Luboš Taraba
česká, 1958
Populární knihy
/ všech 15 knih
Nové komentáře u autorových knih
Krve po kolena: Solferino 1859 – zlom ve válkách o sjednocení Itálie
„Čtivě a přehledně napsaná kniha zabývající se krátkou ale krvavou válkou v severní Itálii. Při čtení mi hodně vadila téměř úplná absence map tažení - u jednotlivých bitev mapy naštěstí jsou, ale mohlo jich být víc. A podobně jako u ostatních knih ze série je v knize dost překlepů a chybek. Také obrazová příloha mohla být bohatší.“... celý text
— Hor89
Ta zatracená skála: Obléhání Malty 1565
„Velmi zajímavě popsané obléhání Malty, o kterém jsem měl jen povrchní představu. Na stránkách knihy nás autor přenáší do doby, kdy Středomoří bylo centrem světa, kdy každý malý ostrov od Řecka přes Džerbu až po Baleáry měl svou důležitou roli. Papež se v Římě obává o svou stolici, Osmané sní o ovládnutí světa, Rhodští rytíři hledají nový domov a dostávají na výběr Tripolis v dnešní Libyi a nebo Maltu. Ani jedno se jim nelíbí, ale jako skoro dokonalí námořní piráti se rozhodnout pro Maltu.
Na stránkách sledujeme, co vše předcházelo konfliktu, zákulisní jednání a pak hlavně boje o samotnou Maltu. Tak nějak jsem si vždy představoval, že Malta byla dokonale opevněná a z moře ji obléhali Turci. Po přečtení této knihy už vím, jak daleko jsem byl od reality. Už znám jednotlivá města, pevnosti, zátoky. Také už vím, proč vzniklo dnešní hlavní město Malty a po kom je pojmenované.
Slabinou je, že někdy má autor potřebu popsat nějakou naprosto nevýznamnou postavu, která se pak už nikdy více neobjeví. Jak kdyby o té postavě vypátral něco v archivu a tak měl potřebu, to zde za každou cenu zmínit. Vadilo mi také psaní ve stylu „Galéra doslova letěla po vlnách“ nebo „Jeho příbuzní se doslova prohnuli při vyplácení výkupného“ – jak kdyby autor nevěděl, že je to přirovnání a ne doslova míněné.
I když autor popisuje jak křesťanské tak muslimské osobnosti celkem podrobně, je poznat, že jeho sympatie jsou na straně křesťanů.
Doporučuji k přečtení. Dávám čtyři hvězdy, ale „doslova“ s odřenýma ušima.“... celý text
— Adapa
Italské patálie maršála Radeckého: První válka za osvobození Itálie 1848-1849
„Velice čtivá a podrobná kniha zabývající se u nás méně známým konfliktem. Bohužel mi na knize pár věcí vadí - obrazová příloha je až zbytečně skromná, chyb a překlepů je v textu docela dost - což je bohužel problém velké části knih ze série. A mapy mohly být přeloženy (jsou v němčině) a upraveny aby byly přehlednější.“... celý text
— Hor89
Rozum proti víře: Velká turecká válka 1683–1699
„Další skvělá kniha. Fascinuje mě, jak jeden autor dokáže napsat tolik knih, jejichž vysoká kvalita je normou a přitom jejich napsání vyžaduje rozhodně široký rozhled, schopnost chápat věci v širších souvislostech, zpracovat obrovské množství faktů a vytáhnout z nich i to, co platí pro dnešek. Pravda, jakýsi kulturní antropolog a islamista se na pana Tarabu u knihy o obléhání Malty natolik rozkatil, že mu dal odpad a ještě ho obvinil, že jeho podání je tendenční a nekritické.
Vsadím se, že pokud dostane do ruky tuhle knihu, bude psát totéž. Luboš Taraba logicky píše svoji knihu z pozice příslušníka národa, který má působení onoho tolerantního islámu v historické paměti (viz. dlouhodobá účast českých vojáků v bojích proti Turkům už od přelomu 15. a 16. století), jeden jeho panovník dokonce obranu střední Evropy proti Turkům zaplatil životem a řádění Tatarů si Jižní Morava užila rovněž hodně. Proto je asi jasné, že nebude velebit Turky, ani řádící Tatary a jejich počínání. Přitom objektivně přiznává, že ani císařská vojska se vůči civilnímu obyvatelstvu nechovala o moc lépe. A že byli Turci nebo Tataři vyvražďování se stejnou vehemencí, jako to dělali oni sami (stačí si přečíst, jak skončila většina obyvatel Konstantinopole po jejím dobytí Mehmedem - a to byl vlastně začátek) je tedy docela pochopitelné. Proč se asi nezabíjeli zajatci v průběžných bojích mezi Habsburky, Nizozemím i Anglií na tzv. západní frontě proti Francii? Že by tam přece jenom i při vědomí všeho negativního panovaly přece jenom jiné, "trochu" lidštější zvyky? Ale nechám stranou kulturní antropologii i islamistiku a vrátím se ke knize.
