Justina Danišová

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1980

Populární knihy

Svobodná hra
Svobodná hra
Učíme se venku: Jazyky
Učíme se venku: Jazyky
Učíme se venku: Ateliér
Učíme se venku: Ateliér

Nové komentáře u knih Justina Danišová

Svobodná hra Svobodná hra

„Kniha mě od první chvíle zaujala, táhla a při čtení dojímala. Přijde mi skvělé, že taková kniha vůbec existuje. Je psaná osobitě, upřímně a otevřeně. Autoři dali do knihy kus sebe, sdílejí své příběhy ze života. Kniha obsahuje nejprve dost solidní rešerši o hře, o různých souvislostech: s vývojem mozku, s vývojem způsobu lidského života, prostě o tom jak, proč a kam jsme se to dostali. Bijí totiž na poplach, protože v moderním světě ubývá místa pro svobodnou hru - ve škole, v rodinách, obecně v dětství, ale i v celé společnost. Hluboce souzním s principy a hodnotami, které z rešerše vycházejí: děti potřebují hru, která je svobodně zvolená, spontánní a dobrovolná, aktivně řízená jimi samotnými, která vychází z vnitřní motivace, potřebují řídit vlastní riziko. V knize se píše, že ochranitelství zašlo příliš daleko, a že děti v institucích ztratily svobodu a zodpovědnost. A i pokud rodič nebo herní průvodce intervenuje, tak je potom důležité z dětské hry včas vymizet. Já bych ale ještě dodal, že děti nejsou tak odlišní od dospělých a přijde mi logické, že tyhle hodnoty potřebují i dospělí. Já sám to silně pociťuji třeba v práci. A protože jsem starej anarchokapitalista, tak z těch principů svobodné hry vyvozuji, že současný stát se příliš montuje do „naší hry“, protože je skoro se všemi těmi principy v konfliktu. Stát je také takový rodič, co příliš intervenuje a podle mě naprosto kazí lidskou hru. Svobodná hra je v naprostém protikladu ke státnímu systému - jedno je dobrovolné a povznáší a druhé je násilné, drží u země, vysává a gleichšaltuje. Proto mě zarazilo a zaujalo, že v kapitole 8 „budoucnost svobodné hry“ autoři řeší politiku a jak „více podporovat hru v naší zemi“. Odkazují se na OSN (úmluva o právech dítěte) a komentují českou státní politiku. Doslova píší: „Neexistuje žádná celostátní ani místní strategie rozvoje hry“ a že nemáme „ministerstvo pro děti, rodinu a vzdělávání“ ale pouze ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Přijde mi to naprosto samozřejmé a DOBŘE, že se stát nestará o svobodnou dětskou hru a nechápu proč tam vůbec tahle kapitola je. Možná autoři jen konstatují fakta? Předtím autoři dost silně kritizují současné státní školství (právě kde se podle mě roztáčí začarovaný kruh strachu a státní indoktrinace) takže doufám, že snad nenaznačují, že by se nám stát měl ještě trochu víc montovat do života. Jinak to bylo milé čtení.“... celý text
— chovanec

Svobodná hra Svobodná hra

„Originální téma a skvělé zpracování. O hře, jejím významu a důležitosti se u nás moc nemluví ani v respektujících a kontaktních kruzích. Děti často neví, jak se zabavit bez animačního programu, který rodiče ve snaze o Montessori/Waldorf/whatev neustále předhazují. A učitelé by tohle měli dostat jako povinnou četbu stoprocentně. Velmi mě zaujaly teoretické části, které se věnují historii a "vývoji" hry u různých kultur a napříč všemi možnými světovými událostmi. Autoři zmiňují i hru u zvířat, řeší samotnou definici hry a její podoby. Předkládají i otázku herní deprivace v dnešní digitální době, kdy se o děti neustále bojíme a povolíme jim máloco. Samozřejmě je pořád potřeba myslet na individualitu dětí a jejich odlišné potřeby, tak jak jsem zvyklí z respektující výchovy. Poslední část nabízí spoustu "nápověd" a inspirací ke hrám. Většina z nich vyžaduje volný prostor, víceméně čistou přírodu a zkušené děti. Nicméně věřím, že si zde vybere opravdu každý a dokáže načerpat potřebné informace. Moc se mi líbí formát knihy, která je sice těžká a neskladná (takže na výlet si ji nevezmete), ale obsahuje spoustu fotek, osobních příběhů a citátů. Text je čtivý, poutavý a přehledný. Všechny podstatné věci jsou řádně ozdrojovány (i když osobně preferuji poznámky pod čarou namísto seznamu na konci knihy).“... celý text
— Turmee

