ladyfromskye
komentáře u knih

Překrásné tradiční pohádky s takovou až hygge atmosférou. V porovnání s jinými současnými pohádkovými knihami na mě zapůsobily doslova jako zjevení. Čeština těchto pohádek, stejně jako vynikající ilustrace Jakuba Cenkla, mi hned na začátku čtení vykouzlily úsměv na tváři, který se nevytratil ani po dočtení této půvabné knihy. Doufám, že si Pohádkopis najde cestu do co nejvíce dětských knihovniček a bude dělat radost jak dětem, tak dospělým.


Z této knihy jsem dosti rozpačitá. To, že si ji užijí rodiče, o tom nepochybuji, je fakt třeskutě vtipná a mistrně využívá možností naší hravé mateřštiny, stejně jako dějiny a kulturu. Ale jestli si ji užijí i děti, o tom bohužel silně pochybuji. Spousta věcí jim nic neřekne, takže rodiče budou podle mě muset leccos vysvětlovat, možná je to bude dokonce nudit. A to pro dětskou knížku není úplně dobré hodnocení. Ale zkuste to, třeba se pletu, jen zatím nemám, na kom bych si svoji teorii otestovala.


Opravdu moc milé překvapení, nečekala jsem, že základy chování budou dětem představeny tak nenásilně a tak pěkně, za pomoci hezky celistvého příběhu, který je jistě zaujme, a za doprovodu pěkných básniček a povedených ilustrací. Tohle se opravdu povedlo, rozhodně doporučuji!


Oproti Hravé škole hezkého chování, která mě opravdu nadchla, je pro mě tato kniha spíše takovým průměrem. A to jak z hlediska příběhu, který se ke konci už úplně vytrácí, takže najednou čtete opravdu už jen kuchařku vycpanou nějakou rádoby vatou, tak z hlediska ilustrací – se stylem pana Trsťana se totálně míjíme. Škoda.


Máte rádi romantiku a draky? Pak si nesmíte nechat ujít Posledního dračího krále, první díl nové série o čtyřech mladých a atraktivních králích říše Avalier (a jedné otravné královně).
Potřebovala jsem si po náročném pracovním období trochu odpočinout a ano, přiznávám, taky jsem potřebovala na chvilku uniknout do jiného světa. Nemohla jsem si pro ten únik vybrat lepšího společníka.
Kniha se čte vážně dobře, stránky se pod rukama jen míhají. Svět je do detailu promyšlený, příběh je skvěle vystavěný, romantiky, napětí i akce je tu od každého tak akorát a postavy si jistě získají vaše srdce.
Opomenout nesmím ani naprosto luxusní obálku a také vnitřní ilustraci – za mě rozhodně trefy do černého.
Summa summarum, tady fakt nemám co vytknout. Zbývá říct už jen jediné: Prosím, pospěšte si s dalšími díly!


Kristeježíši, po čem jsem to zase sáhla? Jako parodie na pohádky určená pro dospělé to bylo málo, jako parodie na pohádky určená pro děti zase moc. Princezny si nadávají do krav, řeší se tu sexuální orientace, postavy se svlékají do naha nejen v textu, ale i na naprosto příšerných ilustracích... Navíc je kniha evidentně směrovaná na děti (nakladatelství + informace o doporučeném věku na zadní straně obálky), takže jasný palec dolů!

No páni, to je ale povedená knížka! Rozhodně se musím podívat i po dalších dvou od autorky.
Jestli máte doma malého a zapřisáhlého nepřítele matematiky, věřte, že s pomocí téhle knížky, plné zajímavých informací, více či méně zapeklitých úkolů, co nedají spát, a pěkných doprovodných ilustrací, se z něj stane budoucí student MatFyz! Fakt!


Jedna * za ilustrace, půl * za nápad, ale jinak tady bylo všechno úplně špatně. Pokaždé, když čtu takovou neumětelskou slátaninu, ptám se sama sebe, jak je možné, že někdo něco takového vydá. A hlavně: proč? Vždyť na světě existuje tolik knih, tak proč vydávat něco, co za to nestojí? Akorát takové knihy obírají poctivé čtenáře, co vždycky zatnou zuby a knihu dočtou, i když se jim nelíbí, o drahocenný čas.


