• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nové komentáře u knih Keith Moray

Vraždy na Hebridách

„Jakoby.. první půlka byla taková nezazivna, zdlouhavé popisy dud a golfu , ale to mi až tak nevadilo, protože mám rada skotskou kulturu. Pak jsem se do toho zacetla, umřela moje oblíbená postava a já byla napnuta kdo teda bude vrahem. Vyřešení pro mě bylo trochu zklamání, neboť mi to přišlo zbytečně zamotané a zmatecne a dosti nepravděpodobné v reálném živote a celkove s ohledem na místo, kde se to cele vlastně stalo (asi by mi to nepřišlo divny, kdyby se to odehrávalo kdekoliv jinde, nebo ve velkoměste). A přišlo mi, ze název knihy spisovatelky Mrtví autoři nic nepoví nemělo absolutně žádnou souvislost s tím, kdo vraždil a vlastně jsem byla zklamaná, ze tohle nebylo nijak dovysvetleno ? A nebo jsem si to měla domyslet skrz thajského doktora ? Netuším. Každopádně tomu dávám 3 hvězdy, rozhodne jsem četla lepší tituly, ale byla za 20 Kč ve vyprodeji v knihovně :-).“... celý text
— uzivatel35424

---

Vraždy na Hebridách

„Začátek knihy jakoby čtenáři říkal "Odlož to nemá to cenu", ale přibližně po přečtení první třetiny se začal příběh docela zajímavě rozvíjet. Ještě, že jsem neposlechl a neodložil. Kniha dostává postupně spád a není až tak špatná. Uvidím jaké budou další knihy tohoto autora.“... celý text
— vincek1

---

Vraždy na Hebridách

„Tak tohle byla, dámy a pánové, ukázka toho, že i člověk bez špetky talentu může v dnešní době vydat knihu. Navíc knihu s velice pěkným a lákavý přebalem, přesně podle hesla „navrch huj a vespod hnůj“. Příběh i jeho celkové zpracování velmi silně připomíná béčkové detektivky ve stylu Schimanskiho nebo ještě lépe Julie Lescautové. Bez obsáhlých, neustále se opakující popisů jednotlivých postav se neobejdete, protože čtenář je nejspíš dle autora nechápavý hlupák bez špetky zdravého rozumu a chápání, je proto třeba mu vše důkladně předžvýkat. A tak se na jednom místě setkáváte s elegantní dámou s kostěnými obroučkami brýlí, která se mračí, abyste se na dalším místě setkali s elegantní dámou s kostěnými obroučkami brýlí, která se naopak usmívá. A máma mele maso, stejně jako Ema má mísu. Většinou, když se mi zdá, že je kniha hloupá, po pár stránkách jí odložím. V tomto případě jsem to neudělala (čímž jsem klesla na její úroveň), protože mi byla doporučena knihovnicí a tak jsem si pořád říkala, že na ní přece jen něco bude, třeba překvapivý závěr, nečekané vyústění, složitá zápletka, šokující odhalení. A skutečně, odhalení v závěru pro mě bylo tak šokující, že jsem dlouho nemohla popadnout dech. Bylo to totiž zjištění, že jsem přišla o několik hodin svého života čtením slátaniny, která je opravdu jen pěkný obal, bez hlubšího obsahu. Závěr knihy je tak trapný, že by ho snad ani němečtí a francouzští tvůrci béčkových detektivek nevymysleli, a že o trapnosti vědí své. Pokud autor plánuje pokračování, tak mně se do ruky už rozhodně nedostane, to už bych rovnou mohla začít číst proslulé Harlekýny za zvuků Schimanskiho znělky.“... celý text
— THERISA

---

---

Vraždy na Hebridách

„Začátek byl velmi rozpačitý. Nelíbilo se mi především zacházení do přílišných detailů dudáctví (zřejmě autorův koníček) a také hodně nápadné a časté popisy detailů jak prostředí tak postav. Napínavý děj a příjemná závěrečná gradace to všechno smazala a zanechala příjemný pocit a touhu zjistit, co se na Hebridách bude dít dál. Oblíbila jsem si ústřední trojici strážníků, nejvíce jsem ale přimknula k sympaťákovi Dudákovi. Určitě se k autorovi ještě někdy moc ráda vrátím. Musím pochválit do nejmenších detailů propracovanou obálku. Mimo to, že pan Nývlt umí velmi dobře pracovat s písmem, si vyhráli i s konečnou úpravou. Slovo crime je tištěno metalickou fólií s barvami hrajícími hvězdičkami a na titulní straně jsou parciálním lakem krásně vyvedeny stékající kapky (možná krve). A vazba je něco mimořádného, tuhle formu jsem ještě nikdy v knihkupectví neviděla. Je škoda, že tahle vazba je tak opomíjená, přestože je mnohem lepší než ta hrůza paperback. Jednoduše nádhera.“... celý text
— martula.07

---

Vraždy na Hebridách

„Slaboučká detektivka (naštěstí krátká jednohubka) - zápletka nedotažená a nepropracovaná, postavy nic moc, autor totiž sází jen na zvláštní prostředí (přitom ale nepříliš využité a minimálně popsané, např. cesta trajektu na ostrov Vnějších Hebrid - odkud, jak dlouho trvala, když při ní cestující stihli pojíst a osprchovat se v kajutě?) a prokládá text mnoha gaelskými pojmy, kterých je nadbytek a postrádají bližší vysvětlení (např. typy dudáckých melodií). V knize je i pár nesrovnalostí, jako třeba téměř běžná znalost psané thajštiny nejen u přítomného Thajce...Pro mě zklamání.“... celý text
— soukroma