ladyfromskye komentáře u knih

Jedna * za nápad vyprávět příběhy jednoho vnuka a jeho dědy Nejdědy. Ale proč to, probůh, nemohlo zůstat v té rovině, že vnuk s dědou zažívají dobrodružství, nicméně normální? Co je špatného třeba na skákání v peřinách, nebo na výletě zakončeném přespáním v lese pod širou oblohou? Copak se i v takových "obyčejných" chvílích nemůže stát něco neobyčejného? Jsem pro každou špatnost, ale tohle bylo tak strašně přitažené za vlasy, že se to skoro nedalo číst. Bohužel nemůžu doporučit.

3 22.02.2024

Viktoriánský Londýn a magie. Existuje lepší kombinace?
Ano! Přimíchejte k tomu naprosto famózní práci s jazykem a překrásné ilustrace a dostanete jednu z nejkrásnějších dětských knížek roku 2023.
Ani se mi nechce věřit, že se jedná o debut mladé spisovatelky. Do posledního detailu propracovaný svět je popisovaný poetickým, ale zároveň lehkým a hravým jazykem, naprosto jsem žasla nad množstvím originálních názvů kouzelných ingrediencí, zvířat a rostlin. Je na místě pochválit paní překladatelku, Kateřinu Cinkovou, která si s překladem musela opravdu vyhrát. Pochválit je třeba také ilustrátorku, Paolu Escobarovou. Člověk by si skoro přál, aby bylo v knize těch ilustrací víc. Ne vždycky to tak mám, ale v tomhle případě jsem si postavy jinak, než jak byly vykresleny na obrázcích, nepředstavovala.
Čtení jsem si moc užívala a nejraději bych vklouzla mezi stránky knížky a na chvíli se k hrdinům připojila.
Knihu Kordélie a kloboučníci vřele doporučuji všem, kteří milují knihy, malým i velkým.

2 16.02.2024

Další povedená romantická youngadultka z Cosmopolisu. A zase jedna hrdinka, která vám bude neskutečně blízká, protože je zkrátka a jednoduše jako vy a protože její příběh je prostě... opravdový.
Třešničkou na dortu je velmi povedená obálka – jednoduchá, ale nápaditá a svěží. Přímo vybízí k tomu vzít tu knížku do ruky a začít číst.
A věřte mi, že jestli neodoláte a uděláte to, rozhodně neprohloupíte.

6 27.01.2024

Taky jste na konci Gwenina předchozího dobrodružství skřípali zuby, protože to skončilo v tom nejhorším (rozumějte nejnapínavějším) momentu? No tak v tom případě honem otevřete Velký útěk.
Opět na vás čeká porce nefalšovaného dobrodružství, tentokrát okořeněného kapičkou dystopie. Oproti prvnímu dílu přibylo ilustrací, ale vůbec to není na škodu. Naopak. U mnohých z nich se totiž ztrácí hranice mezi nimi a okolním textem, stávají se jeho součástí a zvyšují dynamiku děje.
Gwen se ocitá v táboře nedaleko lomu, ve kterém tvrdě pracují děti. Podaří se jí uprchnout? Najde svou smečku? A může mezi dětmi najít spojence?
Jestli u téhle knížky nezapomenou vaše ratolesti na všechny ty své přiblblé počítačové hry a nebudou si kousat nehty napětím, tak už fakt nevím, co jiného by je mohlo zaujmout.

3 27.01.2024

Takové knížky já můžu. Dějiny velkého světa versus dějiny malého člověka. Navíc kamarád žije již několik let v této zemi, tak občas ráda zabrouzdám i do jejích vod. V tomto případě se mi to opravdu hodně vyplatilo.
Pravda skutečně je taková, že ta země je nám natolik vzdálená, i přes početnou komunitu jejích lidí u nás, že o jejích dějinách a vlastně i o jejích lidech toho opravdu moc nevíme. Autorka sama přiznává, že se touto knihou snažila tuto mezeru zaplnit a já myslím, že se jí to povedlo. Soudím tak nejen ze svých dojmů z knihy, ale i z dojmů ostatních hodnotících. Já osobně i po půl roce od chvíle, co jsem knihu dočetla, stále marně hledám odpověď na jednu z mnoha otázek, které na mě při čtení vyskakovaly.
A i když jsem našla pár drobností, kvůli kterým jsem nakonec neudělila hodnocení nejvyšší, Hory zpívají jsou pro mě rozhodně jednou z knih, kterou by si měl přečíst každý.

