Nové komentáře u knih Kobie Krüger
Rodina z divočiny
„Jedna z knih, kterou musím mít doma a ke které se pravidelně vracím.
Notná dávka odhodlání, porozumění, pokory a nekonečně lásky.
Žádná romantika, ale moře citlivosti a humoru. Po přečtení nelze nemilovat africký buš a zvířata v něm.
Pro mě nádherná kniha, u které načerpám spoustu sil.“... celý text
— Katerina.Gabrie
Rodina z divočiny
„Byly doby, kdy byl takový život, jaký vedla rodina Krügerova, mým největším snem. Už dávno je mi jasné, že tohle by nebylo nic pro mě a po přečtení knížky bych svůj dosavadní život za ten jejich nevyměnila už ani omylem. Sice ty krásné prožitky převládaly nad špatnými, ale mě osobně představa, že několik let bydlím vedle plivající kobry nebo věčně špatně naladěných hrochů a že v tomhle navíc vychovávám malé děti upřímně děsí.
Každopádně Rodina z divočiny je opravdu povedená knížka, s až nečekaně výborným spisovatelským projevem ze strany Kobie Krügerové. Lehké, čtivé, často vtipné historky ze života v jednom jihoafrickém národním parku vám určitě zlepší den. A asi zatoužíte po dovolené v daleké Africe. Knihu doplňují také moc pěkné realistické ilustrace.
Co mně osobně v knize chybělo, to bylo více fotografií. Je mi jasné, že v dané době se nefotografovala každá s prominutím pitomost jako dnes, nicméně cítím se o hodně ochuzená, když je v knize jen několik málo fotografií se lvím sirotkem Leem.
Celkově ale samozřejmě nemůžu jinak než Rodinu z divočiny vřele doporučit dál.“... celý text
— ladyfromskye
Rodina z divočiny
„Skvělá knížka, doporučuji všem milovníkům přírody a zvířat. I nelehké situace, které život rodiny s dětmi v africké divočině provázely, jsou vylíčeny s laskavým humorem. Přestože jsem knížku četla již zhruba před patnácti lety, živě si vzpomínám např. na dobrodružné plavby přes řeku s koupajícími se agresivními hrochy nebo na to, jak cestu dětí do školy zkomplikovala hyena, která jedné z dcer sežrala boty. Naše problémy při cestování do školy nebo do práce typu narvaný autobus, kolony na silnicích nebo silný déšť ve srovnání s tím vším působí směšně.
Doufám, že někdy najdu čas přečíst si knížku znovu. Věřím, že se mi bude líbit stejně, anebo možná ještě více. Vzpomínám si, že před lety se moc líbila i mojí mamince a i ona nějakou příhodu z této knížky občas připomene.“... celý text
— BabaJaga11
Rodina z divočiny
„Úchvatná knížka. Moc se mi líbil styl psaní a přečetla jsem ji jedním dechem. Patří k mým úplně nejoblíbenějším knížkám. Nevím, co dodat, prostě skvělá.“... celý text
— inachisio
Rodina z divočiny
„z knihovny...a velmi dobře jsem se bavila...Kobie Krügerová popisuje nádherný život v národním parku v Africe...vlastně splněný sen její a jejího mažela. Dcery byly taky žvotem v přírodě nadšené, takže značka ideál :) obdivovala jsem ji, jak s naprostým přehledem zvládala věci pro mě nepředstavitelné - třeba denně plavba řekou s rozzlobenými (mírně řečeno) hrochy k autu...pak cestovat kilometry a kilometry do školy, obchodu, k lékaři...a vše s úsměvem, protože tam je to tak normální :) zas jsem chápala její okouzlení divočinou, zvířaty...možná byla KObie místy až trochu nekritická, hlavně v poslední třetině knížky, věnované jejich doma odchovanému lvovi Leovi - ať už měl povahu jak skvělou chtěl, jakoby KObie místy zapomínala, že je tto přeci jen šelma, ne člověk...a že nevyspytatelná reakce, nebo omyl šelmy může být hodně nebezpečný...
Kniha je pravdu plná veselých, nevšedných, ba i dojemných zážitků (třeba loučení s bydlištěm v Mahlangeni, loučení s Leem)...často jsem se zamála, často kroutila hlavou v údivu nad vším, co zvládala a co si nechala od přírody líbit - třeba plivající kobra bydlící v jejich záhonu, netopýři v baráku, housenky padající do postele, ženetka na hlavě a tak dále...ale tak to má být...a já na jejím místě bych asi byla taky podobně tolerantná..protože v buši to jinak nejde :) tam je doma příroda..
A plně chápu její sdělení - "Ici reste mon coeur" - Tady zůstává mé srdce....
Doporučuji !!!“... celý text
— haki34