Kniha pořízená jako dárek. Ze zájmu jsem si ji před předáním oslavenci přečetla a jsem trochu v rozpacích.
Líbí se mi její formát a smekám před vnitřní grafickou úpravou, ta asi dala fakt zabrat! Fotografie také chválím.
Ale na druhou stranu působí kniha nedotaženě. Předně mě zarazilo, že nebyla udána žádná pevná struktura. Před nedávnem jsem četla knihu Norské domy snů a to byl docela jiný šálek kávy – u každého projektu byly: Úvod, Pozadí rekonstrukce, Představy majitelů o proměně, Popis rekonstrukce, a navíc přesně v tomto pořadí. Tady? Ani omylem. Jednou byla nějaká informace na začátku, jinde uprostřed, jinde pro jistotu vůbec. Ano, další minus: Nelze se spolehnout, že ke každému projektu získáte ty stejné informace. Jednou si můžete prohlédnout nákres, podruhé ne. Jednou se dozvíte nějaký údaj, podruhé ne. Ve výsledku to tak na mě působí, jako by si autorka prostě jen vytáhla dostupné informace a napráskala je halabala do knížky. Že si prostě nedala ani tu nejmenší práci určit si, které informace chce v knížce mít, a pokud je nemůže dohledat na první dobrou, tak pátrat po nich, dokud je nenajde/nezjistí. A to je pro mě, bohužel, sakra málo.


Vánoční dárek od mé kamarádky. O knížce jsem samozřejmě věděla, ale v mangách nejsem úplně kovaná a není to něco, co bych si sama koupila. V tomto případě ovšem rozhodně nelituji, že mám tuhle roztomiloučkou věc v knihovně. Přečteno rychle, až jsem byla sama překvapená. I z toho důvodu mohu tuto mangu vřele doporučit všem začátečníkům – zorientujete se neskutečně rychle a pak už jen čtete. Není to ale jen pro to. Svou roli samozřejmě hraje také citlivý a velice dobře vykreslený příběh o tom, jak se našly dvě osamělé duše. Nejlepší na čtení však bylo, že mi přitom ležel na klíně můj vlastní kočičí zázrak. Já a kocour vřele doporučuji a těším se na druhý díl!


Jak postavit loď se mi hodnotí strašně špatně. Moje hodnocení vypovídá o kvalitě originálu, o němž vůbec nepochybuji, protože to pod tím nánosem prostě je (nemluvě o tom, že vím, že Irové prostě umí). Vyzdvihnout musím také překrásnou českou obálku, jednu z nejhezčích, jaké jsem v poslední době viděla.
Ale jinak? V krátké době je to druhá irská kniha z nakladatelství Paseka, ale na rozdíl od té první, která byla precizně připravená, tady mám obrovskou výtku směrem k týmu, který na textu pracoval. Být to na mně, okamžitě je vyrazím, do jednoho. Vy dostanete grant, a takhle tu knihu zmršíte? Není vám stydno? Tak mizernou práci jsem už hodně dlouho neviděla. Slezštinu si laskavě nechte pro sebe, nejsem na ni u takového díla zvědavá. A laskavě si po sobě opravte překlepy – neskutečné, kolik jich tam bylo. Členové týmu, příště po sobě koukejte pořádně zkontrolovat, co jste vyplodili, nebo knižní prostředí do jednoho opusťte.
Tvrdá slova? Občas to bohužel jinak nejde, je mi líto.


S knížkami tohoto typu se to má tak, že buď s nimi budete souznět, nebo si z nich moc neodnesete a brzy na ně zapomenete. Pro mě v tomto případě platí ta druhá možnost. Ačkoliv obsahuje Kuráž pro všední den opravdu spoustu motivačních citátů, nezapsala jsem si ani jediný. Nad pár jsem se sice zamyslela, ale to je pro mě málo.