10 27.01.2024

Druhý příběh ze světa jednorožců a za mě opět spokojenost.
Tentokrát musí kamarádky Anežka a Eliška pomoci Větroplachovi, setkají se však přitom také s fénixem a obláčkovým štěňátkem. Nechybí samozřejmě zákeřná Selena a můj oblíbenec netopýr Škodík.
Tohle je vysloveně odpočinková literatura, ale takovou potřebujeme – někdy více a někdy méně – všichni. Takže i děti. A kdybych měla sáhnout po nějaké takové knize v případě holčičky, která má ráda koně a/nebo jednorožce, sáhnu sem.
Nové dobrodružství kamarádek krásně navazuje na to první, text je soudržný a vyústění logické. Dobro samozřejmě zvítězí nad zlem. Navíc je příběh doplněný krásnými černobílými ilustracemi.
Série si zjevně drží svou kvalitu, a tak se už teď těším, až se s hrdiny (ano, hádáte správně, hlavně se Škodíkem) zase setkám.

2 27.01.2024

Koho vzala za srdce Bílá vlčice, která vyšla na konci loňského roku, ten si rozhodně musí domů pořídit další díl z této volné série knih, která čtenářům v rámci svého beletristicko-populárně-naučného konceptu přináší nejen dechberoucí příběh, ale také spoustu a spoustu poučení o tom, jak to ve zvířecím světě doopravdy chodí.
Stejně jako v případě předchozí knihy, ani tady nechybí překrásné realistické černobílé ilustrace Simony M. Ceccarelliové a dovětek s dalšími informacemi o medvědech. Opět také musím pochválit naprosto precizní překlad, o který se postarala Eva Kadlecová.
Tentokrát se seznámíme s malou medvědicí Lapkou, která souhrou okolností zůstane sama. Brzy se objeví obrovský medvědí samec a tehdy se stane něco nečekaného: Lapka překoná strach z giganta a gigant se na oplátku stane jejím ochráncem. Společně zažijí mnohé, dokonce se setkají se smečkou vlků vedených bílou vlčicí...
Říká se, že druhý díl série bývá horší. Tohle není ten případ. Obě knihy mi vzaly dech, obě patří k tomu nejlepšímu, co se dá v tom množství literatury pro děti najít. A navíc si ji s chutí přečtou i dospělí.
Zbývá tak jen přání, aby nakladatelství Bambook vydalo i další knihy ze série. Venku je už příběh o liškách a brzy by měl vyjít ten o havranech. Co myslíte, setkáme se opět s našimi známými, stejně jako v Králi medvědů?

4 27.01.2024

Tohle vážně stálo za to. Protože bych se do Zwingeru brzy ráda vydala a pořádně si jej celý prohlédla, byla tahle knížka z mamčiny knihovny jasnou volbou. Ano, začátek je hodně poplatný době, ale na ty časy se jedná o opravdu krásného průvodce. Kromě popisků s naprosto dostačujícími informacemi je plná černobílých a také několika barevných fotografií vystavených uměleckých děl. Tento koncept úplně vybízí k tomu, aby si současný čtenář a budoucí návštěvník galerie předem vybral cíle svého největšího zájmu a na ty se pak při následné návštěvě zaměřil. Jo, a je v češtině. Takže pokud patříte k těm, kterým cizí jazyky zrovna dobrý den neříkají a je vám tak trochu smutno, když si z jakékoli světové galerie můžete domů donést jen katalog, kde sice máte fotografie spousty krásných děl, ale popiskům pod nimi vůbec nerozumíte, tato kniha vám jistě vykouzlí, i přes své stáří, úsměv na tváři.

3 27.01.2024

Píseň moře. Moje čtvrtá přečtená kniha v tomto roce a zase se týká Irska. (Má s tím snad co do činění fakt, že se do této krásné země hodlám v létě už počtvrté vrátit?) A stejně jako Vlkochodců, kteří spatřili světlo knižního světa loni, i tentokrát jsem naprosto unesená.
Nejen tím okouzlujícím, poetickým příběhem o dětech člověka a tulení víly selkie, který tolik z nás zná z neméně poetického filmového zpracování, ale i celkovým provedením knihy. Je znát, že tady se rozhodně na ničem nešeřilo. Kvalitní papír, živé barvy, precizní grafická práce... Co víc si od knihy přát?
A přesto tu dostanete navíc ještě krátkou povídku a stejně jako v případě Vlkochodců přepis ústřední písně, Písně moře - Amhrán na farraige, která mi po celou dobu, co jsem knihu četla, šuměla v uších.
Děkuji, milé nakladatelství Bambook. Tohle byla trefa do černého!

5 27.01.2024

Štědrý večer pomalu končí, a tak je čas na pohádku. Louskáček je dlouhá léta mým nejmilovanějším vánočním příběhem. Tohle je už druhé vydání, které mám ve své knihovně. A stejně jako to první, i tohle si zcela získalo mé srdce. Citlivě převyprávěný příběh a čarovné ilustrace... Co víc si přát? Přece "aby byl každý Štědrý večer tak kouzelný jako ten letošní".

