• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 5 knih

Nové komentáře u knih Louis Poirier

Pobřeží Syrt

„Neobvyklá kniha, hlavními hrdiny jsou; dvoje pobřeží, pevnost, město. Jistě, jsou tam i lidé, jak jinak, ale prostředí a příroda hraji prim. Ani mi nepřipadne zvláštní, že tak podivuhodné dílo získalo v hodnocení plus minus padesát procent. Je to asi opravdu půl na půl mezi čtenáři, že se bude líbit. Ale rozhodně si dovedu představit, že bude i jisté, nevelké procento, těch, co budou nadchnuti. Nějak jsem se do něj taky vešel. Tak zvláštní, tíživá atmosféra (inspirací, jasně vnímanou, je román Tatarská poušť) a košatý jazyk byl nepodobný stylu Mervyna Peaka. Děj je spíše tušený, skrytý v oblinách textu, člověk si musí sám dosazovat, což je fajn. Pak tu je i filozofická rovina románu, ostatně prakticky všichni lidé žijící v Orsenně jsou svým způsobem filozofové. Vtírá se otázka; je možné dodržováním rituálů, uhýbáním před realitou a důsledným mlčením o ní, zachránit status quo? V Orsenně znamená stav setrvání, nepohybu, klidu bez vývoje, něco se děje už stovky let, protože nikdo nezná jinou cestu k dobru. Každý vybočující neklid znamená postupný návrat k šílenství. Je to metafora na lidstvo? Jsme vážně ztracení? Je prý mnoho vykladačů této knihy. Já se spokojím s jejími literárními kvalitami a s radostí, jakou bylo ji číst.“... celý text
— jardadr

---

Pobřeží Syrt

„Kniha pro me byla nudna, neproniknutelna, neskutecne pomala a rozvlacna.“
— Penicuik333

---

Pobřeží Syrt

„Už podle nízkého hodnocení a mírně štítivých komentářů zde uvedených jsem vytušil, že pravděpodobně půjde o jednu z nejlepších knih, jaká kdy byla napsána; a kupodivu jsem se nemýlil. Hutné a téměř neproniknutelné popisy obtáčejí celý text tíživěji než mlha za opuštěných syrtských jiter, kdy jen dávná slavná minulost šeptá v sítinách. Je zcela fascinující, že téměř jen samotná líčení nálad dokáží zprostředkovat celý děj, při reprodukování zdánlivě prostý, ale přitom čímsi nezměrný: onen vzrůstající nepokoj upadající říše a nevyhnutelné směřování k okamžiku nervového selhání a ke konci starého světa v plamenech. I Pobřeží Syrt má svou Horu osudu! Jsou určité dovednosti, kterých se Gracqovi zjevně dostalo v míře jinde takřka nevídané a které se v Pobřeží Syrt skvostně zúročily: patří mezi ně zachycování slovy téměř nepopsatelných hnutí mysli jedince i celé společnosti, schopnost předvést neodvratné a zlověstné plynutí času v místech, jejichž temporalita se zdá být nehybnou, ale zejména zachycování atmosféry krajiny nejzapadlejšího jihu. Snad pomáhá, že celé prostředí, ač laděné italsky a trochu balkánsky, je zcela fiktivní, a umožňuje tak kondenzovat celé pobřeží Středozemního moře do neobyčejně vonné tresti. Dokonce natolik líbezné, řekl bych, že se jí nelze nasytit, a po dočtení románu by klidně bylo možné nalistovat opět první stránku a vychutnávat dál. Člověk to samozřejmě neudělá, neboť prokousávání se Gracqovou prózou je přes svou líbeznost obtížné, často neuvěřitelně pomalé a téměř neustále omamné – ale ta lákavá možnost opakované návštěvy Syrt v každém, kdo si podobný typ textů rád vychutnává, už asi zůstane navždy jako úlomek něčeho tajemného a nepolapitelného.“... celý text
— zlovlk

---

---

Zasmušilý krasavec

„Do tohto pomaly, pomaličky plynúceho, v zvláštnom snovom opare zabaleného, nie veľmi záživného príbehu "zasmušilého krásavca" som sa akosi nemohla poriadne začítať. Na začiatku textu cítiť autorove sympatie k Shakespearovi, neskôr k Balzacovi, Poeovi, Rimbaudovi, inokedy k Dantemu, Hugovi, Vernovi, inde zas rôznymi postavami v dialógoch vyjadruje náklonnosť k Mauriacovi, Goethemu, Stendhalovi či Dostojevskému... a sám by tak rád "zapadol do ich partie". Žiaľ, ostalo len pri odvolávaní sa na iných.“... celý text
— Lessana

---

Pobřeží Syrt

„Knížka je to pěkná, ale přímé řeči a zápletek by mělo být více. Souhlasím s tím, že popis je napsaný brilantně, jak napsal honajz ve svém komentáři. Jenže je ho tam trochu moc. Také jsem přemýšlela nad tím, jestli všechny postavy v tomto příběhu musí mluvit slušně nebo v metaforách. Pravděpodobně musí, ale alespoň posádka by mohla mluvit více nespisovně.“... celý text
— RoxanneMichelle