• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Brzy vyjde

Dějiny Sýrie - Lukáš Pecha

Sýrie má společně s Egyptem a Mezopotámií jednu z nejdelších souvislých historií a její dějiny sahají až k samému prahu lidské civilizace. Geopolitická poloha n... detail knihy

Populární knihy

/ všech 18 knih

Nové komentáře u knih Lukáš Pecha

Dějiny Arménie

„Napriek extrémnej zložitosti a komplexnosti dejín Arménov sa autorom podarilo udržať knihu absolútne prehľadnou a zrozumiteľnou (je ale pravda, že občas sa v po sebe nasledujúcich kapitolách duplicitne objavovali aj celé odseky). Mierne mi prekážalo používanie niekedy až príliš moderného jazyka. Kapitoly o živote Arménov v Osmanskej ríši 19.st. a nasledovná genocída sú spracované (nebojím sa použiť to slovo, áno) geniálne! Takisto aj popis národnej kolektívnej psyché a hĺbkový rozbor kultúry, ktorý zašiel až do takých detailov, ako je zmienka konkrétnej skladby od kapely System Of A Down. Túto knihu nepochybne považujem za absolútne najhodnotnejší kus v mojej enormnej pracovnej knižnici a na záver ostáva pridať už len grécke príslovie: "Turecko nemá históriu, Turecko má len register trestov".“... celý text
— Nyctophile

---

Starobabylónský stát

„Kniha se zaměřuje na období od 20. do 16. století před n.l.. V úvodu stručně seznámí čtenáře s typologií pramenů a hlavními výzvami studia Starověkého Předního východu. Kvůli omezenému rozsahu publikace jsou politické dějiny nastíněny jen velmi stručně. Největší pozornost je samozřejmě věnována hospodářství a státní správě, téma je však podáno velmi srozumitelně a čtivě. Oceňuji logické a systematické členění kapitol. Text je navíc vybaven velmi (ale velmi) bohatým a zajímavým poznámkovým aparátem, který na nesčetných konkrétních příkladech ilustruje a doplňuje informace představené v hlavním textu…“... celý text
— GeorgiusClívus

---

Dějiny Iráku

„Na tieto iracké dejiny som sa prenáramne tešil. Dejiny Iraku su pre mna jednoznačne možno najzaujimavejšie, rovnako ako dejiny iných blizkovýchodných štatov (ako Dejiny Iranu či Saudskej Arabie z tejto edicie). Vždy sa najviac teším na staroveke a stredoveke dejiny ,ale pri Iraku je to presne naopak. Tu mi prišli najzaujimavejšie práve moderné dejiny. Neviem či je to tým, že kniha bola nabitá informáciami a samymi novými menami no rozhodne Dejiny Iraku patria medzi tie najlepšie, ktoré vrámci edície Dejiny statu vyšli. A preto dufam, že nové Gombárove dejiny Sýrie budu rovnake!“... celý text
— Igor1311

