ladyfromskye komentáře u knih
Návrat k tajnému jezeru, návrat ke starým přátelům, takový je druhý díl knihy i můj čtenářský dojem.
Přestože bylo Tajné jezero původně koncipováno jako samostatná kniha, pokračování opravdu funguje, a to bez jakéhokoli zádrhelu. Tedy, já se přiznám, celou dobu jsem se bála, že se popřou věci řečené v první díle, ale byla jsem nakonec mile překvapena tím, že k tomu nedošlo. A ani to naroubování nebylo nucené.
Příběh jsem si i tentokrát užila, i když, pravda, chvílemi mi přišlo, že je psán trošku jiným stylem než předchozí. Ale to je dost možná jen můj pocit a hlavně to nemá vliv na mé konečné hodnocení, které je: opět velká spokojenost :-)
Další z pokladů z mé dětské knihovničky. Krásné, téměř realistické ilustrace, to je přesně podle mého vkusu. Navíc všechna zvířátka jsou pro naši přírodu, náš les, opravdu typická. Jasný palec nahoru.
Perfektní young adultka na prázdniny.
Atmosféru knihy skvěle navodí už obálka. A sotva začnete číst, jste tam. A jen těžko se budete vracet zpátky do svého světa.
Léto porušených pravidel je příběh o naději a o nových začátcích, o lásce ve všech jejích podobách, o přátelství a o rodině. Je prostě o životě. O porušených pravidlech ani slovo, takže název je za mě jedno velké minus. Naštěstí je to jediná věc, kterou můžu knize vytknout. Jinak je to totiž jedna velká jízda.
Budete se bavit. Neskutečně. Budete milovat postavy. Všechny. Budete si na začátku každé kapitoly říkat, že tohle je pro dnešek poslední. Nebude. A možná to dojde tak daleko, že až budete knížku zavírat, budete chtít strávit jedno léto na Marthas Vineyard. (Jo, já taky.)
Leccos nám i dětem bude na tom příběhu cizí, hlavně ta výuka ve škole (eseje, argumenty, sociální kroužky, důraz na ekologii atd.), ale příběh jako takový je moc pěkný, s pointou, která chytí za srdíčko. Hlavní hrdinky se každá po svém vyrovnávají s novým domovem a školou, hledají si přátele a zjišťují, že ne všechno je takové, jaké se na první nebo druhý pohled zdá, a že všechny trable mají svá řešení. Text je doplněný pěknými černobílými ilustracemi. Za mě spokojenost.
Četla jsem na doporučení a nemohlo mi být doporučeno lépe.
Drsné i něžné, syrové i poetické. Takové je čtení knihy Na Zemi jsme na okamžik nádherní. Poetický text obsahující celý život se Vám nesmazatelně vryje do srdce i do duše.
Zážitek kazí jen nepřítomnost korektury. Za to nemilosrdně hvězda v hodnocení dolů.
Nový domov rozhodně není knížka pro sváteční čtenáře. Ne, ne, ne. Tahle knížka už od toho, kdo ji čte, leccos vyžaduje. To ovšem neznamená, že by byla špatná. Naopak. Je to další z knížek s přesahem, které mám tak ráda. Je sice možná trochu zasmušilá a občas je v ní použit dost zvláštní humor, ale je fakt dobrá. Věřte mi. A přečtěte si ji!
Jsem nenapravitelná romantička. Takže tato knížka mi nemohla uniknout. A to i když jsem dopředu věděla, že ji obrečím.
Příběh je přesně takový, jaký má správný romantický příběh být. Milý, sladký, zranitelný a samozřejmě plný lásky. Nic pro povahy, které tohle nebaví. Vám radím dát ruce od knížky pryč, zbytečně byste jí kazili hodnocení (bez urážky).
Hlavní postavy si nejde nezamilovat a ačkoliv je opravdu jen málo možností, jak to může dopadnout, možná vás konec i tak překvapí. A což teprve epilog ;)
Za mě opravdu velká spokojenost. Umím si představit, že kdybych byla ve věku náct, stane se ta knížka mou nejoblíbenější. Nebo druhou nejoblíbenější hned za Evženem Oněginem. (No vždyť říkám, že jsem nenapravitelná romantička :) )
První díl nové série o milovnici koní Adélce, která je shodou okolností velice dobrá v řešení záhad. Detektivní zápletka je dobře propracovaná, pátrání má logiku a na konci do sebe vše zapadne. Velké plus za to, že se autorka snaží dbát na to, aby popsala svět koní a jezdeckého kroužku realisticky. Bez nesmyslů typu cválání druhý den výcviku, se kterými se bohužel často v dětských knížkách setkávám. Velký problém jsem měla s ilustracemi, u některých jsem jen marně hádala, co na nich asi tak může být. Na druhou stranu já jsem rozmazlená starými gardami a dnešní dětský svět je tak diametrálně odlišný od toho mého, že bych se nedivila, kdyby tento styl ilustrací byl dětem blízký.
