Kathrin Schmidt
německá, 1958
Nové komentáře u knih Kathrin Schmidt
Neumřeš
„Helena se probouzí po mozkové mrtvici a plynule přechází mezi spánkem, vzpomínkami a polobděním. To byla pro mě nejsilnější část knihy.
Pak se děj trochu natahoval a ztrácela jsem se v upovídanosti.
Velmi mě už zasáhl popis stavů přivracení se k životu.
Na začátku byla kniha velmi silná, za první část bych dala 5*, celkově méně.“... celý text
— lencin
Neumřeš
„Přečetla jsem prvních 50 stran a už se mi k ní asi vracet nechce....hm.“
— Sonyk5100
Neumřeš
„Tato kniha je velice dobře napsaná a kombinace témat - návrat do svého těla a mysli po mrtvici plus bezmála čtyřicetileté manželství a vztahy vně i mimo něj, slibuje zajímavé čtení. Líbila se mi první třetina knihy, kdy se hrdinka probouzí, nerozlišuje mezi snem a realitou, sžívá se s afázií a vzpomíná si, kdo vlastně je. Od druhé třetiny pro mě kniha ztratila dynamiku a děj se začal táhnout. Jsem milovnicí momentů v literatuře i ve filmu, kdy se ‘nic neděje’, ale tvůrce před námi vytváří atmosférický obraz. Tady mám ale pocit, že se dívám na stejný záběr stále dokola. I když se děj chronologicky posouvá dopředu (postupující rekonvalescence a rozpomínání se na život před mrtvicí), je každá událost popsána podle stejného mustru, takže jsem měla pocit, že čtu ty samé pasáže pořád dokola. Mám před sebou posledních 60 stran a přemýšlím (omlouvám se autorce), že už si přečtu jen poslední kapitolu, protože od zbytku knihy nečekám žádnou eskalaci.“... celý text
— MilaSliacka
Neumřeš
„Tak takové to tedy je, napadá čtenáře po prvních stránkách této drásavé a přeci ne pesimistické knihy. Ale román Neumřeš není jen o tom, jaké to je, probudit se po mozkové mrtvici: dezorientovaný, postižený, křehký a velmi zranitelný. Je také o sebereflexi, o hledání místa ve vlastním životě, o nadhledu, který k němu nutně potřebujeme. Tedy o všem, co se týká každého z nás. Více viz moje recenze.“... celý text
— Majdule
Neumřeš
„Zvláštní kniha, do které se mi dlouho nedařilo začíst. Může za to částečně absence přímých řečí a dlouhé vzpomínkové pasáže, do kterých se jen obtížně pronikalo, protože se odhalovaly po malých částech, na přeskáčku atd. Rovina "současnosti" mi přišla o špetku lepší, bohužel mě Heleniny vzpomínky moc neoslovily.“... celý text
— fruitbueno