Nevím, jestli to bylo překladem, nebo tím, že už v originálu si autoři moc nevěděli s některými příběhy (zejména těmi, které museli pro účely knihy zkrátit a trochu upravit pro děti) nevěděli rady, ale z některých jsem byla mírně rozpačitá. Nejsem si totiž jistá tím, jestli jsou vůbec všechny pohádky srozumitelné čtenáři, který není v irských příbězích tak kovaný jako já. Ale snad se mi to jen zdá.
Hodnocení jednotlivých pohádek:
Černý loupežník 4*
Palác ve valech 4*
Tři synové krále antuského 0*
Pyšná princezna 3*
Pták ze zlaté země 5*
Zakletí hraběte Geralda 4*
Finn Mac Cool, obři a trpaslíci 5*
Jack a jeho přátelé 5*
Příhody Toma Kozinky 5*
Goban Saor 4*
Medvědí kůže 5*


Také Kopačky vs. hokejky jsou naprosto mimořádnou dětskou knížkou, hlavně pro kluky, i když rozhodně nejen pro ně. Ale tentokrát tomu něco málo chybělo.
Na rozdíl od předešlých dvou dílů se mi příběh sypal do jednotlivých příhod, mnohdy zbytečně zkrácených (třeba ta o zloději trofejí), nebo bez pořádné poenty (například Tulák), navíc jejich vzájemné navazování na sebe mi přišlo místy až křečovité. Rovněž humoru ubylo. I přesto bylo setkání se starými známými moc milé a já doufám, že se brzy zase sejdeme.
Nakonec musím vyzdvihnout ilustrace Lukáše Fibricha. Už od prvního dílu se mi moc líbí, ale tady se úplně překonal!


V tomto případě musím jít bohužel trochu proti proudu. Ne, že by Tancuj, Matyldo byla vyloženě špatná, to vůbec. Chválím, že taková kniha (a potažmo i film) vznikla, protože se jedná o velice důležité téma, i v dnešní době stále ještě zahalené pod rouškou tabu, a navíc ještě odrazující svou děsivostí. Jenže tohle nebyla první kniha, kterou jsem na toto téma četla. A mnohem víc mne zasáhly tituly Starý král ve vyhnanství a A každé ráno je cesta domů delší a delší.


Stejně jako si už téměř třicet let neumím představit Štědrý večer bez pohádky Tři oříšky pro Popelku, posledních pár let si neumím představit Štědrý večer bez četby nějaké vánoční knížky. Tentokrát přišly na řadu Vánoce ve Snížkově.
A já nemohu hodnotit jinak než 5*. Citlivě napsaný příběh potěší a zahřeje na srdci nejen děti, ale i dospělé, kteří ještě stále věří na zázraky. Moc se mi líbil zvolený font, dokonale se k vánoční tematice hodil. Tím nejkrásnějším na knize jsou ovšem ilustrace Adriána Macha. Pro mě je to jeden z nejlepších současných ilustrátorů dětských knížek.
Nemohla jsem si dnes vybrat lepšího společníka pro čtení pod stromečkem a doufám, že mě v dalších letech někdo napodobí. Tahle knížka za to rozhodně stojí.


Vážený pane profesore (ano, kdysi jste mne učil a já na to dodnes moc ráda vzpomínám),
děkuji Vám za další nádhernou sbírku. Přečetla jsem ji už aspoň třikrát a v budoucnu se k ní budu ráda vracet, stejně jako k těm ostatním. Máte opravdu velký dar Slova. Mimochodem, jedna z básní mi visí v kanceláři na nástěnce, hezky uprostřed. Čtu si ji alespoň jednou týdně, vždycky poté, co řeším nějakou nepříjemnost. Díky ní mi pak najednou to všechno dává smysl.
Děkuji. A těším se na další sbírku :)
Vaše věrná čtenářka