Druhý díl povedené série příběhů o holčičce Adélce. S detektivní zápletkou a se spoustou koní. Oceňuji, že se čtenáři také něco dozví o tom, jak to s koňmi doopravdy je, že jezdectví není zase tak úplně jednoduchý sport, jak si spousta lidí představuje, nebo že je to jeden z finančně nejnáročnějších koníčků; oceňuji, že byly přidány ilustrace, na kterých jsou popsané jednotlivé části sedla a uzdečky. Pokud máte doma malou milovnici koní, s touto knížkou chybu neuděláte.
Spokojenost. Rady v knížce jsou jasné a stručné. Dělané přesně na míru těm, kteří nemají moc času a moc vůle. Jsem přesvědčená o tom, že může spoustě lidem, ale zejména ženám, pomoci.
Podle toho, jak ta knížka vypadá, odhaduji, že jako malá jsem ji měla moc ráda. Jako dospělá jsem ale byla nesmírně zklamaná. Ty básničky kolikrát ani nedávají smysl, často staví na tom, že se opakuje jedno a totéž slovo, a to nemluvím o fakt divných věcech jako jsou "zuby z perníku". Kladně tak hodnotím vlastně jen ty ilustrace.
Kniha Nejlepší maminka na světě je postavená hlavně na naprosto úžasných ilustracích, nejkrásnějších, jaké jsem za posledních několik let viděla. To hlavně kvůli nim se ke knížce i několik měsíců po přečtení stále vracím. Jako bych pořád nedokázala uvěřit tomu, že někdo dokáže tak překrásně malovat. Kdyby to šlo, tak bych jednou dětský pokojíček vyzdobila právě těmito ilustracemi.
Co se textu týče, tam už mám trošku problém. Je tam vidět obrovská snaha, nicméně originál prostě nebyl úplně nejlepší. Hned na začátku je poněkud krkolomný úvod. Dále v textu hodně kolísá úroveň informací, někdy jsou pro opravdu malé dětičky, ale jindy už pro ty větší. Někdy jsou dokonce řečeny věci naprosto zřejmé, případně jsou některé informace, které se ovšem v reálu týkají dalších x zvířat, uvedené jako "zajímavost" jen u jednoho konkrétního zvířete.
I přesto považuji Nejlepší maminku na světě za opravdu mimořádný počin na poli dětské literatury a jsem moc ráda, že se k českým čtenářům dostal. Doufám, že bude ozdobou mnoha dětských knihovniček a že se k němu budou maminky se svými dětmi opakovaně vracet.
Tedy, mohlo mě to napadnout, nicméně ke knize jsem přistupovala s tím, že je to jen samostatný román a ejhle: on je to první díl série. No ale je to naprosto luxusně započatá série! Vážně nerozumím tomu, proč je hodnocení tak moc nízké. Za mě je v knížce vše, co mladý čtenář hledá. Napětí, tajemství, vztahy, akce... Prostě fakt všechno. Navíc je to opravdu velice dobře napsaný příběh. Opravdu moc, moc doufám, že u nás vyjdou i další díly, prostě MUSÍM vědět, jak to bylo dál!
Ke čtení knihy mě nalákala jak na Metaforu opravdu povedená obálka, tak příslib toho, že se dozvím něco o tajemných zaříkávačkách z Apenin. Rovněž jsem se těšila na popisy divoké, tajuplné krajiny. Jenže o zaříkávačkách tam nebylo prakticky nic. A příroda tam sice byla poměrně hezky vykreslená, ale být autorkou, využila bych jejího potenciálu ještě mnohem, mnohem víc.
Z příběhu s obrovským potenciálem zbyl jen ne zrovna moc povedený thriller s divnými postavami, které si prostě nešlo oblíbit ani omylem. Pár hororových prvků vyšumělo do ztracena a jejich přítomnost v příběhu je zpětně vlastně nepochopitelná. A o tom, že opravdu není možné, aby se mezi těmi několika málo desítkami lidí utajil takový zločin, radši nemluvím.
