ladyfromskye
komentáře u knih
Vánoce ve Snížkově
Eliška Kramerová
Stejně jako si už téměř třicet let neumím představit Štědrý večer bez pohádky Tři oříšky pro Popelku, posledních pár let si neumím představit Štědrý večer bez četby nějaké vánoční knížky. Tentokrát přišly na řadu Vánoce ve Snížkově.
A já nemohu hodnotit jinak než 5*. Citlivě napsaný příběh potěší a zahřeje na srdci nejen děti, ale i dospělé, kteří ještě stále věří na zázraky. Moc se mi líbil zvolený font, dokonale se k vánoční tematice hodil. Tím nejkrásnějším na knize jsou ovšem ilustrace Adriána Macha. Pro mě je to jeden z nejlepších současných ilustrátorů dětských knížek.
Nemohla jsem si dnes vybrat lepšího společníka pro čtení pod stromečkem a doufám, že mě v dalších letech někdo napodobí. Tahle knížka za to rozhodně stojí.
Pán Bůh se nejspíš musel narodit v Lužné
Jakub Chrobák
Vážený pane profesore (ano, kdysi jste mne učil a já na to dodnes moc ráda vzpomínám),
děkuji Vám za další nádhernou sbírku. Přečetla jsem ji už aspoň třikrát a v budoucnu se k ní budu ráda vracet, stejně jako k těm ostatním. Máte opravdu velký dar Slova. Mimochodem, jedna z básní mi visí v kanceláři na nástěnce, hezky uprostřed. Čtu si ji alespoň jednou týdně, vždycky poté, co řeším nějakou nepříjemnost. Díky ní mi pak najednou to všechno dává smysl.
Děkuji. A těším se na další sbírku :)
Vaše věrná čtenářka
Norské domy snů
Mads Pettersen
Jasně si pamatuji, jak jsem poprvé viděla epizodu Norských domů snů a jak mi spadla brada při pohledu na to, co tahle parta sympatických a hlavně šikovných chlapíků dokázala. Od té doby jsem viděla už hodně jejich proměn a všechny mě chytly za srdce.
Když jsem se tedy dozvěděla, že Grada vydává knihu, ani jsem nemusela vidět, jak vypadá uvnitř, prostě jsem ji rovnou chtěla. Sotva jsem si ji donesla domů, hned jsem se pustila do čtení a do prohlížení. Společnost mi tahle knížka dělala několik večerů.
Ačkoli nemám žádnou chatu ani chalupu, jen malý byt, našla jsem si spoustu inspirujících nápadů, které budu postupně na své království aplikovat.
Do knihy se vešlo celkem 15 proměn, rozdělených podle toho, jestli se nacházejí u moře, u lesa, nebo v horách. Každá z nich je samozřejmě postavená zejména na fotografiích – jedna dvě tu jsou věnovány stavu "před", hromada dalších pak stavu "po". Kromě toho tu ale najdete text strukturovaný do několika částí. S okolím chaty se seznámíte v úvodu. Ten rozšiřuje ještě část nazvaná Pozadí rekonstrukce. Navazuje krátký odstavec, kde jsou čtenáři předloženy představy majitelů o proměně. A pak už se text věnuje samotné rekonstrukci. Osobně jsem nejvíc ocenila části, ve kterých bylo představeno, jaké cíle si hoši stanovili a jakými prostředky se k ní rozhodli dojít. Milé a zajímavé byly Halvorovy supertipy. A na konci každé proměny nechybí ani opravdu podrobný nákupní seznam. (A ne, nedoporučuji dívat se na stránky těch obchodů, pokud nemáte po ruce dostatečný kapitál!)
Výsledkem je opravdu spousta inspirace a touha pustit se doma do změn. Přesně jako když se díváte na pořad v televizi.
