• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Dům na konci ulice - Karla Kubíková

Vdova a čerstvá důchodkyně Nina, která miluje literaturu a svého malého psa, žije poklidný život v domě po rodičích s bratrem Radkem, jemuž odmítá porozumět. Je... detail knihy

Populární knihy

/ všech 5 knih

Nové komentáře u knih Karla Kubíková

Dům na konci ulice

„Výborná kniha. Při čtení mě občas zamrazilo, neboť už jsem také důchodce a člověk sám neví, co ho postihne. Zda nemoc, potíže v rodině nebo změna v lokalitě, kde bydlí už několik desítek let a nejraději by nic neměnil. Knížka má ale přesah i do generace mladých, kteří těžce komunikují osobně nejen sami mezi sebou, natož napříč generacemi. Toto všechno překonat prostřednictvím zvířátka je pěkné. Konec knihy však nabízí i radostné očekávání, smíření, a to je dobře. Různý pohled na homosexualitu před 1989 a nyní je také velmi pravdivý a pomáhá částečně pochopit obavy lidí dříve narozených.“... celý text
— veverkaVv

---

Dům na konci ulice

„Je to takové smutné čtení. Příběh, který může potkat kohokoliv z nás. Nádherná obálka.“
— xena2711

---

Hájovna: Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce

„Dostal se mi do rukou příběh, který odvyprávěla žena s pohnutým životním osudem. Její vyprávění lehce plynulo, pěkně popsala prostředí (však taky název knihy mě na něj nalákal), a tak celkově stav světa v době, kdy se příběh jejího života odehrál (90. léta v Čechách). Jenže … Čtení to bylo takové trochu zvláštní, celou dobu jsem měla pocit, jako bych četla zajímavý článek na internetu, s dobrým námětem, zajímavým příběhem opřeným o fakta (skutečné postavy skutečné doby), ovšem pouze s přiměřeně zajímavým popisem prostředí a životní situace protagonistů příběhu. Snažím se říct, že mi v něm výrazně chyběly emoce. Nezúčastněný, jako by novinářský styl mi k takovému námětu moc nesedl. Vnitřní svět Lindy a jejího muže jsem v podstatě nepoznala. U Lindina vyprávění jsem po celou dobu bojovala s tím, že mi takový silný příběh dokáže vyprávět mladá žena-matka víceméně objektivním tónem v plynulém sledu událostí, vršených jednu za druhou. Pro mě se tak narušilo, nebo spíš vůbec nevzniklo, spojení s postavami, a to byla velká škoda. Vím totiž, že napsat strohým stylem emotivní příběh jde (a funguje to), vzpomněla jsem si při čtení na příběh od severského autora Roye Jacobsena, Ostrov Barroy, který velmi strohým až prostým způsobem vypráví velmi silný příběh ženy-matky, a přitom čtenáře dokázal vtáhnout do mysli hlavní hrdinky /v podstatě se celou dobu pohybujete uvnitř příběhu/, dostala jsem tak možnost, na rozdíl od příběhu Hájovny, emocionálního propojení s postavou, a to mi u Lindy chybělo. Takže se stalo, že i moje čtení probíhalo v nezúčastněném módu, ocenila jsem sice příběh, vhled do prostředí a situace v Čechách v době příběhu, ale těžko hledala nějaké porozumění pro motivaci k jednání nejen Lindy, ale i ostatních protagonistů příběhu, chybělo mi právě to porozumění vnitřním prožitkům /rozvinutí vnitřních monologů, jejich myšlenek, pocitů/, o které u takhle silného příběhu většinou jde především /jaké vnitřní konflikty prožívali a jaké emoce s nimi spojené to vyvolalo). Jedním slovem, chyběla mi autentičnost. „Tak co? Pěkná hájovna, ne? Hajnej umřel, je už pár měsíců volná.“ „Vystoupali jsme po schodech a Vojtěch odemkl dveře. V malé verandě stála stará truhla a nad ní byla ve zdi zatlučená skoba. „Tady měl pušku, a tady bude viset i ta moje,“ řekl. A tak se osud začal ubírat směrem, co nikdo nechtěl. Hájovna v lese, ve vojenském prostoru těch nezvaných, těch, co tu opravdu nikdo nechtěl, by mohla začít vyprávět … věřím totiž, že do svého starého dřeva nasákla emoce těch, co tam žili, a tak možná … možná, že by příběh odvyprávěla autentičtěji, než Linda sama, jí totiž možné, že, po tom, co prožila, jí samé už žádné nezbyly …“... celý text
— alef

---

---

Samoživitelka

„Uf tak to pro mne jako pro matku nebylo lehké a příjemné čtení. Nicméně dobře to odráží chladnou výchovu, kterou je poznamenán ne jeden z nás. Konec na mne příliš reslisticky už ale nepůsobil.“... celý text
— katerina3368

---

Hájovna: Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce

„Nečtěte si anotaci, jinak se připravíte o dost příběhu. Život na Hájovně s Vojtěchem nebyl žádný med, ale co přišlo pak, to bylo kruté a nedovedu si představit, co bych dělala, kdyby se to stalo mně. Hlavní hrdinka byla jistojistě silná žena, jen na konci jsem nechápala její počínání. Příběh mě zasáhl, ale úplně jsem se nedokázala do něj vžít. O Vojtěchovi jsem nevěděla, co si myslet. Pořád to nevím. Každopádně to nebyl špatný poslech a někdy zkusím další dílo této české autorky.“... celý text
— lulucinax