Nové komentáře u knih Marija Aljochina
Riot Days - Dva roky v ruském vězení
„Na rozdíl od knihy N. Tolokonnikovové je tato kniha více uspořádána a zaměřuje se na samotný proces a následný život v trestanecká kolonii. Opět se jedná o popis, který by seděl na dobu minulého režimu a čtenář si o autorkách upraví trochu tendenční obraz, který šířila naše média i náš současný prezident. Nejedná se o nějaké hloupé aktivistky nerespektující žádné tradice. Autorka se považuje za křesťanku a její protest směřoval nikoliv proti Bohu, ale proti špičkám pravoslavné církve, které otevřeně podporují nedemokratický režim. bohužel totalitáři útok na sebe často vykládají jako útok na Boha.“... celý text
— Rilian
Riot Days - Dva roky v ruském vězení
„"Naši zemi zmrzačili. Ponižují nás a nenávidí. Nedá se nic dělat, a přeci člověk jedno udělat může: na truc, bez výsledku, bez naděje, ze zoufalství. Feťáci tu všichni drží spolu, jedním hlasem se zapřísahají, že až se dostanou ven, budou si na truc dál píchat. Slyšela jsem, že prý sníte, že nás postřílíte, nedovedete si však představit, jak jsou mrzáci silní."
Rusko. Země, ve které Vás za vyjádření názoru čeká peklo na zemi. Žádná práva, žádné lidské chování. Člověk si řekne, že tohle není možné. Tohle nemůžou být události 21. století. Marija se odvážila vyjádřit svůj názor, vystoupila z davu a za to jí čekaly dva roky odnětí svobody. Byla přirovnávána k revolucionářům, disidentům a byla na to pyšná.
Tohle není kniha, která Vám nabídne strhující příběh, pouze děsivou skutečnost.“... celý text
— terezarath
Riot Days - Dva roky v ruském vězení
„Překvapivě čtivé, hlavně díky stylu (obsah víceméně očekávaně děsný): styl je velmi specifický, chvílemi to vypadá jako komiks, i obrázky jsou, krátké odstavce a kratičké kapitolky oddělují výrazné nadpisy, které jsou součástí textu nebo zvýrazněním myšlenky. A text je ještě hojně proložen nejrůznějšími citáty.
Líbil se mi autorčin přístup k věci (tedy psaní) - naprosto bez sentimentu (o malém synkovi se zmínila jen okrajově, jednou jedinkrát, po návštěvě po roce věznění), nářků nad svou bídou a bídou ve vězeňských koloniích a (nejen politickou) bídou v současném Rusku vůbec.
Stručné, jasné, k věci ty dva roky - tedy protest, "soudní proces", vazba, stěhování po věznicích až k Permu (bývalá? trestanecká republika), vztahy mezi vězeňkyněmi (jako politická byla spíš vyčleněna) a neustálé protesty (protestuje, protože protestovat prostě potřebuje), kterým sice bývalo po hladovkách a zveřejnění i vyhověno, ale ne za malou cenu (zejména ostatní vězeňkyně často trpěly).
Z knihy si odnesu ještě jeden přístup k věci (v extrémních případech pošlapávání demokracie) - jiné členky skupiny, která snad chycená/uvězněná nebyla: ...nemohla si prostě dovolit se bát, proto do celé akce šla...“... celý text
— soukroma
Riot Days - Dva roky v ruském vězení
„Kdykoli zaslechneme "Pózor!", musíme vstát a říct sborem "Dobrý den!". Takové je nařízení. Je to první lekce v uctivosti, které se musím naučit, protože napravit se znamená znát a plnit rozkazy. Uctivě.
Pussy Riot. Jen málo obyvatel tzv. západního světa může říct, že o skupině nikdy neslyšelo. V době, kdy proběhlo dnes již legendární vystoupení v Katedrále Krista Spasitele, jsem byla ještě vytelená -náctka, vědoucí pouze že "parta holek v kuklách zazpívala píseň kritizující provázanost církve, Putina a tajných služeb". Kniha se mi do rukou dostala před pár dny a až nyní se - dodatečně - propracovávám souvislostmi, které přispěly ke vzniku kapely a ovlivňovaly rozhodnutí a činy jejích (bývalých) členek. Útlá knížka je tím, co uvádí v názvu: popisem zážitků a vzpomínek na dva roky, které autorka prožila jako členka Pussy Riot. Líčí, jak se s ostatními členkami kapely připravovala na vystoupení a jak to dopadlo. Popisuje podmínky, v nichž v "nápravných zařízeních" Ruské federace žila, metody, které jsou zde na trestance uplatňovány a způsoby, jakými se snažila situaci změnit. Zmiňuje se o ženách, které v průběhu své "nápravné cesty" poznala. Kapitol je pár a jsou krátké, obohacené o náčrty a kresby autorky. Věřím že kniha nesedne každému - autorka není literátka a téma není oddychové - mě však zasáhla hluboce.
"Chtěla bych žít tak, aby všechno, co po sobě zanechám, mělo něco do činění se svobodou a pravdou, a ne s prázdnotou, ve kterou se ta slova mění, když je vyslovím."“... celý text
— ajwbi
Riot Days - Dva roky v ruském vězení
„Chvílemi jsem měla pocit, že se autorka nenachází ve stejném století jako já. Rusko je úplně jiný svět.
Nesedl mi styl vyprávění, ale to je můj problém.
Nesedla mi vlastně ani autorčina rebelantská povaha, ale to je problém hlavně odlišnosti kultur a politické situace.
Můj obdiv má autorka každopádně za sílu a výdrž.“... celý text
— karol.cadex