Nicméně knížka má i své mouchy, bohužel. Překlad mi místy skřípal, paní korektorka se také zrovna moc nevyznamenala, protože na tak málo textu tam bylo opravdu hodně chyb. A pak ta sazba... Pokud neumí grafik s tímto fontem pracovat, ať s ním, prosím, nepracuje. Já jsem na tohle hodně citlivá a fakt, že to v polovině případů vypadá, jako by nebyla mezi tečkou a prvním písmenem nové věty, případně mezi čárkou a prvním písmenem dalšího slova mezera, mě opravdu štve, obzvlášť u takovéto publikace – výpravné a drahé. Tohle by chtělo do příště opravdu zlepšit, zbytečně to jinak krásnou knihu kazí.
Naštěstí hlavní roli tu hrají fotografie a těm nechybí opravdu vůbec, vůbec nic. Celkově tak můžu knížku doporučit. Už teď vím, že se k ní budu opakovaně vracet.
No a když se blíží ty Vánoce… Pokud máte ve svém okolí někoho, koho zajímá interiérový design, zejména ten severský, s touhle knížkou jistě chybu neuděláte.
Nový domov – Moka
Ellen Miles
Já tuhle sérii prostě miluju! Už mám za sebou čtyři díly a doufám, že brzy vyjdou další.
Jak už je u těchto knížek zvykem, jedná se o ideální čtení pro mírně pokročilé čtenáře, a to nejen dívky, ale i chlapce. Také v případě Moky se děti dozvědí spoustu zajímavých informací o tom, jak se starat o svého chlupáče. Hlavně si ale jistě užijí příběh, který je kořeněný láskou a přátelstvím a samozřejmě dobrým koncem. Nemám, co bych vytkla. Naopak, musím ještě vyzdvihnout obálky, protože ty teda jsou! Ňuňu!
Úsvit stínových draků
Liz Flanagan
(SPOILER) Lepší než první díl, vážně! Úsvit stínových draků jsem slupla jako malinu. Nejvíc jsem ocenila, že ačkoliv se tu setkáváme se starými známými postavami, pozornost je nyní upřena na někoho jiného. Další plusové body navíc si příběh vysloužil tím, jak krásně ukázal, co se stane, když si nedáme při vyrovnávání se s minulostí pozor. Bylo jasné, že vojáci starého vévody nebudou s novým stavem věcí spokojení. Čtenáři jich bylo líto a ve své podstatě chápal, proč se vzbouřili. Stejně tak nebyli Němci spokojení se stavem po první světové válce. Pak už stačí jeden aspoň trochu schopný vůdce a průšvih je na světě. Za tohle fakt tleskám. A jsem moc zvědavá, jestli se do Arcosi ještě někdy vrátíme.
Oheň a bič
Dick Francis (p)
Tak dlouho jsem přemýšlela, jakou další knihu si po Motivu koní vezmu na čtení, až jsem skončila u další francisovky. A tentokrát jsem si čtení užila na jedničku s hvězdičkou. Opravdu velmi dobrá detektivka, tradiční, takže s pomalejším tempem, ale rozhodně ne o to méně akční nebo napínavá - právě naopak! Zatím je to pro mě nejlepší kniha od Dicka Francise, ale ještě jich mám před sebou hodně, takže kdo ví... :-)
Motiv koní
Dick Francis (p)
Moje druhá francisovka, po docela dlouhé době, a v případě tohoto příběhu jsem trošičku zklamaná, nemělo to ten tah na branku, který mě přikoval ke stránkám Chladné zrady. I tak jde ale o skvělou tradiční detektivku, ke které se v budoucnosti ráda vrátím.
Ježimlada Sazička
Lenka Rožnovská
Ježimlada Sazička je docela pěkným a milým čtením, sice trošku bláznivým, ale tak nějak správně - tedy až na drobnosti, které spolu s ilustracemi, jež bych uvítala o něco lepší, méně zdeformované, připravily knížky o jednu hvězdu. Celkově jsem si čtení knihy užila a věřím, že se dobrodružství Sazičky bude líbit i dětem.
P. S. Souhlasím s tím, co píše uživatelka Šebestová3: v lecčems tato kniha opravdu připomíná Malou čarodějnici, i když jejích kvalit nedosahuje.