Svobodná hra Svobodná hra

„Úžasná kniha plná zajímavostí a úhlů pohledů na dětskou hru. Moc se mi nechtělo do první, teoretické části, zato jsem si často prohlížela poslední část - fotky se startéry hraní. Nakonec ale i první části byly dost zajímavé! Jak se na děti a hru koukalo nejen v různých dobách, ale i v různých státech a na různých místech. Hodně mě zaujala dětská hřiště s průvodci hraní. Je škoda, že nic takového nemáme i u nás, ale doufám, že to nebude dlouho trvat a rozšíří se to i tady! Poslední část byla skvělá, na fotkách s krátkým textem bylo hezky ukázáno, jak se děti dokáží zabavit a co všechno dokáží vymyslet, když jim člověk dá důvěru a prostor. Snad se dostane kniha do co nejvíc rukou, ať už rodičů, či učitelů. A bude inspirovat a navádět k svobodnému hraní :)“... celý text
— LunaL.

Svobodná hra Svobodná hra

„Perfektní knížka. Vlastně jsem každou chvilku reflektovala své vlastní dětství a neustále si říkala, že to a tamto znám, že přesně takové hry (si) jako dítě hrávala, tyto situace jsem sama poznávala, prozkoumávala, vytvářela. A v opozici k tomu jsem postavila dětství mých dvou starších dětí, které se odvíjí úplně jinak (u třetí je ještě šance si zase tak nějak přirozeně hrát). Myslím, že jsem za stav neherního dětství této generace, jejich neschopnost se sám zabavit, časté "já se nudím" vinila společnost jako celek, vliv moderních technologií, právě tuhle generaci "jiných" dětí apod. Ale při čtení stránek této knihy mi došlo, že jsem sama jako rodič mnohým přispěla. Osobně mám třeba jako máma problém s umožněním ozkoušení jisté míry rizika u svých dětí (přitom my jsme jako děti hráli ve skalách honičku). Prostě zajímavé čtení - jak po odborné, tak po rodičovské a potažmo i po lidské stránce.“... celý text
— mataaskorice

Svobodná hra Svobodná hra

„První část (teorie) byla hodně dlouhá a místy nezáživná (a to s teorií obvykle nemám problém). Hlavně mám na mysli definice, evoluci, funkce hry. Autoři upozorňují na to, že města jsou více pro auta než pro děti, ve školách mají děti málo pohybu venku a her o přestávkách, současná typizovaná dětská hřiště jsou sice bezpečná (až moc), ale nejsou pro děti inspirativní atd. Autoři sice říkají, že existují také dobré iniciativy (budování přírodních hřišť, lesní školky, oddíly pro děti aj.) a vidí pozitivní trend, ale celkově tato část knihy pro mě vyzněla jaksi neutěšeně. Při citaci dokumentu z Ministerstva autoři opravili nepřesnost v překladu, kde místo "důležitý" mělo podle nich být "zásadní". Ohledně překladu mají pravdu (essential), ale je to tak zásadní? Ve druhé části se mi líbily popisy osobních zkušeností a konkrétních situací, např. o herních nahrávkách, odkud se berou natlakované děti, mocenská hra ad. Třetí (nejlepší) část je překrásnou inspirací pro hry s dětmi. Celé poselství knihy by se dalo shrnout tak, že máme dát dětem volný čas, prostor, materiál (voda, hlína, písek, kameny, klacky, šišky, pecky, krabice, zátky, kolíčky, hrnce, cihly, židle atd. atd.) a nechat je venku si hrát a skoro jim do toho nezasahovat. A jestli vám vadí, že si dítě při hře zablátí kalhoty, možná vás kniha přesvědčí, že o zablácené kalohoty jde až na posledním místě. Jednu hvězdičku ubírám za naprosto nepraktický formát, kniha je těžká a v prvních dvou částech obsahuje velké množství zbytečných fotek (ve třetí části jsou naopak fotky nepostradatelné a taky skvělé pro společné prohlížení s dítětem). Váhala jsem mezi 3 a 4 hvězdami, ale díky třetí části si kniha zaslouží víc hvězd. "Přitažlivost médií pro děti je částečně způsobena i tím, že je to poslední prostor, ve kterém jim zůstává relativní svoboda."“... celý text
— Petrush

Přejít na knížky autora