• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Karel Klostermann a zrod Šumavy - Michal Hořejší

Kniha vychází u příležitosti sta let od úmrtí spisovatele pevně spjatého s místem, které má pro Čechy specifickou hodnotu. Karel Klostermann (1848-1923) coby tv... detail knihy

Nové komentáře u knih Michal Hořejší

Karel Klostermann a zrod Šumavy

„Knižní a grafickou úpravou opravdu povedená a krásná kniha – v podstatě výstava, kterou si můžete v klidu projít a pročíst doma v křesle. Moc se mi líbí i to, že autoři zbavují Klostermanna přemíry toho až kýčovitého pelu, kterým je pokrytý, a zvlášť toho, jak naprosto nevhodně a nesprávně sloužil (a asi ještě bude) k nedávné legitimizaci Šumavy jako zdroje dřevařského a turistického průmyslu oproti zájmům samotné přírody. Na druhou stranu mám ale s knihou jeden zásadní problém, a to je, že podle mého názoru vylévá s vaničkou i dítě. Neboli nedoceňuje Klostermanna jako opravdu dobrého spisovatele. Autoři sice nikde přímo nepíší, jak jeho díla hodnotí z literárního hlediska, ale celá kniha vyznívá tak, že "velkého spisovatele" z něj udělala šikovná nakladatelská strategie, reklama, nabíhání čtenářskému vkusu, dobové národnostní potřeby a rozvoj turismu. Dokonce i v té době Klostermannova nepopulární národní snášenlivost je pro autory spíš důvodem porevoluční a dnešní glorifikace než něčím hodným uznání. S tím zásadně nesouhlasím, a proto jednu hvězdičku ubírám. Přes to všechno je totiž Klostermann dodnes čtený proto, že uměl zatraceně dobře psát, a při vší úctě k autorům jsem i přesvědčen, že ačkoli viděl Šumavu ze svého nutně dobového a ne zcela objektivního hlediska, musel znát tehdejší poměry na Šumavě daleko lépe než jakkoli erudovaní teoretikové po více než stech letech. On totiž nepsal jen o Šumavě, on psal i lidech a slouží mu ke cti, že nepsal jen to líbivé, co se po něm chtělo, ale dokázal upozorňovat a připomínat i kontroverzní, konfliktní a především trvale nadčasová témata. Zkrátka si myslím, že to autoři s tou jistě potřebnou demytizací trochu přehnali.“... celý text
— witiko

---

Karel Klostermann a zrod Šumavy

„Anotace je výstižná, proto se soustředím na zpracování textu a historických materiálů. Úvodní část seznamuje čtenáře s pohledem autorů na život K. Klostermanna, jeho literární činnost, vliv, sepětí se Šumavou, jeho význam pro českou literaturu po dlouhé období. Proč jsou jeho knihy pro čtenáře stále významné, opakovaně se vydávají a další. Autoři nasbírali veliké množství historických materiálů, rukopisů, dopisů, kreseb fotografií, obálek knih a časopisů. Nelze vše vyjmenovat. Vše je roztříděno do několika kapitol. Zmíněné je i filmové nebo rozhlasové zpracování některých povídek. Kniha je zajímavě graficky zpracovaná. Doporučuji všem, kteří mají rádi Šumavu ve spojení s Karlem Klostermannem. Je to kniha do domácí knihovny k opakovanému prohlížení a pročítání.“... celý text
— Péťa1950

---

Velebnost, melancholie, hrůza

„"Tenkrát ještě stála stará Šumava plna velebnosti, bujnosti, melancholie a hrůzy." Především je v těchto povídkách znát všudypřítomný pocit melancholie, prosakující mlžnými lesy Šumavy, který jako by přecházel i na jejich obyvatele, i na samotného autora. Mimořádně evokativní popisy temné a tajemné krajiny jsou umocněny autorovým jazykem, dnes již archaickým, kypícím stylistyckými i mluvnickými zvlášnostmi, vázanými jak na region, tak na osobitost Klostermannova stylu. Tento styl je vskutku vytříbený, zvláště vyniká čtený pomalu a nahlas. Slova se kupí jen zvolna, aby vystavěla atmosféru, zvolna odvíjí se i příběh. Ten bývá většinou zkratkovitý, dalo by se říci věcný, přesto si udržuje ono volné tempo. Za zmínku stojí též mimořádně dobře provedená (typo)grafická úprava a kvalitní plátěná vazba, které má na svědomí Nikola Klímová, stojící zároveň v čele tohoto malého nakladatelství. Každá povídka je zde uvedena ilustrací Jindřicha Janíčka, která skvěle ladí s celkovou koncepcí knihy.“... celý text
— Elevant

---

---

Velebnost, melancholie, hrůza

„Rod mého tatínka pochází z Pošumaví, tak bylo načase sáhnout po Klostermannovi… Pro mě jsou na prvním místě popisy, psané jazykem, kterým se dnes prostě už nepíše. Nutno číst pomalu, bez spěchu, pak je text nesmírně působivý. Viz ukázky. Další plus za pohled na starou Šumavu a těžký život tehdejších šumavských lidiček, tak těsně spjatých s přírodou. „Zavyla vichřice od severu, zajela do smrků, setřásajíc ze sténajících větví spousty sněhu, jež třeskně dopadaly na zem. Divé, strašné zvuky vycházely z lesa, jako by noční příšery na sebe volaly. Všude na výsekách, v údolinách a po cestách metelice sháněla sníh v nesmírné závěje, takže vrcholky dorůstajícího mlází dočista v nich zmizely. Sníh vzduchem kroužící proměněn v ostrý prach, jenž jako větrem zmítaný písek Sahary dral obličej a ruce politováníhodných synů lidských, jež nezbytnost by snad byla vyhnala ven od domácího krbu.“ „V kterés zimní noci příšerné lesní síly jej obloudily, odvábily z cesty, lichotně dotěrný rej padajících z nebe vloček jej obskakoval, až smysly se mu zatemnily, a on klesl na bílé planině, samoten, dalek vší lidské pomoci, na široké, studeným prachem se zastýlající lůžko, z něhož nikdo již nevstává.““... celý text
— Rade