Péťa1950 komentáře u knih
Velice zajímavá publikace vydaná Nakladatelstvím Jihočeské university. Anotace je velice podrobná, není třeba nic doplňovat. Pro mne bylo nejzajímavější srovnání překladů stejných básní různými překladateli. V příloze najdete řadu básní. Po celou dobu čtení mi velice chyběla znalost jazyka. Moje chyba, že jsem si k francouzštině nenašla cestu. Ani v současné době není moc základních ani středních škol, které výuku zajišťují. Není to priorita a chybí učitelé.
Podle mne jde o velice osobní vztah autora k cestování po železnici. Hodně zeměpisu, popisy cest, trochu přemýšlení o životě, hodně historie nejen železnic, politika, nepočítaný seznam typů lokomotiv......Taková směs běžících myšlenek a faktů z řady oblastí. Kniha je skutečně pro milovníky železnic a odborníky. Vlakem jsem cestovala hodně, nejdříve za příbuznými do Prahy a na Kladno - to byla éra parních lokomotiv. Postupně do školy, do práce, za poznáváním krás naší republiky, za sportem i na dovolené. Rumunsko, Bulharsko. Do dalších zemí Evropy po r. 1990 už pak s autokarovými zájezdy. Vlak pro mne byl pohodlný způsob přepravy. Pro autora je smyslem cesta, ne cíl. Množství odborných údajů na mne bylo moc. Postupně jsem ztrácela o čtení prvotní zájem, dočetla jsem, ale už s menším zaujetím. Stačila by mi polovina. Tím nechci nikoho od knihy odradit, je to jen můj dojem.
Pomalý rozjezd, hodně o životě Kate a nakonec rychlé rozuzlení. Pořád se mi nejvíc líbí Tristan.
Obdivuhodný sportovní výkon na hranici ohrožení zdraví i života.(přechody po tajících řekách). Text deníkový. Není to literárně zpracovaný cestopis. Splnění velké životní výzvy mladé ženy. Velká výhra je přítel, který její sen pomohl realizovat. Text je doplněn zajímavými fotografiemi přibližujícími krajinu, ve které se pohybovali. Při čtení mi vadilo světlé písmo na křídovém papíru. V brýlích se velmi špatně četlo. Bílé písmo v hnědých rámečcích pro mne nečitelné. To je věc grafika a vydavatele. (A chyba mých očí.)
Život na laně jsem nečetla. Život na kolotoči- Myšlenky, úvahy o životě, cesta do Čech za láskou, mateřství, herecká kariéra, Nadace Chantal Poullian a další. Některé myšlenky mě zaujaly více, jiné méně, každý jsme jiný. Můj osobní dojem, ve svých životních láskách stále hledala otce.
Podrobně popsaný boj s justicí, kdy musíte dokazovat, že vy jste oběť a ne ten, co vás napadl. Trest je v tomto případě výsměch, ale vítězství tam je. Těžký boj o prokázání viny je asi stejný napříč kontinenty. U nás to není jiné. Tresty, které čteme v poslední době při zneužívání dětí u nás jsou výsměchem. Nedivím se že nemá zdaleka každý napadený odvahu do boje, popsaného v této knize, jít. (Zažila jsem jen soud, kdy jsem byla okradena v šatně bazénu. Celou dobu jednání jsem měla dojem, že jsem se okradla sama, nebo že jsem okradla já ty obžalované.) Autorka musela najít velkou odvahu celý svůj boj popsat a zveřejnit. Snad to dodá odvahu dalším znásilněným se do takového boje pustit.
Ponurá atmosféra Rudolfínské Prahy a v ní probíhající vyšetřování vražd dětí. Vše je jinak, než na první pohled vypadá. Vyšetřovatelé se nedají zmást. A největší lotr unikne trestu. Peníze vládly vždy, nic se nemění.
Ke knize jsem se vrátila zhruba po dvaceti letech. Je velká škoda, že si kniha našla mezi čtenáři " Databáze knih" pouze čtrnáct čtenářů. Kniha je nádhernou učebnicí českého jazyka . Skryté taje práce se slovy neovládá jen pan Horníček, ale i jeho hosté. Je radost číst a vnímat naši krásnou řeč. Malá poznámka, kam se tato řeč dostává nyní? Zkuste si knihu přečíst a připomenout si pestrost a krásu češtiny.
