• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Mateja Matevski

Časný rozhovor s podzimem

„Překladatelka Zlata Kufnerová přichystala reprezentativní výbor z jednoho z nejvýznamnějších makedonských básníků a doprovodila jej stručným doslovem, mapujícím tvůrčí vývoj autora zhruba do poloviny osmdesátých let. Za to jí náleží velký dík. Knížka je zároveň tak trochu raritkou (pouhých 750 výtisků), takže mě potěšilo, když jsem na ni náhodou narazil v jednom mimopražském antikvariátě. Škoda, že na překladatelku nikdo nenavázal a nepořídil výbor z Matevského pozdní tvorby, kdy jeho básnická produkce, zprvu sporadická (první tři sbírky vydal s odstupem sedmi a desíti let), nabyla na intenzitě. Můžeme jedině závidět Slovákům – ti totiž ve své mateřštině novější výbor mají. Matevského poezie je závažná a vyspělá. Dlužno dodat, že se nečte snadno, přestože její obraznost často vychází z prostých zdrojů jako příroda, počasí či běžné věci. Většina básní nepracuje vyhraněněji s melodikou jazyka ani rýmem. První zhruba třetina výboru obsahuje básně recipientsky nejobtížnější, ve své reflexi a metaforice značně komplexní a komplikované, jež vyžadují značně soustředěné čtení. Nemám možnost srovnání s originálem, ale zdá se, že překladatelka odvedla nesmírně pečlivou práci, potrápila se i s působivými aliteracemi a operovala s nadobyčejně širokým lexikálním repertoárem (aneb kdo znáte „čiv“ a „rozhu“?). Za nejsilnější pokládám projasněnější básně zhruba uprostřed knihy (od Kamenů na s. 28 až po Výšku na s. 42, obzvlášť vyikající jsou mj. Hodokvas, Iluze, Daleké hlasy a dvě níže citované), pocházející patrně ze sbírky Kosatec (Perunika, 1973). Matevski v nich navazuje na makedonskou lidovou poezii a úžasným způsobem jí posouvá do takřka metafyzických zaklínadel. Prakticky všechny jsou V poslední části výboru se objevují delší, výpravnější básně, snující konkrétnější úvahy inspirované cestami (Osvětim; Antropologické muzeum; Aztécký kalendář) a kroužící kolem problematiky civilizace, jejích dějin, vývoje, zániku, postavení jedince v ní (Na břehu), přílišné technologizace (Osamělost) a odklonu od přirozenosti (Lípa). Jako příklad opíšu dvě z oněch Matevského propastných variací na lidovou notu: Jarní Listí v lese pospíšilo ptáky všude probudilo po lukách i kolem plotů Sníh se vzdouvá nafukuje ve mně smutek ustupuje po širokých cestách ozývá se dálka Koník řehtá vázán k plotu rozběhne se ke třem kopcům a pak dál až k nenávratnu Kukačka si kuká z výšina na nás kouká ach ty jaro zrádné Sníh se vzdouvá nafukuje koník řehtá vázán k plotu cesta hledí do daleka do daleka k nenávratnu *** Osamění Čas zhltl čas voda svůj pramen úl spolkl oblohu slavík zas klid Les prchl do lesa zavalen kámen jabloňka odešla pýr zničil květ Po stopách mlčení jen vlčí plížení stín dýmu nelehá na bílý sníh Čas rozsel v prostoru zasutá slovíčka dolina zaznívá po tesknicích Jsem v dáli od tebe hroudu mám na prsou z našeho nespaní vrší se vrch“... celý text
— V_M