků. Jinak tu čtenář najde třeba počty kombajnů vyrobených v NDR. A je to psané vzorovou marxistickou hantýrkou. Budu dělat, že poslední část jsem nečetla, a dám 5 hvězdiček. Za roztomilé krátké kapitolky, jejichž sloh působil velmi příjemně; za autorovu inteligenci a vzdělanost; za poctivé odhodlání vyrovnat se s vlastním němectvím; a protože mám pátera Plojhara ráda. Jistě, knížka není zdroj dějinných faktů (Říšský sněm nezapálili nacisté; Röhma nenechal zastřelit Adolf Hitler; SSSR odmítl Thälmanna vyměnit za německé zajatce atd. atd.), to spíš komunistická mythopoeia. Ale konec konců proč ne.“... celý text
— JulianaH.

---

Pravda o stigmatisované Terezii Neumannové z Konnersreuthu.

„Ve své době kvalitní zpráva o zázraku v Konnersreuthu. Dodatek napsal V. Řepa.“
— JLČ

---