• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Správná věc - Martin Fahrner

Protagonista Karel je v celém svém životě veden upřímnou snahou zachovat se v každém okamžiku správně - vůči svému okolí, svým blízkým, společnosti, planetě, ve... detail knihy

Nové komentáře u knih Martin Fahrner

Správná věc

„Celkem vtipně vylíčené bláznivé situace a vykreslené postavy.“
— anawi

---

Pošetilost doktora vinnetoulogie

„Krásná civilní knížka o přátelství, životních těžkostech i radostech, smutku, lásce, lhostejnosti a hlavně o naději. Psáno s jemným humorem, živě, uvěřitelně. Velmi mě překvapila a potěšila. Jak to, že mi dosud unikala? Budu se k ní určitě vracet.“... celý text
— mol378

---

Štěstí

„Nenápadný, zdánlivě banální, přitom silný příběh. "Zlatý milice! Ty aspoň nekradly..." Martin Fahrner prostě umí psát. "Myslím, že někdy osud rozdá karty tak, že prostě jste ta spodní myš. Můžete řvát, můžete mlátit hlavou o zeď. Ale nenaděláte s tím nic." Možná vydržet a něco cítit, protože nezbývá doslova nic jiného? - Díky čtenářce Katka2382 za příměr k Honzlové. Nenapadl by mne, ale v určitém smyslu je přesný.“... celý text
— petrarka72

---

---

Štěstí

„Krásná knížečka.Stylem mi trochu připomínala Honzlovou nebo Tichou bolest. Klidně by mohla být trochu delší.“
— Katka2382

---

Bláznův kabát

„Kratičké epizody – letmé vzpomínky … co se tak honí hlavou … většinou šťastné, nebo úsměvné, takže vám je při tom náhlém myšlenkovém skoku do minulosti dobře … „Připadala jsem si s nimi tak dobře. Na chvíli ze mě úplně všechno spadlo.“ „Celý život se k téhle chvíli vracím. A vidím samé veselé obrázky. Slunečno. Dva lidi lezou po zemi a hledají klíče.“ … jednoduchý skeč … vyprávěný postupně vzpomínkou všech zúčastněných … a vždycky je to pěkná vzpomínka, co není nijak a ničím důležitá, a přesto se všem uchovala v paměti, je totiž spíš šťastná, milá, příjemná, pohodová, nebo úsměvná, záleží. jak si ji kdo pamatuje … A pak přijde na řadu i pár trochu vážnějších vzpomínek, myšlenek skoro filozofických, co taky občas proletí myslí … „Jedu ve vlaku. Pohodlný vlak. Bezpečný. Na tom je založená tahle civilizace. Na jistotě. Na zdi proti strachu. Za tím se celý život honíme. Domov, teplo, sociální jistoty, citové zázemí.“ … a přivodí takové letmé zamyšlení se, třeba nad příběhy, které jsme neprožili, protože to byl jen sen, nebo protože jsme se báli je prožít, a možná je i trochu závidíme, protože tyhle nejsou o jistotě … Jeden z těch příběhů začíná … „Když jsem byl malý, přišel mě navštívit obr. Sen, řeknete, ale nebyl …“ A jiný zase končí … „ani Stvořitel vám nezaručí výsledek. Jde o pokus. Možnost. Je možné nemít z toho strach? Většina lidí, které znám, se bojí. Já jsem nebyl jiný. … Příběh má konec. Může to být konec dobrý, nebo špatný. Znáte to …“ Příběhy Bláznova kabátu mají příjemnou formu, jsou krátké, vyprávěné z perspektivy všech zúčastněných, střídají se v opravdu krátkých epizodách, takže se jejich úvahy a myšlenkové pochody prolínají, aby se na konci sešly v optimisticky laděné pointě, proto se tak lehce čtou … „Bál jsem se dál, i když mě mátlo, že se vůbec netváří zle. Usmíval se a měl krásné oči.““... celý text
— alef