3 24.12.2023

Tak tohle byl hodně, hodně špatný vtip. Nechápu, jak se tahle věc ocitla v naší rodinné knihovně, ale vím, co s ní - pryč s ní! Rozhodně nedoporučuji!

Výstava mne velmi mile překvapila, ráda jsem proto sáhla a s chutí si přečetla katalog k ní. Znovu jsem si mohla vše prohlédnout - šaty i umění, které s nimi koresponduje. Přečíst si v klidu texty. Jako bych se na té výstavě ocitla znovu, jen ji měla pouze sama pro sebe. Jako třešničku na dortu pak vnímám fotografie, na kterých jsou ve vybraných šatech vyfocené modelky (jedna věc totiž je vidět ty šaty na krejčovských pannách, ale druhá vidět je na někom).
Jedinou drobnou (ale opravdu jen drobnou) výtku tak mám pouze k absenci nějakého "příběhu" - texty nesledují nějaký děj nebo vývoj, přestože se to přímo nabízí.
Nic to ale nemění na faktu, že prostřednictvím tohoto katalogu se budu k výstavě moc ráda čas od času vracet.

3 07.11.2023

Vílu Větrnku je pro mě těžké hodnotit. Získaly si mě něžné ilustrace, krásný nápad na příběh a nejvíc dojemný vztah otce Větroplacha a jeho dcerky Větrnky... Ale text nebyl úplně to pravé ořechové, hlavně proto, že leckdy byl až podprůměrný. Marně ovšem v paměti pátrám po tom, v jaké jiné dětské knížce je kladen takový důraz na vztah otce s dcerou, že to tvoří samotnou kostru příběhu. A protože tohle je něco, co ve svém životě bytostně postrádám, byla jsem asi nakonec v hodnocení laskavější.

3 22.10.2023

Já vím, já vím... Fakt bych neměla srovnávat se seriálem. Sakra dobře vím, že kniha mu byla pouhou inspirací. Jenže ono to prostě nejde. Seriál má grády, kniha ne.
Vlastně jsem si celou dobu, co jsem M*A*S*H aneb Jak to bylo doopravdy četla, říkala, jestli by se pořád opakovaně vydávala a jestli by ji lidé stále ještě četli, kdyby seriálu nebylo. Ve své době byla určitě hodně aktuální a blízká spoustě lidem, zejména veteránům oné války. Jenže atraktivitu si do dnešních dnů prostě neuchovala.
Nevím, čím to, normálně s tím problém nemám, ale tady jsem se fakt ztrácela v postavách. Skoky v čase, tu o pár hodin, tu o pár měsíců mi taky nesvědčily. Humor byl často přestřelený a na sílu. Někdy mi vtipná situace vtipná nepřišla vůbec. Nejvíce mě bavily ty části, ve kterých se lékaři potýkali s různými zraněními a popisovali, jak každý dělal všechno, když bylo třeba, přestože aprobaci na to neměli, jak to museli téměř pokaždé tak trochu ošulit, aby jim pacienti nezůstali na stole... Ale takových částí tam nakonec ani tak moc nebylo.
Přesto jsem se rozhodla, že zkusím ještě druhý díl, M*A*S*H aneb Jak to bylo dál. Už jsou to ale dva týdny, co jsem přečetla první dvě kapitoly, a nemůžu se hnout dál. Nechce se mi.
V tomhle případě se tedy asi vrátím a už zůstanu u seriálu.

5 22.10.2023

(SPOILER) Tu z katovny jsem si fakt moc přála číst na podzim, až bude venku alespoň pošmourno, ideálně však lezavá mokrá zima. To bych ze svého čtecího křesla dočasně vyhodila kocoura a nakvartýrovala se tam s knížkou a čajem sama. Jenže letos ten podzim prostě ne a ne přijít, takže jsem se do knížky pustila v naprosto absurdních zářijových a říjnových tropických třicítkách. A samozřejmě to prostě nebylo ono. I tak jsem si ale knížku užila.
Atmosféra je skvěle vykreslená, je to ten správný podklad pro temný a smutný příběh odehrávající se v minulosti a stejně temný a smutný (zejména, ale nejen) vnitřní svět hlavní hrdinky Lucie. Je to ideální prostředí pro duchy minulosti i přítomnosti.
Postavy nejsou černobílé, mají své klady a zápory, své opodstatněné důvody, proč jednají tak, jak jednají... Nicméně vyústění současné linky příběhu jsem skousnout nedokázala. Za mě se nabízely dvě varianty: buď romantický závěr, nebo závěr skrznaskrz hororový. Jenže skutečnost byla taková... rozbředlá? překombinovaná? málo pravděpodobná? Nějak se mi nedaří najít to správné přirovnání.
I když jsem posledních asi padesát stránek byla dost zklamaná, celkový dojem z knihy je pozitivní. Ráda si ji zase někdy přečtu, ale tentokrát s tím opravdu počkám na to správné počasí!

