• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Každý někdy udělá chybu - Kristin Dwyer

Ellis a Easton byli od dětství naprosto nerozluční. Jejich přátelství je pevné jako skála - alespoň si to Ellis myslela. Potom jí však jedno ukvapené rozhodnutí... detail knihy

Nové komentáře u knih Kristin Dwyer

Každý někdy udělá chybu

„Joo takové knihy já můžu...Velice poutavé, hltala jsem jednu stránku za druhou a hltala bych klidně dál, jen jsem už bohužel dočetla :( Epilog mi nestačil, já chci další díl !“... celý text
— natalie-p6706

---

Most cez rieku chýb

„Mne sa táto kniha fakt páčila. Autorka nás hodila rovno doprostred oceánu - Ellisinho života v súčasnosti, ktorý je poznačený smútkom a bolesťou zo straty najlepšieho priateľa a doslova vyhostenia z rodného mesta - a cez útržky z minulosti nás pomaly navigovala k pevnine. Áno, uprostred knihy som už bola nervózna z toho, že stále netuším, čo sa medzi ňou a Eastonom stalo, pretože hoci sa ročné mlčanie skončilo, stále tancovali rovnaký tanec na rovnakú pesničku, takže sme sa poväčšine nič bližšie nedozvedeli, ale nenudila som sa. Len som horela netrpezlivosťou. Obľúbila som si všetkých chalanov Albreyovcov, aj ich rodičov - ich rodinné vzťahy tu boli vykreslené veľmi pekne. Aj Ellis mi ako postava bola sympatická. Áno, niekedy sa správala fakt neskutočne sebecky, ale chápala som ju. Každý z nás by chcel byť pre niekoho za každých okolností na prvom mieste. Aspoň pre jedného jediného človeka. Takže ju neodsudzujem. Kniha rozhodne stojí za prečítanie.“... celý text
— E.T.007

---

Most cez rieku chýb

„„Nemal by si na mňa čakať. „Nerozkazuj mi. Odmietam byť niekde, kde nie si. Ty a ja. Čítame o hlavnej hrdinke Ellis, ktorá pochádza z dysfunkčnej rodiny: matka neustále v liehu a otec vo väzení viac než doma. Z anotácie to vyzerá, že sa jedná o typickú romantickú young adult lásku, kde je hlavnou postavou dievča z horších pomerov, ktoré sa spozná so seberovným chalanom a zamilujú sa do seba. No zdanie môže klamať! Táto kniha má veľmi hlboký význam a miestami, keď sa čitateľ začíta, z nej srší veľky smútok. Kniha sa rozdeľuje na minulosť a súčasnosť. Začína sa Ellisiným detstvom, kde nám bude autorka pomaly všetko odkrývať, dozvieme sa, ako sa Ellis spoznala s rodinou Albreyovcov a prečo to muselo zájsť až do bodu, kedy sa Eastonova matka rozhodla, že ju pošle preč, a rozprávanie pokračuje až po súčasnosť. Páčil sa mi autorkin svižný a ľahký štýl písania, ale bohužiaľ kniha si nezaslúži plný počet hviezdičiek, pretože úplne najviac zo všetkého čo ma na knihe štvalo, bola práve Ellis. Bola neskutočne detinská a všetko muselo byť podľa nej. Aj keď sa tam objavujú kapitoly, kde sa dočítame, čím všetkým si musela prejsť, čo je síce smutné, ale za povahu si môže sama, a tá je teda pre mňa neodpustiteľná. Aj koniec bol podľa môjho názoru prirýchly a mohla sa s ním autorka ešte trocha pohrať. Inak kniha vôbec nebola zlá a ja ju odporúčam každej vekovej kategórii.“... celý text
— Karin94

