ladyfromskye
komentáře u knih
Nový domov – Moka
Ellen Miles
Já tuhle sérii prostě miluju! Už mám za sebou čtyři díly a doufám, že brzy vyjdou další.
Jak už je u těchto knížek zvykem, jedná se o ideální čtení pro mírně pokročilé čtenáře, a to nejen dívky, ale i chlapce. Také v případě Moky se děti dozvědí spoustu zajímavých informací o tom, jak se starat o svého chlupáče. Hlavně si ale jistě užijí příběh, který je kořeněný láskou a přátelstvím a samozřejmě dobrým koncem. Nemám, co bych vytkla. Naopak, musím ještě vyzdvihnout obálky, protože ty teda jsou! Ňuňu!
Úsvit stínových draků
Liz Flanagan
(SPOILER) Lepší než první díl, vážně! Úsvit stínových draků jsem slupla jako malinu. Nejvíc jsem ocenila, že ačkoliv se tu setkáváme se starými známými postavami, pozornost je nyní upřena na někoho jiného. Další plusové body navíc si příběh vysloužil tím, jak krásně ukázal, co se stane, když si nedáme při vyrovnávání se s minulostí pozor. Bylo jasné, že vojáci starého vévody nebudou s novým stavem věcí spokojení. Čtenáři jich bylo líto a ve své podstatě chápal, proč se vzbouřili. Stejně tak nebyli Němci spokojení se stavem po první světové válce. Pak už stačí jeden aspoň trochu schopný vůdce a průšvih je na světě. Za tohle fakt tleskám. A jsem moc zvědavá, jestli se do Arcosi ještě někdy vrátíme.
Oheň a bič
Dick Francis (p)
Tak dlouho jsem přemýšlela, jakou další knihu si po Motivu koní vezmu na čtení, až jsem skončila u další francisovky. A tentokrát jsem si čtení užila na jedničku s hvězdičkou. Opravdu velmi dobrá detektivka, tradiční, takže s pomalejším tempem, ale rozhodně ne o to méně akční nebo napínavá - právě naopak! Zatím je to pro mě nejlepší kniha od Dicka Francise, ale ještě jich mám před sebou hodně, takže kdo ví... :-)
Motiv koní
Dick Francis (p)
Moje druhá francisovka, po docela dlouhé době, a v případě tohoto příběhu jsem trošičku zklamaná, nemělo to ten tah na branku, který mě přikoval ke stránkám Chladné zrady. I tak jde ale o skvělou tradiční detektivku, ke které se v budoucnosti ráda vrátím.
Ježimlada Sazička
Lenka Rožnovská
Ježimlada Sazička je docela pěkným a milým čtením, sice trošku bláznivým, ale tak nějak správně - tedy až na drobnosti, které spolu s ilustracemi, jež bych uvítala o něco lepší, méně zdeformované, připravily knížky o jednu hvězdu. Celkově jsem si čtení knihy užila a věřím, že se dobrodružství Sazičky bude líbit i dětem.
P. S. Souhlasím s tím, co píše uživatelka Šebestová3: v lecčems tato kniha opravdu připomíná Malou čarodějnici, i když jejích kvalit nedosahuje.
Příhody Maxipsa Fíka
Rudolf Čechura
Dětská klasika, více si ji ale užívám jako večerníček, než jako knihu. A to jak po stránce textu (pan Dvořák prostě umí!), tak po stránce vizuální – v knížce mi ty ilustrace připadají z nějakého důvodu takové chudé.
To ovšem nic nemění na tom, že mít tuhle knížku v domácí knihovně je málem povinnost, protože bavit budou příhody jednoho opravdu velkého psa ještě spoustu generací :-)
Na výletě v raketě
Dagmar Medzvecová
Ajaj, opět proti proudu.
Na výletě v raketě přináší podivný mix několika faktů a spousty nesmyslů, které je vyvracejí. Jestliže cílem bylo seznámit nenásilnou formou děti s tím, jak to na planetách vypadá, s troškou toho kouzla a třebas i těch mimozemšťanů, pak tento úmysl byl docela zabit všemi událostmi, jež tato fakta popřou. Příklad? Na začátku se výletníčci shánějí po skafandrech, protože vesmír není vůči pozemským bytostem vstřícný. Jenže pak si výletníčci sundávají rukavice i helmy (a ne, ty kyslíkové masky to fakt nezachrání) a najednou to problém není.
S fakty je ta knížka blbost a bez nich… bez nich vlastně taky.
Tak aspoň, že ilustrace jsou povedené a že text je složený z kratších celků (kapitol i vět), což je ideální jak pro mírně pokročilé čtenáře, tak pro předčítající.
Jestli ale mohu radit, vyberte si pro tyto účely jiné knihy. Je jich na našem trhu dost a dost.
Skopičiny kocoura Silvestra
Zuzana Pospíšilová
Ano, tak toto se mi líbilo. Povedený příběh, pěkné ilustrace a navíc spousta úkolů pro malé posluchače a čtenáře. Opravdu vřele doporučuji.