---

---

Dějiny Arménie

„Velmi kvalitní kniha. Zajímavá a přehledná.“
— Kabuky

---

Dějiny Arménie

„Je jenom málo dějin národů, které mají pozitivní vyústění, nebo jsou ukázkou vývoje národa nebo státu bez děsivých období a katastrof. Arméni patří k nestarším evropským národům (kde je skutečná hranice mezi Evropou a Asii je jedno) a jejich stopa od dob ještě před antickou érou, v období římské a byzantské říše je dost výrazná. Stejně jako jejich přímá i nepřímá účast v ne docela pozitivní epoše křižáckých válek. Ale nejnovější epocha jejich dějin patří k tomu nejhoršímu, co se můžeme kde dozvědět a dočíst. V období starověku i středověku Arménie, první oficiálně křesťanský stát světa zahrnovala mnohonásobně rozsáhlejší území, než je dnešních ani ne 30 tisíc kilometrů čtverečních Arménské republiky. A v diaspoře žije několikanásobně víc lidí, hlásících se k arménské národnosti než na území dnešní republiky. A ti, kteří zde žijí, se už jenom přes hranici dívají do Turecka na svoji posvátnou horu Ararat... Popis holocaustu nebo genocidy (je to totéž) v období devatenáctého století a především během děsivého období první světové války je ukázkou, co dokáže mašinerie moderního (v případě Turecka s velkým přivřením očí) státu, když se rozhodne zlikvidovat nepohodlný národ. Stejně jako střílela zvláštní komanda SS Židy na územích obsazených za druhé světové válce, stejně likvidovali turečtí vojáci, četníci, dobrovolnické nepravidelné jednotky a místní muslimští obyvatelé své včerejší spoluobčany arménského křesťanského vyznání. Vraždili staré lidi i děti a znásilňovali ženy. Při četbě o těchto zvěrstvech, která jsou popisována autory s pozoruhodnou střízlivostí cítí člověk znechucení i zlobu. A napadne ho, kolik už viděl filmů o likvidaci Židů nebo četl knih a článků o šóa. O Arménech toho byl jenom zlomeček a to si myslím, že jsem poměrně vnímavý člověk, který už narazil na ledacos. Jenže onen arménský holocaust neskončil pádem staré osmanské říše. Znovu se rozjel v souvislosti s nástupem tureckých nacionalistů k moci a i když Ataturk genocidu jednoznačně odsoudil, při odvrácení řecké agrese do nitra Anatolie a zpětném dobytí maloasijského pobřeží byli Arméni opět vyvražďováni společně s Řeky, kteří ovšem tohle další kolo krvavého šílenství rozpoutali. A ony vyspělé a demokratické mocnosti jako vždy přihlížely a hlavně sledovali svoje zájmy. Snad nejšpinavější úlohu zde sehrála Velká Británie, kterou zajímalo hlavně Baku a naftová pole. A tak pouze Američané a především jejich nejrůznější dobrovolnické organizace pomohly a v nejtemnějším období zachránily možná statisíce lidí. A vznik nezávislé Arménie na vlastně jen dva roky je ukázkou, jak se daří malým národům ve spárech lokálních velmocí. Za "záchranu" alespoň těch třiceti tisíc čtverečních kilometrů a Jerevanu museli Arméni zaplatit podřízením se Sovětskému Rusku a sovětizací se vším, co k tomu patřilo. Byla to ze strany Rusů prostě "pomoc", jak si ji představují oni. A dodnes. V tom je kniha zase tak strašlivě aktuální. Bohužel, ne vše je dosud dokončeno a uzavřeno. Jak nakonec dopadají multietnická území vidíme na Kavkaze dodnes, víc jak třicet let po pádu sovětského režimu a ruské nadvlády. Náhorní Karabach, území, které z důvodu ovládání podřízených národů nikdy SSSR nepřipojila k Arménii i za cenu zcelení a civilizované výměny obyvatelstva (kdy za jiných okolností byli Rusové schopni brutálně vyhnat z vlastního Ruska a Ukrajiny miliony lidí skoro ze dne na den - třeba Němce nebo Tatary, Čečence a Inguše). Je celkem jasné, že podobně jako jiné koloniální mocnosti bylo tohle udržování národnostních rozporů nástrojem jak menší národy ovládat a manipulovat s nimi, když si k nim vzájemně znepřátelené strany utíkaly pro podporu. Přitom vlastní pád SSSR odstartovaly právě boje mezi Armény a Azery o Karabach. Proto se nedivme, že Arméni jsou dnes velmi opatrně vděční za podporu, kterou jim poskytuje Putinovské Rusko. Všichni ostatní na ně totiž kašlou. Plyn a ropa z Azerbajdžánu má pro většinu "vyspělých" zemí mnohem větší význam, než nějaký kavkazský nárůdek s mnohonásobkem svých příslušníků rozsetých po celém světě. Všem čtyřem autorům knihy děkuji za další maximálně objektivní zpracování tématu, docela rád bych si od kvarteta Pecha, Košťálová, Řoutil a Sochová přečetl i o dějinách ostatních národů na Kavkaze. Ani to ale nebude veselé čtení. Ale tak děsivé jako v případě Arménie ne.“... celý text
— jadran