Jasně si pamatuji, jak jsem poprvé viděla epizodu Norských domů snů a jak mi spadla brada při pohledu na to, co tahle parta sympatických a hlavně šikovných chlapíků dokázala. Od té doby jsem viděla už hodně jejich proměn a všechny mě chytly za srdce.
Když jsem se tedy dozvěděla, že Grada vydává knihu, ani jsem nemusela vidět, jak vypadá uvnitř, prostě jsem ji rovnou chtěla. Sotva jsem si ji donesla domů, hned jsem se pustila do čtení a do prohlížení. Společnost mi tahle knížka dělala několik večerů.
Ačkoli nemám žádnou chatu ani chalupu, jen malý byt, našla jsem si spoustu inspirujících nápadů, které budu postupně na své království aplikovat.
Do knihy se vešlo celkem 15 proměn, rozdělených podle toho, jestli se nacházejí u moře, u lesa, nebo v horách. Každá z nich je samozřejmě postavená zejména na fotografiích – jedna dvě tu jsou věnovány stavu "před", hromada dalších pak stavu "po". Kromě toho tu ale najdete text strukturovaný do několika částí. S okolím chaty se seznámíte v úvodu. Ten rozšiřuje ještě část nazvaná Pozadí rekonstrukce. Navazuje krátký odstavec, kde jsou čtenáři předloženy představy majitelů o proměně. A pak už se text věnuje samotné rekonstrukci. Osobně jsem nejvíc ocenila části, ve kterých bylo představeno, jaké cíle si hoši stanovili a jakými prostředky se k ní rozhodli dojít. Milé a zajímavé byly Halvorovy supertipy. A na konci každé proměny nechybí ani opravdu podrobný nákupní seznam. (A ne, nedoporučuji dívat se na stránky těch obchodů, pokud nemáte po ruce dostatečný kapitál!)
Výsledkem je opravdu spousta inspirace a touha pustit se doma do změn. Přesně jako když se díváte na pořad v televizi.
Nicméně knížka má i své mouchy, bohužel. Překlad mi místy skřípal, paní korektorka se také zrovna moc nevyznamenala, protože na tak málo textu tam bylo opravdu hodně chyb. A pak ta sazba... Pokud neumí grafik s tímto fontem pracovat, ať s ním, prosím, nepracuje. Já jsem na tohle hodně citlivá a fakt, že to v polovině případů vypadá, jako by nebyla mezi tečkou a prvním písmenem nové věty, případně mezi čárkou a prvním písmenem dalšího slova mezera, mě opravdu štve, obzvlášť u takovéto publikace – výpravné a drahé. Tohle by chtělo do příště opravdu zlepšit, zbytečně to jinak krásnou knihu kazí.
Naštěstí hlavní roli tu hrají fotografie a těm nechybí opravdu vůbec, vůbec nic. Celkově tak můžu knížku doporučit. Už teď vím, že se k ní budu opakovaně vracet.
No a když se blíží ty Vánoce… Pokud máte ve svém okolí někoho, koho zajímá interiérový design, zejména ten severský, s touhle knížkou jistě chybu neuděláte.


Já tuhle sérii prostě miluju! Už mám za sebou čtyři díly a doufám, že brzy vyjdou další.
Jak už je u těchto knížek zvykem, jedná se o ideální čtení pro mírně pokročilé čtenáře, a to nejen dívky, ale i chlapce. Také v případě Moky se děti dozvědí spoustu zajímavých informací o tom, jak se starat o svého chlupáče. Hlavně si ale jistě užijí příběh, který je kořeněný láskou a přátelstvím a samozřejmě dobrým koncem. Nemám, co bych vytkla. Naopak, musím ještě vyzdvihnout obálky, protože ty teda jsou! Ňuňu!


(SPOILER) Lepší než první díl, vážně! Úsvit stínových draků jsem slupla jako malinu. Nejvíc jsem ocenila, že ačkoliv se tu setkáváme se starými známými postavami, pozornost je nyní upřena na někoho jiného. Další plusové body navíc si příběh vysloužil tím, jak krásně ukázal, co se stane, když si nedáme při vyrovnávání se s minulostí pozor. Bylo jasné, že vojáci starého vévody nebudou s novým stavem věcí spokojení. Čtenáři jich bylo líto a ve své podstatě chápal, proč se vzbouřili. Stejně tak nebyli Němci spokojení se stavem po první světové válce. Pak už stačí jeden aspoň trochu schopný vůdce a průšvih je na světě. Za tohle fakt tleskám. A jsem moc zvědavá, jestli se do Arcosi ještě někdy vrátíme.