O Šípkové Růžence
Kamila Skopová
Jsem rozpačitá.
Grafika tohoto leporela je opravdu prazvláštní, a i když tu nějaká snaha byla, čte se tahle knížka fakt hodně mizerně. Zklamaly mne také nedotažené rýmy, určitě to chtělo věnovat se tomu o něco déle než pár hodin.
Na druhou stranu si myslím, že se opravdu povedlo pokrácení příběhu do jednotlivých scén tak, aby se vešel na velmi omezený prostor leporela, ale aby zároveň byla zachována jeho srozumitelnost. A ani ilustrace, ačkoliv to tak na první dobrou nevypadalo, nejsou špatné.
O netopýrovi, který měl noční můry
Christine Beigel
Za mě bohužel nakonec velké zklamání. Nalákala mě obálka a anotace, ale ilustrace nakonec nebyly až tak dobré, jak jsem si myslela (u jednoho zvířete jsem dokonce nebyla vůbec schopná identifikovat, co je zač), a text byl opravdu příšerný, až jsem se divila, jak někdo může být schopný zmatlat tak jednoznačný (a velice dobrý) syžet.
Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka
Evžen Boček
Z knížek o jedné aristokratce jsem si nikdy na zadek nesedla. Byly to pro mě jen takové jednohubky na ukrácení času, jednou lepší, jindy horší… Tímto dílem jsem ale se sérií definitivně skončila. Nevím, co by mě donutilo se k ní vrátit. Taková slátanina jako tato kniha do knižního světa opravdu nepatří.
Istanbul
Orhan Pamuk
Milostný dopis Istanbulu.
Ačkoliv vám Orhan Pamuk ukáže nejen jeho krásy, ale hlavně jeho temné a melancholické stránky, nemůžete se do tohoto města nezamilovat.
Jako obrovské plus této knihy vnímám bohatý obrazový materiál.
Tahle kombinace mě definitivně přesvědčila o tom, že do Istanbulu se musím jednou podívat, ideálně s touto knihou v ruce.
Děkuji, pane Pamuku.
Indie – Královna z Džhánsí
Veronika Válková
Další Bářino dobrodružství, které mě totálně pohltilo. Hltala jsem jednu stránku za druhou a bylo mi moc líto, když jsem se ocitla na poslední stránce. A to je tento díl tlustší než ostatní!
Pochválit samozřejmě musím i ilustrátora a autora obálky Petra Kopla. Moc mě potěšily dvoustránkové ilustrace a obálka... Ta obálka prostě je!
Tak kam se, Báro, podíváš příště? Věř, že budu u toho!
Amálka a její velké přání
Valija Zinck
Tohle bylo takové milé pohlazení po duši, které mi hned na začátku vykouzlilo úsměv na tváři, který se ztratil až dlouho poté, co jsem Amálku a její velké přání dočetla. Možná si řeknete, že takový příběh se děje v každé vesnici, ale mně se právě tohle moc líbí. Ne vždycky mám náladu uniknout do fantastického světa, který má svoje vlastní, podivuhodná pravidla. Občas si ráda dopřeju výlet po dobře známých krajinách. Mimořádně povedenou knížku, kterou si jistě oblíbí jak holky, tak i kluci, doplňují půvabné ilustrace Annabelle von Sperber. Tady opravdu nemám co vytknout. Doporučuji!
Mapa ztracených jednorožců
Cerrie Burnell
První díl nové série s oblíbenými jednorožci je postavený na neotřelé zápletce a na množství pro dětskou knihu netradičních prvků: příběh doprovázejí deníkové záznamy, dopisy apod. Je to skvělé oživení příběhu, které mě osobně udržovalo v příjemném napětí a očekávání toho, co se bude dít dál. Líbily se mi také černobílé ilustrace Davea Williamse, kterých není ani moc, ani málo.
Nicméně mě dráždily chyby a nelogičnosti, kterých se autorka dopustila. Například hned na začátku je zdůrazněno, že jednorožce vidí jen málokdo, ale jak příběh pokračuje, vidí je prakticky každý. Nebo si představte, že byste cestovali s cizím dítětem po Evropě. Bez dokladů. Schengen je sice dost benevolentní systém, ale až tak zase ne. Odchylek se autorka dopustila i při popisu cílových míst - člověk to vidí hlavně na příkladu Prahy, nad kterou se netyčí jeden starý palác, ale hradní komplex skládající se z mnoha budov.
Celkově ale mohu tuto knihu opravdu doporučit. Bavila mě moc a já jsem zvědavá, co dalšího mladé ochránce jednorožců čeká.
Milostný kruh (7 povídek)
Ivan Sergejevič Turgeněv
Ruské romantiky - stejně jako realisty, mám moc ráda a čas od času po nějaké knize od nich ráda sáhnu. Naposledy přišla řada na Ivana Sergejeviče Turgeněva, který je takovou mojí sázkou na jistotu.