Zaříkávačky tak pro mě jsou jedním z největších zklamání poslední doby. Škoda.
Vždycky mi ten příběh přišel hodně zvláštní a jako dítě jsem si k němu cestu nenašla. Knížku jsem tak otevírala hlavně kvůli těm nádherným ilustracím. Ani teď po letech, když už jsem dospělá, nedokázala jsem si k Petru Panovi najít tu správnou cestičku. Některé věci mi pořád připadají prostě divné. Ale ono to bude nejspíš taky tím, že ten text nebyl pokrácen úplně nejlépe a že by potřeboval několik hodin redaktorské práce, aby se hezky učesal. Na tohle já jsem citlivá teď a byla jsem na to citlivá i jako malá. Za mě tedy příběh tak za 3*, ale protože ilustrace jsou za jasných 5*, tak z toho máme poctivé 4*.
Poetické, kouzelné čtení a milé pohlazení po duši - taková je Mapa z listí.
Yarrow Townsendová vás vezme do úžasně vykresleného světa postiženého děsivou nákazou, na kterou, zdá se, není lék a která za sebou nechává spálenou zemi a prázdné domy. Ale co když se lék ukrývá nedaleko? Co když klíč k celé záhadě svírá v rukou dívenka, jež dokáže mluvit s rostlinami, které umí léčit stejně jako zabíjet? A uvěří jí vůbec někdo?
Mapa z listí je jednou z mála dětských knih majících opravdu velkou šanci přesáhnout přítomnost a ovlivnit budoucí generace čtenářů. Je knihou, na niž budou ti, kteří se jednou ocitnou v jejím světě, dlouhá léta vzpomínat. A je také knihou, již ocení nejen děti, ale i dospělí.
Ponořte se i vy do světa, kde rostliny mluví na ty, kteří dokážou poslouchat!
Hodně mě zarazilo hodnocení knihy v modrých číslech (ke dni 7. 4. 2023).
No a pak mi to došlo. Nic bláznivého nebo přímo šíleného, nic superakčního, dokonce ani drastičnosti nebo potoky krve... Jen milý a jemný příběh o dětech užívajících si spoustu všedních radostí a dobrodružství v prostředí, které je pro ty dnešní dětičky minimálně škodlivé, v horším případě rovnou životu nebezpečné. Jo a ještě ke všemu krapet historie. Out, out, out...
Jenže tohle je přesně TA kniha, kterou já dám číst svým dětem. Aby si nemyslely, že svět se dá přežít pouze tehdy, budou-li zažívat nereálné šílenosti, hrát si na rytíře a superhrdiny, kteří umí jenom vraždit, a budou-li se vyhýbat přírodě, protože ta je docela určitě zabije. O historii, která nám přece vůbec k ničemu není, radši nemluvím, její bezvýznamnost teď vidíme v přímém přenosu na Ukrajině.
Tajné jezero mi svou poklidnou atmosférou a obdivem k přírodě a tradičním hodnotám i samotným zpracováním a prací s jazykem hodně připomnělo perfektní knihy Frances Hodgson Burnettové. A to je za mě to nejlepší doporučení.
Ještě doplním, že loni vyšel v zahraničí druhý díl: Return to the Secret Lake. A přestože Tajné jezero by mi stačilo i jen jako samostatná kniha, jak bylo také původně koncipováno, doufám, že u nás vyjde i díl druhý a že se budu moci do tohoto světa vrátit. Jsem moc zvědavá, co děti zažijí tentokrát.
Jasný plný počet.
Knížka, která mě přinutila přemýšlet nad tím, jestli bych tuhle zemi nechtěla jednou navštívit. Ideálně s Lenkou Hrabalovou v zádech.
Není to typický cestopis. Jasně, najdete tu tipy, co vidět nebo co ochutnat, ale také se toho hodně dozvíte - o historii, o islámu, o lidech. Je to perfektní směsice toho nejlepšího, co vám někdo, kdo ví, o čem mluví, může nabídnout.
Takových knížek by mělo být mnohem, mnohem víc.
Už pošesté naprostá pecka. Tuhle sérii miluju a vytvořila jsem si na ní dokonalou závislost. Už aby byl na světě další díl!