Sonyk5100
komentáře u knih
Bible vagíny
Jen Gunter
Místo studií a faktů se autorka v kapitole o hpv omezila na zaujatý, ničím nepodložený dlouhý monolog, jak je očkování proti hpv supr. Pro mě docela zklamání. Očekávala bych tam odbornou argumentaci, když se kniha věnuje pohlavním chorobám a ochraně před nimi...
V polévce miso
Rjú Murakami
(SPOILER) Ale ne, v Japonsku se dívky prodávají jako úplně všude jinde na světě, to je ale skandál! Jsem oprávněně zklamaná, že jsme se ani jednou nedostali k erotické scéně? A že jich tam mohlo být nespočet. Ne, místo toho čteme o tom, jak dívky brebentí a jedí rámen. A pak najednou ten brutální výjev? Ne, díky. Tuhle knihu prostě nedočtu. Možná je ale problém jen v mých očekáváních.
Rozhovory s přáteli
Sally Rooney
Už od první třetiny jsem čekala na konec. Toužila jsem, aby se milostný čtverec vyvinul v harmonické polyamorní soužití. Na to jsou postavy ale strašně neobratné v komunikaci a totálně ztracené ve svých životech. Museli by všichni vědět, kdo jsou a co chtějí. Jestli to má zrcadlit vztahy mladých lidí – tak to nevím. Asi jsem moc progresivní a stýkám se s příliš mladými lidmi, kteří na komunikaci a na sobě naopak pracovat chtějí, abych v to věřila.
Zajímavý byl pro mne vedlejší plot s otcem alkoholikem. Vzdálený, nicméně stále uvěřitelně vykreslený.
P.S. postavy by se asi měly léčit ze závislosti na kofeinu.
Normální lidi
Sally Rooney
Klišé oblíbenýho kluka a holky outsidera mne fakt nebavilo, ani když se to na vejšce obrátilo. Podobný klišoidní kontrast je vykreslován i v bohatství jejich rodin. Jak Romeo a Julie, akorát v podání moderních společenských tříd a středoškoláckých rolí jak z High school musical. Z pohledu vykreslování postav mne zaujal jen bratr Marianne.
Je komunikace mezi lidmi tak trýznivě neúplná, protože to odmala vidí ve všech filmech a čtou v knížkách, nebo beletrie jen zobrazuje současný neutěšený stav? Tahle kniha mne k této úvaze vrátila a dostala jsem chuť psát o otevřených a upřímných rozhovorech.
Tatér z Osvětimi
Heather Morris
Pkěné oddechové čtení, navzdory tématu. Knihu jsem přečetla jedním dechem, zajímavé osudy, postavy a příběhy, ale znovu bych ji nečetla.
Neumřeš
Kathrin Schmidt
Přečetla jsem prvních 50 stran a už se mi k ní asi vracet nechce....hm.
Erotomanka a další milostné příběhy
Ota Richter
Je fajn, že se autor snaží zakomponovat i postavy, které se v běžném životě vyskytují, ovšem v krásné literatuře ne tak často (např. vozíčkář, láska s cigánem), bohužel mi přijde, že jsou tak nějak nešikovně zapasované.
Kromě toho má každá žena "dlouhé nohy a vlasy", mužskou ruku přikládá na "malá pevná prsa." Zkrátka je vidět, že autor preferuje určitý typ žen až je to pro mne rušivé.
Na odpočinutí ale asi ideál.
Obrazy ze života M.
Svetlana Žuchová
Nemocnice, matka, plovárna, Oto, rodina, práce, nemocnice.... neukončený melancholický cyklus, který autorka neustále omílá. Hledala sem pointu, ale nenašla a celou dobu jsem se vlastně těšila, až knihu dočtu a budu si moct říci: Dočetla jsem to do konce. Na druhou stranu mne repetitivní styl tak trochu uklidňoval - je hezké mít jistotu, že nějaká literatura je nenáročná.
A objevíš poklad, který v tobě dřímá
Laurent Gounelle
Nojo, takových příběhů je spousta. Namlouvají nám, že život je lineární a jedním rozhodnutím můžeme změnit svůj osud, jenže z nějakého důvodu už tomu nemůžu nebo nechci věřit.
