• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Marek Hýža

Zapomenuté výpravy

„Krasne, poutave a nekonecne cteni..Cesi nejsou az takove sralbotky jak by si jeden myslel..“
— flare

---

Zapomenuté výpravy

„Zajímavé čtení o starých výpravách, některé příběhy mám ve své knihovně, jen jsem se k nim ještě nedostala, některé jsem již četla a některé knihy jsem si během toho dlouhého čtení sehnala. Něco bylo zajímavé, něco napsáno nudně, tři autoři, tři rozdíly. Jeden z nich opakuje stále stejné fráze. Za co velké plus je prohrabáním se ve starých knihách, dokumentech, rozhovory s účastníky nebo jejich potomky, aby se tahle kniha a dokumentární seriál daly dohromady. 60 příběhů, 850 stran, 1,5kg - není to kniha do batohu ani do postele, mohly to být dva díly, pro snadnější čtení“... celý text
— manka71

---

Zapomenuté výpravy

„Druhá polovina šedesátých let dvacátého století: doba naděje na návrat demokracie, kterou si v té době ještě spousta lidí pamatovala. A také doba navracejících se možností vyrazit za hranice a něco dokázat. Většina příběhů je z této doby, jejich hlavní hrdinové dokazovali sobě i světu českou i slovenskou vynalézavost a touhu po dobrodružství. Někteří dnes ještě žijí, mnozí po roce 1968 emigrovali, na většinu výprav uvalil minulý režim informační embargo (ti lidé toho nějak moc viděli). ČT natočila současně s prvním vydáním knihy i čtyřicetidílný stejnojmenný seriál. 75 % (zatím pouze 15 hodnotících s průměrem 85 %).“... celý text
— mi-380

---

---

Vodácká putování s Lukášem Pollertem

„Nejsem vodák, nikdy jsem na vodě nebyla, ale miluju naši českou přírodu a řeky, takže knížka mě bavila a líbila se mi. Super byly i fotografie, kterých je v knize spoustu.“... celý text
— Ála41

---

Zapomenuté výpravy - 60 příběhů o českém cestovatelském srdci

„Kniha, která mě na první pohled velmi zaujala. Vezmu-li to za sebe, rozdělil bych příběhy v ní na tři typy: 1)"notoricky" známé, nebo aspoň obecně známé - Tatra kolem světa, Lambaréné (i když dneska už málokdo ví, co tahle výprava vlastně měla za účel), výprava horolezců, která zahynula na svazích Huascaránu 2) jména, která mi něco říkají, protože čtu celkem rád cestopisy a trochu o nich vím (třeba Eduard Ingriš, Míla Urban) anebo jsem jejich jména už někde zaznamenal, ale nic moc bližšího o nich nevím: Richard Konkolski, Bedřich Machulka, manželé Elstnerovi 3) zcela neznámé příběhy, z období celého 20. století, ať už novodobých cestovatelů z doby, kdy není problém vyjet kamkoliv, ale i těch nadšenců, kteří cestovali za minulého režimu, jsou tu i příběhy cestovatelů z doby před- či meziválečné. Protipól k těmto dobrodruhům tvořily poměrně početné dnes zcela neznámé výpravy různých vědců, horolezců či potápěčů do rozličných končin světa. Do této kategorie patří většina kapitol. Obecně se dá říct, že pojmy z druhé a třetí skupiny mohou splývat, jak komu, podle toho, kdo se jak moc o cestopisnou literaturu zajímá. A jaké to nakonec bylo čtení? Je třeba přiznat, že těch 850 stran druhého rozšířeného vydání je někdy docela ubíjejících, úmorných. Někde se čte jedním dechem, někdy je to až trochu nudné, a po dočtení kapitoly vyvstane otázka, jaký byl vlastně smysl oné "výpravy"? Smysl zařazení některých kapitol mi docela unikal (hokejisté v Kanadě, obchodní loď Vítkovice). Možná jich tam mělo být přece jen míň a některé opravdu nevýznamné vyřadit. Některé kapitoly by se spíš hodily do knihy o zapomenutých krajanech než výpravách. Neustálé omílání překážek, které kladl cestovatelům komunistický režim, mi nějak nevadilo, to prostě tak bylo, tak se tehdy (ne)cestovalo. Jen někdy v celé kapitole po úvodu zbylo na samotné cestování docela málo místa, někdy je její převážná většina věnována spíš okolnostem, za jakých vznikla než výpravě samotné. Trochu zvláštní je i na pohled naprosto nesystematické řazení jednotlivých kapitol bez jakéhokoliv na pohled zřejmého systému, což mi při čtení nějak výrazně nevadilo do chvíle, než jsem potřeboval najít něco konkrétního, pak je to dost nepřehledné. Případné vyhledání konkrétní kapitoly není lehké ani v obsahu v závěru knihy, ty totiž nejsou mnohdy zcela jednoznačné ani podle názvu, ze kterého se většinou nepozná, o které osobě nebo akci pojednává. Celá kniha trochu připomíná poklad, který je ale třeba nějak utřídit, dát mu nějaký řád nebo nevybroušený surový diamant. Tu a tam se najde i chyba pravopisná, která taky nepotěší. Ale i tak je to kniha velmi zajímavá, která mě mimo jiné přiměla sehnat některé další cestopisné knihy. Poctivé čtyři*.“... celý text
— mira.l