4 22.10.2023

Napsat po naprosto famózních Keltech (jo, je to můj nejoblíbenější díl série, smiřte se s tím :-D) další příběh, který zaujme, určitě nebylo nic jednoduchého. Ale paní Válková nám opět dokázala, že je paní Spisovatelka. V Soumraku husitů najdete všechno, co v žádné bárovce nesmí chybět: dobrodružství, vtip a poučení. Vždycky mě baví, když se Bára setká s někým, s kým již měla tu čest. A ještě raději mám, když naše hlavní hrdinka přispěje k tomu, aby se dějiny odvíjely tím správným směrem (nebo je snad trochu poupraví? ;-) ). Za mě dalších 5* a už se těším na další, na Indii!

2 21.10.2023

Začátek další originální série pro všechny mladší čtenářky. Tři dívky žijí ve stromovém domě (kdo by nechtěl?) se svými divokými zvířecími miláčky (tomu se nedá odolat) a bezvadným tátou veterinářem (bezva!). Setkáváme se s nimi v den, kdy slaví nalezeniny, v den, kdy o sobě zjistí něco naprosto nečekaného.
Věřím, že akčnějším holčičkám se bude příběh moc líbit, všechny ingredience, včetně moc pěkných černobílých ilustrací (sakra, já chci ten stromový dům!!!), jsou v tom správném poměru, příběh je takový lehký a čtivý a co se týče konce... Jsem si jistá tím, že není všem překvapením a tajemstvím konec. Určitě by se mohli na této sérii divošky trávící svůj volný čas hlavně v pohybu rozečíst. Zkuste to a nad těmi pár nesrovnalostmi a nelogičnostmi velkodušně přimhuřte oči.

3 21.10.2023

Čistokrevné dobrodružství plné akce, napětí a zvratů. Takový je první díl nové série Vlčí dívka s podtitulem Ztracena v divočině.
Líbilo se mi to moc. Myslím, že něco podobného na našem trhu chybělo. Slyšela jsem o knížce pochvalné komentáře z různých stran, dokonce i ze směrů, odkud bych to nečekala, takže v tom asi nejsem jediná.
Příběh dívky Gwen, jež se během náletu oddělí od své rodiny a je nucena přežít sama, jen ve společnosti smečky psů, o kterou se navíc musí postarat, je psán čtivě, svižným tempem (v jednu chvíli na mě až moc rychlým, ale tak já už jsem ve svém věku zvyklá na trochu delší knihy a trochu víc popisů :-D) a je doplněný černobílými ilustracemi, jejichž charakter je místy až komiksový. Se sazbou si tu někdo musel pěkně vyhrát!
Kupodivu se mi líbilo i zakončení, tak říkajíc, v nejnevhodnější chvíli, uprostřed velmi napínavé situace. Škodolibě jsem se začala po přečtení poslední věty smát. Protože jestli tohle děcka nedonutí sáhnout zvědavě po dalším díle, no tak to už pak fakt nevím, co jiného na malé čtenáře použít za taktiku.
Za to všechno: Bravo, Anh Do!

3 21.10.2023

Do dokonalosti knížce Drzý jako opice něco málo chybí, ale mhouřím nad tím oči, protože jinak je tahle knížka vážně super.
Zaprvé obdivuji ten nápad a taky vůli autorky vymyslet tolik básniček s předem daným sdělením. To se určitě nedělalo lehce. A vyšlo to opravdu moc dobře, až na pár trošku křečovitějších plynuly hezky a umím si představit, že se je děti učí nazpaměť.
Zadruhé, vysvětlení je jednoduše a srozumitelně podané. Líbí se mi ta opakující se struktura. (V tomto směru vás tak již dítko otázkou "Proč se říká..." nemůže překvapit.)
Zatřetí se obdivuji ilustracím. Jsou takové jiné, než teď obvykle u dětských knížek vídám, takové něžné a zároveň snové. Moc povedené!
Jako největší minus naopak vnímám zvolený font. To bylo hodně nešťastné. Četlo se mi to strašně blbě, a což teprve těm dětičkám! Takový "umělecký" (nebo jak ho nazvat) font je sice zajímavý, ale do dětských knížek vážně nepatří.

1 21.10.2023

(SPOILER) Hm... Já vám nějak nevím. Ten kluk se polepší vlastně z donucení, protože mu nic jiného nezbývá. Ne ze své vlastní vůle. A ilustrace taky nic moc. Inu... Hodně průměrné, spíš lehce podprůměrné. Je mi líto.

1 21.10.2023