Případ Marie Navarové
Arnošt Lustig
Bohužel se mi kniha nepodařila přes velké úsilí dočíst. Neustálé omílání stejných myšlenek, které jsou jen zabaleny do jiného hávu slov. Paní Navarová se sama sebe ptá, jak hrát na obě strany a přitom nebýt děvka, její manžel, jestli je mu nevěrná, právník, zda ho nepověsí za zápěstí v průvanu. Chápu, že to je opravdu složitá situace a tím i dobrý námět na knihu, aneb jak se první pomocí dostanete do maléru, ale zpracováním mi to přijde jako podprůměrná telenovela typu Ulice.
Opravář osudů
Robert Fulghum
Kdybych si knihu přečetla, když jsem byla mladá, milovala bych ji do konce života. Asi si říkáte....furt je mi jen 21 let, ale tehdy, to se mne záležitosti dotýkali těsně na kůži. Stále víc si uvědomuji, jak se zapouzdřuji. Věci nejsou tak ostré, horké a pronikavé, protože se ke mně nedostanou. Mám sice občas husí kůži nebo depresi, ale vím, že musím zítra vstát. Vím, že jen tak nemůžu selhat. Pro Fulghuma mám slabost, protože mi tu křehkost připomíná, i když je podstatně starší než já. A stejně tak, jako vnímám jednotlivé obrysy ranní kávy, prosvětleného bytu a hospodu u Draků a ovce, stejným dílem jim nedokáži dávat takovou pozornost a sklouzávám k přeskakování ušlechtilých slov, kterých je na objem knihy příliš mnoho.
Barvy slečny Toyen
Vladislav Kučík
Melancholická atmosféra. Úryvky dějin vnímané malířkou, která se nezajímá o politiku. Život přijímaný, tak jak přichází. S muži i se ženami. Žádné loučení ani návraty. Samota. Barvy.
Harry Potter a Kámen mudrců
J. K. Rowling (p)
Srdcovka už od dětství, když mi to máma předčítala před spaním :) Nicméně se nemůžu zbavit pocitu, že filmové zpracování vykresluje některé scény efektněji a celkově lépe např. spoutání Nevilla kouzlem Petrificus totalus.
Tajemství úspěchu
Earl Nightingale
Období, kdy jsem si myslela, že je vše jen na mně a dokážu, co si zamanu, už mne opustilo. Stále tam nelézám pěkné myšlenky, nicméně mi nesedí celý způsob podání. Můj začátek cesty. Teď se ubírám dál.
Stepní vlk
Hermann Hesse
Nějak jsem se nemohla přinutit knihu dočíst. Rozvláčné popisování a omílání zdánlivě rozpolcené osobnosti na tři sta stranách. Zpočátku zajímavé, ale jinak nic nepřinášející.
Milovnice
Elfriede Jelinek
sonny má pocit, že se jí toto dílo vlastně vůbec netýká. přesto čte jedním dechem a ve své zabedněné hlavičce doufá, že příběhy odkostěných postav dopadnou dobře. tak jako vždy ve svém životě se nemůže ubránit idealistické vizi, která jí zároveň dává naději a zároveň ji dohání k šílenství svou nízkou pravděpodobností vyplnění. sonny nekouká na pravděpodobnost. sonny je spíš na city.
Petrolejové lampy
Jaroslav Havlíček
Ani ne nudné, spíše zdlouhavé, na to, že vykresloval pouze osud jedné ženy, která mi od začátku lezla na nervy, jak už píší ostatní. Na psychologickou prózu jsem čekala něco ne tak plytkého. Přesto se kniha četla dobře, hlavně díky poutavému stylu jazyka.
Spalovač mrtvol
Ladislav Fuks
Zajímavé je, že z knihy jsem čerpala více vyrovnanosti, než čehokoliv jiného. Karel Kopfrkingl mi zkrátka připadal jako ideál. Milující manžel a otec, který si váží své práce a vidí v ní smysl, ať už je jakákoliv. Škoda, že se poté tolik nechal ovlivnit. Závěrečnou scénu s Židy jsem možná proto nepochopila. Jakmile jsem shlédla film, zděsila jsem se. Z pána se vyloupl ohavný ulízaný psychopat s gesty a rekvizitami (hřebínek), o kterých nebyla v knize ani zmínka.