---

---

Každý někdy udělá chybu

„Ačkoliv se může na první pohled zdát, že se jedná o "pouhý" YA příběh první lásky, není tomu tak a musím říct, že se mi tahle knížka dostala poměrně hluboko pod kůži. Ellis pochází z dysfunkční rodiny, matka pije a neustále mizí neznámo kam, otec má každou chvíli opletačky se zákonem. Když se jako malá spřátelí s Eastonem, chlapcem ze sousedství, jeho matka se jí ujme prakticky jako vlastní, a tak Ellis většinu času tráví s ním a jeho bratry Tuckerem a Dixonem. To se ovšem nelíbí Ellisině rodině, která patří spíše mezi sociálně slabší vrstvu a nepřeje si, aby se stýkala s takovými zbohatlíky. Setkáváme se zde se dvěmi dějovými linkami, které se nevyhnutelně střetávají právě v bodě, kdy se dozvíme, jakým činem si Ellis vysloužila to, že ji Eastonova matka Sandry poslala pryč. Napětí postupně stoupá a ačkoliv samotná zápletka není nijak světoborná, řekla bych, že není ani předvídatelná, ale naopak velmi lidská. Většina čtenářů si nejspíš myslí, že se jedná o další typický příběh holky ze špatných poměrů, která dostane šanci na lepší život a dočká se svého happy endu. Málo kdo však podle mého názoru skutečně čte mezi řádky a uvědomí si, že Sandry Ellis svým spasitelským komplexem v podstatě zničila život. Ellis už se kvůli ní nikdy doopravdy nemohla vrátit zpátky ke své pravé rodině, ale do té nové nikdy tak docela nezapadla. Jsem strašně ráda, že se konečně objevila i knížka, která se na tenhle typ zápletky dívá z jiného úhlu pohledu, než je běžné. Musím říct, že chemie mezi hlavními postavami pro mě fungovala naprosto skvěle. Avšak i ty vedlejší mají velmi zajímavé charaktery a čtenář tak chce sledovat i jejich osudy. A ano, Easton i Ellis se občas chovají jako hloupí puberťáci, jejichž problémy by se daly z velké části vyřešit jednou upřímnou konverzací, ale světě div se... oni jsou puberťáci. A každý z nás, kdo si tímhle obdobím v životě prošel, ví, že v téhle fázi člověk prostě někdy jedná nelogicky, chová se naivně a jak už napovídá název knihy, občas udělá i chybu. Zamilovala jsem si jak Eastonovy básničky, tak i fakt, že se zde neobjevují žádné moderní rádoby ideologie. V mých očích se jednalo o velmi emotivní, místy dojemný a místy lehce depresivní příběh, který mě přesvědčil o tom, že i když už mám o dost blíž k třicítce než k věku hlavních hrdinů, dokážu si stále užít skvělý YA příběh. Budu na něj ještě dlouho vzpomínat, protože už mě dlouho žádná knížka tolik nechytla za srdce, jako právě Každý někdy udělá chybu.“... celý text
— PrincaListicka

---

Každý někdy udělá chybu

„Říká se, že každý si zaslouží druhou šanci a přesně o tom je tato kniha. Děj se střídavě odehrává v současnosti a střídavě v minulosti, kdy sledujeme zrod a vývoj přátelství mezi Ellis a Eastonem. Vyprávěn je z pohledu Ellis, která v sobě nosí velkou křivdu, se kterou se snaží vyrovnat. Hlavní hrdinka mi nebyla zrovna dvakrát sympatická, neboť mi po čase začalo trošku vadit její utápění se v sebelítosti. Z části jsem ji chápala, neboť její dětství a dospívání nebyl žádný med (tady jsem s ní hodně soucítila), a to, že musela odjet do Kalifornie, také nebylo fér, na druhou stranu mi ale přišlo, že se zasekla na jednom místě a odmítala se z něj pohnout. Tempo příběhu bylo pomalejší, ale kapitoly z minulosti ho hezky oživily a krásně se to tím vyrovnalo. Právě ony kapitoly z minulosti mě bavily nejvíce, neboť mě hrozně zajímalo, co se vlastně stalo, že se musela odstěhovat tak daleko. Najdeme tu nespočet krásných a hlubokých myšlenek, které člověka donutí se zamyslet. Závěr knihy nebyl nijak překvapivý, je to jeden z těch příběhů, u kterého znáte konec už na začátku. Což není vůbec žádná výtka, neboť i takové příběhy jsou potřeba, protože jsou to přesně ty, u kterých si nejvíce odpočineme a přesně ty jsou na léto ideální. Nejdůležitější myšlenka, kterou jsem si z téhle knihy odnesla, je ta, že domov není místo, ale lidé, se kterými se cítíme jako doma. “... celý text
— Peťula96