Jeho příběhy jsou něžné, ale rozhodně nejde o žádnou čistokrevnou červenou knihovnu, mají propracovanou psychologii a často překvapivé vyústění. Zároveň jsou to všechno příběhy opravdu ze života. Nejinak je tomu v případě výboru Milostného kruhu.
Vlastně se tak trochu divím, proč tento autor nejenže není zahrnut v povinné četbě, ale není mu věnována pozornost ani v hodinách literatury. Myslím si, že by mohly být jeho povídky žákům druhého stupně i střední školy bližší a navíc by pro ně mohly být i stravitelnější.
Tak třeba časem :)
Kulíškovy neposedné příhody
Sandra Dražilová Zlámalová
Sandra Dražilová Zlámalová vytvořila krásný pohádkový svět zaplněný úžasnými postavami - třeba Bordelínou, Zbrklíkem a taky Kulíškem. A já mám tenhle svět moc ráda, baví mě, jak se příběhy navzájem proplétají a oceňuji, že si navzájem neprotiřečí.
Oproti Bordelíně jsem u Kulíška měla pocit, že sem tam nějaká věta chybí, aby dovysvětlila, proč nebo jak se něco děje. A ačkoliv ilustrace Marie Koželuhové byly opět skvělé, tentokrát mi na některých obrázcích nějak neštymovaly poměry velikostí.
Jsou to ale jen drobné výtky a celkově můžu Kulíška a jeho neposedné příběhy doporučit.
Tatínku, nezlob!
Lenka Rožnovská
Poslední dobou mám štěstí na knížky, jejichž příběhy vycházejí ze života - dobrodružství dědy a vnuka, příhody tatínka a jeho syna, kteří žijí sami -, ale jsou bohužel obohacené o magický prvek, který je nejen naprosto zbytečný, ale navíc absolutně nefunguje a celou knihu mi tak zkazí. Nejinak tomu bylo v případě Tatínku, nezlob! U takovýchto knížek se mi celou dobu, co je čtu, honí hlavou otázka, co je špatného na obyčejném životě, proč mají autoři pocit, že když tam nevmontují kdejakou fantasmagorii, nebude to děti bavit? Copak nevědí, že i v normálním životě se toho dá zažít spoustu? Copak oni s láskou nevzpomínají na své zážitky z dětství, a že jich určitě bylo hodně?
Ale zpátky ke knížce: základ super - tátova holčička, dva parťáci, co nezkazí žádnou legraci. Grafická úprava byla také zajímavá, byť mně osobně se ilustrace od Markéty Vydrové moc nelíbily.
Nevíte-li, co zrovna s dětmi číst, klidně po této sáhněte. Máte-li co číst, netřeba se s touto zdržovat.
Přitažlivost pádu
Noel O'Regan
K Irsku, a zejména pak k hrabství Kerry, ve kterém se děj Přitažlivosti pádu odehrává, a k Irům mám opravdu hodně blízko. A stejné je to i s jejich literaturou. Snažím se přečíst všechno, co u nás vyjde, takže už mám s irskou literaturou dost zkušeností. A přesto stále žasnu nad tím, jak skvělé spisovatele tahle země rodí. A ještě víc mě udivuje, s jak precizními, dokonalými debuty irští autoři přicházejí.
Přitažlivost pádu mi, stejně jako vynikající překladatelce díla, paní Alici Hyrmanové McElveen, připomíná knihu Jasno lepo podstín zhyna od Sary Baume. Příroda, dějiny a rodina hrají v obou knihách zásadní roli a společnou mají i temnosvitnou lyriku. Slova vám lehce kloužou po jazyku i duši, ale v srdci vám zanechávají hluboké jizvy - ty, které bolí sladce, i ty, které vás trhají na kusy.
Všimli jste si, jak málo a zároveň jak moc se toho v knize děje Přitažlivost pádu v sobě ukrývá celé životy. Minulé, přítomné i budoucí.
Mimochodem, kolik otázek jste si během čtení položili, na kolik jste našli odpověď hned, na kolik později a na kolik z nich hledáte tu správnou ještě teď? Možná už navíc tušíte, že na některé nenajdete odpověď nikdy.
Ale to vůbec nevadí. Je dobře, když si knížka nechá nějaká tajemství jen pro sebe. Třeba vás to naláká, abyste ji po čase otevřeli znovu. Já to udělám docela určitě.
Předtím se ale, doufám, dočkám další autorovy knížky. Už se na ni opravdu moc těším!
Den, kdy jsem se poznala
Edita Vojtková
Uf. Tak tohle byla síla. Větší paskvil jsem v životě nečetla. Ráda si přečtu příběhy inspirativních lidí a zdálo se, že kniha Edity Vojtkové mi přesně tohle přinese. Ale... Tohle fakt ne. Nebrat do rukou, nečíst. Nestojí to za to. Jestli byl nějaký důvod, proč tuhle věc vydat, tak jedině kvůli tomu, že autorka je sestrou jednoho našeho herce. A to je sakra málo. Prosím redaktory, aby při vybírání titulů dbali také na to, aby se to dalo vůbec číst. Děkuji.