Juanjo Guarnido

Přidat do oblíbených Koupit knihy

španělská, 1967

Nové komentáře u knih Juanjo Guarnido

Blacksad Blacksad

„Opravdu hodně moc povedený a místy luxusní komiks. Dostal jsem na tento komiks doporučení, které si získalo mou pozornost a já si komiks musel hned sehnat. A jsem hodně nadšený a spokojený. Přiznám se, že k dokonalosti a k čistým pěti hvězdám mi něco málo chybí. Ale já je tam přesto šoupnu, jelikož si to tento komiks zaslouží, protože je zajímavější, chytřejší a lepší, než se na první pohled zda. Scénárista Juan Díaz Canales výborně pracuje s detektivními příběhy a poválečnou dobou. Je hodně poznat, že scénárista má načteno a nakoukáno, a svými příběhy skládá poctu noirovým detektivkám, málomluvným soukromým detektivům a celému žánru. Navíc Díaz Canales skvěle pracuje s charaktery zvířat, které představuji dané postavy. Moc se mi líbilo tempo jednotlivých příběhů, odkazy, sociální kritika a skvěle napsané postavy, které jsou boží. Ať už jde o titulního Blacksada, Tejdna nebo jiné. Scénárista si charaktery vyhrál a je radost sledovat jeho nápady. Komiks má nádherou kresbu, která se mi moc líbila. Kreslíř Juanjo Guarnido odvedl luxusní práci a na jeho kresby bych se dokázal koukat celé hodiny. Jeho kresba je stylově retro a skvěle reprezentuje příběh. Od postav, které představují různé živočichy, přes prostředí, nápady, detaily až po úžasnou barevnou paletu. Guarnido vytvořil opravdu moc krásnou kresbu, co dokáže příběhy a zápletky prodat na sto procent. Blacksad je parádní čtení a hodně mi sedl, a já se moc těším na druhý díl.“... celý text
— hroubek

Blacksad Blacksad

„Pár povídek se zvířátky. Šlo to. Pěkně namalované, plynulo to rychle, občas úsměvné, jindy slušná atmosféra. Ale nemohu si pomoci, čekal jsem trochu víc. A musím souhlasit, že úroveň povídek klesala. Zatím co první dvě byly dobré, třetí průměr a čtvrtá nuda, ala ať už je to dočtené… říkám, trochu zklamání.“... celý text
— risha03

Blacksad Blacksad

„Zajímavý příspěvek do řady Mistrovských děl Evropského komiksu. Mimořádný a originální je zejména graficky, kdy obyvateli komiksového světa jsou antropomorfizovaná zvířata. Komiks je oslavou noirové detektivky z Ameriky padesátých let. Prostředí je klasické, špinavé, šedivé, temné. Epizody se odehrávají v typickém americkém velkoměstě plném otevřeného násilí a zoufalství. Všehoschopní a bezskrupulózní boháči bezostyšně využívají své bohatství, moc a vliv na úkor zoufalých chudáků, policie je často bezmocná. Protagonistou a vypravěčem příběhů je John Blacksad, tvrdohlavý černý panter a soukromý detektiv. Řeší rozmanité případy, někdy osobní, jindy méně, co případ, to epizoda. A tedy se spolu s ním pustíme třeba do pátrání po vrahovy bývalé milenky – je zajímavé, že některé ženské charaktery jsou zde obecně výrazně méně zvířecí než charaktery mužské. Následuje silný případ rodinné pomsty s příměsí segregace a rasismu. Nebo též třeba silné téma špionáže z řad levicových kruhů s jasnými odkazy na reálný dobový McCarthismus. Výčet to není kompletní, pro představu postačí. Canales má obecně zcela evidentní zájem o silná sociální a společensky kontroverzní témata: bohatství vs. chudoba, moc boháčů vs. bezmoc chudáků, zmíněný rasismus, segregace, levice a politicky a ideologicky motivované špionážní aféry minulosti, ale též třeba prosté drogy, zrada, umění a drobné osobní tragédie, vždy tak zásadně dopadající na jednotlivé rodiny. Graficky je komiks velmi výrazný. Antropomorfizace již byla zmíněna, tím však nápady nekončí. Noirové prostředí velkoměsta je často kontrastní, špinavé, šedivé, násilné a krvavé obrazy střídají obrazy jasně veselejší, s jasně akcentovanými barvami, navozující spíše pozitivní atmosféru v, jakkoliv neveselém, příběhu nebo závěru. Zaujali mě též některé dílčí detaily, např. v epizodě tematizující rasismus a segregaci v Americe padesátých let, kromě ikonického názvu, též fakt, že všechna „rasistická“ zvířata jsou ta s bílou srstí, kdežto příslušníci černých panterů mají pak pochopitelně srst tmavou a černou. Jednoduché a průhledné? Možná. Prvoplánové? Jistě. Přesto je to povedené. Komiks mě zaujal a rozhodně vyhlížím pokračování.“... celý text
— thorir