Čtivé i díky krátkým kapitolám. Prolínání minulosti se současností, zajímavé. Ale otevřený konec mi taky vadí, jako dalším diskutujícím.
Ivka 14 knihu výstižně zhodnotila. Jen bych se opakovala. Mrzí mě velice špatný překlad, některé věty nedávaly smysl. Jako by to překládal stroj. Proto ubírám hvězdy.
Anotace je výstižná. Mne zaujal pohled a znalosti cizinců o naší republice v devadesátkách. Je to tam jen v několika zmínkách. Překvapil mě i pohled Evropanů. Přečtěte si a porovnejte s náhledem na nás nyní. Autorka byla mezi průkopníky, kteří se vydali do světa. Realita byla náročná proti představám.
Život přeživších po pádu letadla na pustém ostrově jako kulisa k závažnějšímu problému.... závislosti sester navzájem. Žijte svoje životy, ne životy druhých. I tak je můžete stále milovat.
Rodové tajemství vedoucí ke dvěma zbytečným úmrtím, vypravěč a zároveň trochu pomalejší pomocník komisaře. Všichni svědci lžou, lže i komisař. Víc už psát nebudu, trochu jiný Waltari než v historických románech.
Ze série jsem četla jen tento díl. Popis života v oblasti jihozápadní Francie , velký prostor má gastronomie , gurmánství, trochu lásky a na okraj vyšetřování dvacet let staré vraždy spojené s teroristickou organisací ETA. Víc psát nebudu, přečtěte si a utvořte vlastní názor.
Skutečné případy, všechny z doby, kdy mohl být udělen trest smrti. Čtivě podané průběhy vyšetřování doplněné fotodokumentací. Zajímavé.
Motivy činů se v průběhu času příliš nemění. Tady u většiny děsila brutalita provedení.
Kdo z hlavních aktérů je horší? Celé nereálné, tentokrát nemám co napsat.
Kniha se ke mně dostala až jako poslední ze série. Konečně vím, proč skončil sympatický kuřák Tomáš Volf v archívu a Eva bez práce. Čtivé, vlastně o vyšetřovatelích, jejich styl života a práce. Vyšetřování je tak troch mimo. To se mi na knize líbilo. Doporučuji.
Dvě ženy mající traumata z dětství a mezi nimi muž, manžel té starší a milenec té mladší. Ženy si vlastně neváží samy sebe a proto není problém je využívat. Upozornila bych na homosexualitu jedné z vedlejších postav. I když společnost začíná být tolerantnější, tak život mají stále složitý. Nepřijetí v rodině a stále těžké hledání lásky. Myšlenkové pochody hlavních postav pro mne nepochopitelné. Kniha je pro jinou věkovou kategorii, možná před lety by mě zaujala víc.
Že je v Americe síť soukromých středních škol ,není novinka. Bohatí Američané tam dávají své děti a tím se zbavují odpovědnosti za jejich výchovu a vzdělání. Tyto školy mají svou prestiž, ale co se tam skutečně děje, zůstává uvnitř. V knize jde o převýchovu problémových dětí. Do jaké míry fikce a pravda, nevím. K jídlu neuvařené fazole a nudle dost neuvěřitelné. Přečtěte a utvořte si vlastní názor. Odložit děti do zařízení určitě není řešení.
Můj druhý komentář. Ke knize jsem se vrátila. Těžko jsem se orientovala jak v čase, tak místech. Život ze dne na den s pomocí náhodných lidí. Vyprávění Ramida vás zavedou do různých částí i skupin obyvatel USA. Vzpomínky na předchozí život, vazba na matku a řada dalšího. Druhá postava, Tereza. Přijela dobýt New York s naivní představou úspěchu. Střet s realitou, jak naši zem vnímají Američané. Nakonec Happy end. Nečetlo se mi to lehce, v knize je vlastně spousta námětů k přemýšlení o současném světě, ve kterém řada lidí chápe USA jako střed světa. Ale je to tak?