• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 7 knih

Nové komentáře u knih Karl Edward Wagner

Předivo tmy

„V téhle knize není jediná sympatická postava. Hlavní hrdina Kane je násilnické macho hovado, které zajímá jen velení armádám a zabíjení. Přijme nabídku zmrzačené královny Efrel na pomstu císaři, který nechal její tělo vláčet koňmi přes celé město a tím jí způsobil až absurdní zmrzačení, které ona ovšem díky černé magii přežila. Dobře - jedna sympatická postava tady je - špion, jehož jméno jsem už zapomněl a který umře už po pár stránkách od svého zjevení. Autor evidentně není schopen rozpoznat potenciál vlastního nápadu a využít ho. Kane tedy sestaví povstaleckou armádu, s kterou vykydlí celé císařství a potom, díky dějovému twistu, vykydlí i celou partyzánskou armádu. Prostě všechno rozjebe a tím příběh končí. Příběh, který opravdu hodně zestárnul. Na začátku tady máme strašnou spoustu mytologie a detailů, které úplně zbytečně o mnoho stran nafukují naprosto základní, banální zápletku o konfliktu císařství versus povstalci. Spousta textu, která není vůbec k ničemu užitečná, jen zdržuje. Není to moc záživné, je to fakt na kost ohlodané, nevytříbené, kostrbaté vyprávění, prosté dobrých nápadů, emocí a všech měřítek kvality až na to, že autor umí psát docela přehledně a čitelně. Rovněž je tady dost akce a na to, že kniha vznikla na začátku 70. let, je to docela jízda a ke konci to bylo vážně zajímavé i přesto, že jsem nikomu nemohl fandit.“... celý text
— Gordonlord

---

Legie stínů

„Král Piktů Bran Mak Morn bojuje nejen proti dávno ztraceným římským legiím, ale i proti temnotě z hlubin země. Americký autor a editor Karl Edward Wagner oživuje v knize odkaz Roberta E. Howarda a jeho piktského hrdiny. Dělá to zodpovědně a se vší úctou k tradici, nejen té Howardovské, ale i sword & sorcery fantasy jako takové. Přidáme-li k tomu historické odkazy a paralely, měli bychom mít v ruce román ambiciózní a vysoce zajímavý. Autor bezpochyby na něco takového pomýšlel a určitě se mu nedá upřít snaha a úsilí, které námětu věnoval, ale bohužel mu chyběl onen nezachytitelný střípek snad štěstí, umu nebo daru z nebes, který z obyčejného příběhu udělá něco nezapomenutelného. Legii stínu prostě chybí jiskra, která by ve vás zažehla oheň zájmu a vy byste ji bez dechu hltali odpředu dozadu a možná i zpátky. Wagner je každopádně dost zkušený spisovatel na to, aby jeho dílko bylo rutinní či nudné, ale ne dost dobrý, aby tahle kniha skončila v galerii slávy.“... celý text
— ludek.n

---

Krvavý kámen

„Když Kane oživuje moc gigantického krystalu ve zříceninách Arellarti, netuší, že zároveň s jeho probuzením se stane i jeho otrokem. Prozření pro něho bude bolestivé a ponižující. Pokud se ale nepostaví pravdě, bude svět, jak ho zná, zničen. Karl Edward Wagner dělá další mohutný zářez do pažby heroic fantasy a daří se mu to o chloupek lépe, než v případě prvního Kaneova dobrodružství v Thovnosijském císařství. Krvavý kámen je totiž, co se příběhu týče, sevřenější, strukturovanější a údernější. Z pohledu zvnějšku je možná také o něco temnější a obludnější, což v kontrastu k přemýšlivější zápletce, vytváří pnutí, ne nepodobné natlakovanému hrnci. Sám Kane je dost komplikovaná postava - na jedné straně hora svalů, ohánějící se mečem, nesmrtelný válečník, na straně druhé přemýšlivá, inteligentní bytost, hledající vedle divokých dobrodružství i poznání - aby vzbudila pozornost a zájem. A pokud mu autor ušije příběh na tělo, je radost se s ním vydat třeba až na kraj světa... anebo ještě dál.“... celý text
— ludek.n

---

---

Předivo tmy

„Na věky prokletý Kane přijímá nabídku zmrzačené vládkyně ostrovního království Efrel, aby se ujal velení jejích námořních sil ve válce proti Thovnosijského císařství. Žena, toužící po pomstě, však může být nebezpečná stejně tak nepřátelům jako svým spojencům, zvláště pokud ovládá černou magii. Předivo tmy je klasická heroic fantasy, plná čar, svalů, krvavých bojů, uťatých údů, zrady a pomsty. Karl Edward Wagner si s ničím hlavu moc neláme, nevysvětluje, neprofiluje prostředí ani charaktery účinkujících, nýbrž jen krátce nastíní situaci a než se nadějeme, už se řítíme na bojiště vstříc první řeži na život a na smrt. Kompars je postradatelný a snadno nahraditelný, takže se může zdát, že nejoblíbenější kratochvílí hrdinů je brodit se po kolena v krvi. A to i přes to, že většina bojů se odehrává na moři. Tam, kde nestačí meč a síla, nastoupí magie a obludná stvoření z hlubin. Finále je samozřejmě předvídatelné dlouho dopředu, jak tomu bývá u pravé oddechové četby, která od svých čtenářů nevyžaduje přílišné zapojení intelektu. V tomto duchu není Předivo tmy propadák, ale ani příspěvek do síně slávy“... celý text
— ludek.n

---

Nejlepší horory roku I

„Úplný odvaz to nebyl, ale minimálně je tato antologie přesně taková, jakou byste čekali. Nejlepší horory roku (předpokládám, že je míněno 1988, ale jistý si být nemohu) sice dle slov editora nemají společný jednotící prvek, načež se rozhodne, že jednotícím prvkem je zde dokonalost. S tím nemohu souhlasit, protože ta oscilace kolem průměru má poměrně velkou amplitudu. Spíše tedy jde o vkus pana editora, který se už dle pojetí předmluvy knihy i povídek s tím mým příliš nepotkává. Na druhou stranu musím říct, že co se týče stylu, je to antologie pestrá. Na své si zde přijdou zejména milovníci duchařin, ale místy i realistického hororu nebo řádného psycha (přičemž to poslední je mi nejbližší). Některé povídky mě spíš nudily (Pan Marlow se vrací, Zvonařova žena), jiné jsou bezkonkurenční vrcholy knihy (Stěhování, Tencí lidé). Zvláštní postavení zde má kus Celý život před sebou, který není žádné mistrovské dílo, ale hodně na mě zapůsobilo celkovým pojetím. Co se týče překladu - v případech, kdy je mi známa práce jiných překladatelů, tato kniha většinou prohrává. Obálka zůstává přesně na půli cesty líbí-nelíbí, avšak rozhodně musím pochválit pevnou vazbu. Antologie vhodná pro čtenáře hororů, kteří si chtějí rozšířit obzory.“... celý text
— Morbidus