Blacksad Blacksad

„Nikdy bych nevěřil, že hrdiny jednoho z nejlepších, scénáristicky i výtvarně, komiksů jaké kdy budu číst budou prasata, hadi, kočky, němečtí ovčáci, lední medvědi. Nu, stalo se právě s Blacksadem. Úplně jsem nepochopil proč ty zvířecí hlavy a lidské chování. Možná pro punc vyjímečnosti? Pí Ár? Nevím, podle mě je Blacksade svou vyrovnanou kvalitou obou složek vyjímečný až dost. Jsem sice fanoušek noiru i detektivek, ale v hodnocení u mě vede příběh PLIVNOUT DO NEBE, kterým autoři přeskočili hranice obou žánrů do politické aktuálnosti přes sociální komentář k filosofické nadčasovosti. Mnozí se o to snaží, zde se to na doslova pár stránkách díky trefné a vskutku nezapomenutelné, nečekané a přesto logické pointě povedlo.“... celý text
— bertrand

Blacksad Blacksad

„Ano. Máte už něco? „Naprosto nic. Žádná zbraň, žádný motiv, žádní podezřelí.“ (Kdesi uprostřed stínů) „Blacksad je krystalicky čistý styl americké detektivky drsné školy ze 30. let.“ S tím rozdílem, že místo lidských tváří zde uvidíte pouze zvířecí. Vidět psa kouřit cigáro asi způsobí některým „psovodkám“ srdeční kolaps. Zato soukromé očko Blacksad (ano, chápete dobře – kočka, tedy kocour) vypadá s tím cigárem ještě drsněji. (kočkomilky zalapají po dechu) V tomto svazku najdete šest samostatných příběhů. Citát: . . . nic tak nerozčílí ochránce zákona, jako špinavý a smrdící anarchista. (Národ ledu) Kresba je příjemná a některá komiksová okna jsou fakt pastvou pro oči. Plné detailů v pozadí a zajímavých stvoření. Co mě však na kresbě vadí je fakt, že zatím co mužská část opravdu vypadá jako zvířata, včetně hrubé zvířecí srsti po celém těle, chováním i rysy, jsou ženy spíš víc lidé. Například Natálie, postava, kvůli které celý svazek začíná vůbec nevypadá jako kočka – zvíře. Je to totiž kočka a ze zvířecí kočky má jen špičaté uši. Jinak pleť hladká, bílá – inu, vypadá spíš jak elfka. Mám pocit, že tvůrci je také měli udělat víc zvířecí. Jen tak, pro dorovnání atmosféry. Citát: Mám ten dojem, že člověk se do smrti nedozví, jestli měl v životě kliku. A pak už je pozdě. (Rudá duše) Bohužel od prvního celkem dobrého příběhu to šlo rychle z kopce. Úroveň klesala příběh od příběhu. Tomu poslednímu jsem dal odpad, protože tam mi tvůrci Blacksada totálně znechutili. Čekal jsem drsné noir hlášky, krev a honičky, ale k tomu jsem dostal obrovskou dávku přistěhovaleckého klišé, barevného umění a politiky. Jako celek to působí vyrovnaně, ale musím přiznat, že k příběhu už se nikdy nevrátím. Citát: Máme právě takový svět, jaký si zasloužíme. (Plivnout do nebe)“... celý text
— Terva

Přejít na knížky autora