Příhody Maxipsa Fíka
Rudolf Čechura
Dětská klasika, více si ji ale užívám jako večerníček, než jako knihu. A to jak po stránce textu (pan Dvořák prostě umí!), tak po stránce vizuální – v knížce mi ty ilustrace připadají z nějakého důvodu takové chudé.
To ovšem nic nemění na tom, že mít tuhle knížku v domácí knihovně je málem povinnost, protože bavit budou příhody jednoho opravdu velkého psa ještě spoustu generací :-)
Na výletě v raketě
Dagmar Medzvecová
Ajaj, opět proti proudu.
Na výletě v raketě přináší podivný mix několika faktů a spousty nesmyslů, které je vyvracejí. Jestliže cílem bylo seznámit nenásilnou formou děti s tím, jak to na planetách vypadá, s troškou toho kouzla a třebas i těch mimozemšťanů, pak tento úmysl byl docela zabit všemi událostmi, jež tato fakta popřou. Příklad? Na začátku se výletníčci shánějí po skafandrech, protože vesmír není vůči pozemským bytostem vstřícný. Jenže pak si výletníčci sundávají rukavice i helmy (a ne, ty kyslíkové masky to fakt nezachrání) a najednou to problém není.
S fakty je ta knížka blbost a bez nich… bez nich vlastně taky.
Tak aspoň, že ilustrace jsou povedené a že text je složený z kratších celků (kapitol i vět), což je ideální jak pro mírně pokročilé čtenáře, tak pro předčítající.
Jestli ale mohu radit, vyberte si pro tyto účely jiné knihy. Je jich na našem trhu dost a dost.
Skopičiny kocoura Silvestra
Zuzana Pospíšilová
Ano, tak toto se mi líbilo. Povedený příběh, pěkné ilustrace a navíc spousta úkolů pro malé posluchače a čtenáře. Opravdu vřele doporučuji.
O Šípkové Růžence
Kamila Skopová
Jsem rozpačitá.
Grafika tohoto leporela je opravdu prazvláštní, a i když tu nějaká snaha byla, čte se tahle knížka fakt hodně mizerně. Zklamaly mne také nedotažené rýmy, určitě to chtělo věnovat se tomu o něco déle než pár hodin.
Na druhou stranu si myslím, že se opravdu povedlo pokrácení příběhu do jednotlivých scén tak, aby se vešel na velmi omezený prostor leporela, ale aby zároveň byla zachována jeho srozumitelnost. A ani ilustrace, ačkoliv to tak na první dobrou nevypadalo, nejsou špatné.
O netopýrovi, který měl noční můry
Christine Beigel
Za mě bohužel nakonec velké zklamání. Nalákala mě obálka a anotace, ale ilustrace nakonec nebyly až tak dobré, jak jsem si myslela (u jednoho zvířete jsem dokonce nebyla vůbec schopná identifikovat, co je zač), a text byl opravdu příšerný, až jsem se divila, jak někdo může být schopný zmatlat tak jednoznačný (a velice dobrý) syžet.
Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka
Evžen Boček
Z knížek o jedné aristokratce jsem si nikdy na zadek nesedla. Byly to pro mě jen takové jednohubky na ukrácení času, jednou lepší, jindy horší… Tímto dílem jsem ale se sérií definitivně skončila. Nevím, co by mě donutilo se k ní vrátit. Taková slátanina jako tato kniha do knižního světa opravdu nepatří.
Istanbul
Orhan Pamuk
Milostný dopis Istanbulu.
Ačkoliv vám Orhan Pamuk ukáže nejen jeho krásy, ale hlavně jeho temné a melancholické stránky, nemůžete se do tohoto města nezamilovat.
Jako obrovské plus této knihy vnímám bohatý obrazový materiál.
Tahle kombinace mě definitivně přesvědčila o tom, že do Istanbulu se musím jednou podívat, ideálně s touto knihou v ruce.
Děkuji, pane Pamuku.
Indie – Královna z Džhánsí
Veronika Válková
Další Bářino dobrodružství, které mě totálně pohltilo. Hltala jsem jednu stránku za druhou a bylo mi moc líto, když jsem se ocitla na poslední stránce. A to je tento díl tlustší než ostatní!