Skvěle je popsána bitva u Vídně, jeden ze základních momentů evropských dějin. Ve chvíli, kdy se Osmanská říše ocitla na sestupné trajektorii svého vývoje, který vyvrcholil krizí o pár let později a jehož jasným symbolem byla bitva u Zenty, udělal Kara Mustafa to, co podobné režimy většinou udělají na počátku svého konce. Vyrazil do boje proti nevěřícím, aby vnitřní problémy vyřešil zahraniční agresí. To ale v této době ještě nikdo nemohl vědět a teprve vítězství Evžena Savojského u Zenty ukázalo, že Turecko je difinitivně zastaveno. A nastává to, co bude obdobou reconquisty na Pyrenejském poloostrově v předchozích stoletích.
Kromě vysvětlení rozdílů mezi novým evropským a osmanským způsobem válčení (Poláci byli někde mezi oběma) nám představuje celou řadu osobností. Ukazuje se, že v zásadě neschopný císař Leopold měl štěstí i smůlu - smůlu na řadu představitelů šlechty, která ho dokázala připravit až o polovinu daní a štěstí na osoby a hlavně osobnosti, které to s odporem vůči Turkům a jejich eliminaci myslely vážně a dokázaly se podle toho chovat. Kromě Evžena Savojského to byli i další vojevůdci, kteří dokázali Turky konečně porážet - například Karel Lotrinský nebo Ludvík Bádenský. Stejně pozoruhodnou osobností byl i Marco D´Aviano, neunávný diplomat a organizátor Svaté Ligy. Paradoxem je i to, že jeden z největších polských králů Jan Sobieski byl i posledním polským panovníkem, který aktivně zasáhl do evropské politiky a vítězství u Vídně (i když ne jenom polské) bylo posledním vzepětím "šlechtické" republiky na staletí dopředu.
Nikoho ani nepřekvapí jako již po několikáté chování Francie – v tomto případě Ludvíka XIV., jehož agresivní politika na všechny strany proti němu sjednotila většinu střední, západní i jižní Evropy. Neměl vůbec zábrany se nazývat Nejkřesťanštějším Veličenstvem a na druhou stranu uzavřít čistě ve francouzském zájmu spojenectví s "nevěřícími" Turky. Stejně jako jeden z jeho předchůdců - František I., který dokonce poskytl tureckému loďstvu základnu ve Francii. Udržení Turků v boji proti Rakousku pro změnu „nejkřesťanštější Veličenstvo“ podpořilo zlatem, výcvikem turecké armády, dodávkami materiálu a dokonce i vysláním vojenských odborníků.
A bez ohledu na smrtelné nebezpečí se řada i menších monarchů chovala naprosto sobecky nebo i jenom hloupě velkopansky s přesvědčením o vlastních schopnostech. Klasickým příkladem je saský kurfiřt a později polský král Friedrich August, který si vynutil velení císařských sil, aby se za cenu lidských ztrát prokázala jeho neschopnost.
Kniha na zcela individuálních osudech osob i jednotlivých událostech ukazuje jediné – nic nového pod sluncem. Dávno před popisovanými událostmi, během nich a stejně tak potom, až po dnešek.“... celý text
— jadran
Na Bělehrad! – Rakousko turecká válka 1716–1718
„Prostě Taraba. Fakty proložené zajímavými informacemi, popis vojsk a jejich výzbroje a hlavně vítězství křesťanského světa nad islámem. Taraba moc dobře ví, že toto téma je aktuální i dnes. Kniha se zabývá z větší části hlavně Evženem Savojským, který byl pro záchranu Evropy vojákem číslo jedna. Nebýt jeho, čert ví jak by Evropa dnes vypadala. Četl jsem Zatracenou skálu, V zájmu všeho křesťanstva a mezi řádky jsou jasně patrné vzkazy do současnosti. Bohužel se stejně nepoučíme i když sloupy s koňskými ohony jsou v muslimském světě opět oprášeny a vytaženy na světlo Boží...“... celý text
— Jochen77
Luboš Taraba - knihy
Žánry autora
Literatura faktu Válečné Literatura česká Literatura naučná Biografie a memoáry Historie
Štítky z knih
19. století 16. století 17. století 18. století Francie Habsburkové fašismus intriky rok 1848 panovníci
Taraba je 9x v oblíbených.