Pochválit samozřejmě musím i ilustrátora a autora obálky Petra Kopla. Moc mě potěšily dvoustránkové ilustrace a obálka... Ta obálka prostě je!
Tak kam se, Báro, podíváš příště? Věř, že budu u toho!
Amálka a její velké přání
Valija Zinck
Tohle bylo takové milé pohlazení po duši, které mi hned na začátku vykouzlilo úsměv na tváři, který se ztratil až dlouho poté, co jsem Amálku a její velké přání dočetla. Možná si řeknete, že takový příběh se děje v každé vesnici, ale mně se právě tohle moc líbí. Ne vždycky mám náladu uniknout do fantastického světa, který má svoje vlastní, podivuhodná pravidla. Občas si ráda dopřeju výlet po dobře známých krajinách. Mimořádně povedenou knížku, kterou si jistě oblíbí jak holky, tak i kluci, doplňují půvabné ilustrace Annabelle von Sperber. Tady opravdu nemám co vytknout. Doporučuji!
Mapa ztracených jednorožců
Cerrie Burnell
První díl nové série s oblíbenými jednorožci je postavený na neotřelé zápletce a na množství pro dětskou knihu netradičních prvků: příběh doprovázejí deníkové záznamy, dopisy apod. Je to skvělé oživení příběhu, které mě osobně udržovalo v příjemném napětí a očekávání toho, co se bude dít dál. Líbily se mi také černobílé ilustrace Davea Williamse, kterých není ani moc, ani málo.
Nicméně mě dráždily chyby a nelogičnosti, kterých se autorka dopustila. Například hned na začátku je zdůrazněno, že jednorožce vidí jen málokdo, ale jak příběh pokračuje, vidí je prakticky každý. Nebo si představte, že byste cestovali s cizím dítětem po Evropě. Bez dokladů. Schengen je sice dost benevolentní systém, ale až tak zase ne. Odchylek se autorka dopustila i při popisu cílových míst - člověk to vidí hlavně na příkladu Prahy, nad kterou se netyčí jeden starý palác, ale hradní komplex skládající se z mnoha budov.
Celkově ale mohu tuto knihu opravdu doporučit. Bavila mě moc a já jsem zvědavá, co dalšího mladé ochránce jednorožců čeká.
Milostný kruh (7 povídek)
Ivan Sergejevič Turgeněv
Ruské romantiky - stejně jako realisty, mám moc ráda a čas od času po nějaké knize od nich ráda sáhnu. Naposledy přišla řada na Ivana Sergejeviče Turgeněva, který je takovou mojí sázkou na jistotu.
Jeho příběhy jsou něžné, ale rozhodně nejde o žádnou čistokrevnou červenou knihovnu, mají propracovanou psychologii a často překvapivé vyústění. Zároveň jsou to všechno příběhy opravdu ze života. Nejinak je tomu v případě výboru Milostného kruhu.
Vlastně se tak trochu divím, proč tento autor nejenže není zahrnut v povinné četbě, ale není mu věnována pozornost ani v hodinách literatury. Myslím si, že by mohly být jeho povídky žákům druhého stupně i střední školy bližší a navíc by pro ně mohly být i stravitelnější.
Tak třeba časem :)
Kulíškovy neposedné příhody
Sandra Dražilová Zlámalová
Sandra Dražilová Zlámalová vytvořila krásný pohádkový svět zaplněný úžasnými postavami - třeba Bordelínou, Zbrklíkem a taky Kulíškem. A já mám tenhle svět moc ráda, baví mě, jak se příběhy navzájem proplétají a oceňuji, že si navzájem neprotiřečí.
Oproti Bordelíně jsem u Kulíška měla pocit, že sem tam nějaká věta chybí, aby dovysvětlila, proč nebo jak se něco děje. A ačkoliv ilustrace Marie Koželuhové byly opět skvělé, tentokrát mi na některých obrázcích nějak neštymovaly poměry velikostí.
Jsou to ale jen drobné výtky a celkově můžu Kulíška a jeho neposedné příběhy doporučit.