Miloslav Hýsek

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1885 - 1957

Populární knihy

/ všech 10 knih
Doba bělohorská a Albrecht z Valdštejna
Doba bělohorská a Albrecht z Valdštejna
Literární Morava v letech 1849 - 1885
Literární Morava v letech 1849 - 1885
Moravský kras v krásném písemnictví
Moravský kras v krásném písemnictví
Paměti
Paměti

Nové komentáře u knih Miloslav Hýsek

Moravský kras v krásném písemnictví Moravský kras v krásném písemnictví

„Jde o antologii básní, próz, fejetonů, divadelních her, nebo třeba i kramářské písně, ve kterých je alespoň okrajově zakomponován Moravský kras a jeho nejbližší okolí. Ukázkám předchází úvod Miloslava Hýska, který každý tento střípek okomentuje nějakou zajímavostí a zároveň jej stručně ohodnotí. Hýsek se podivuje nad tím, jak málo se o tento region spisovatelé a básníci zajímali. A když už něco vyšlo tiskem, tak to mělo převážně mizivý význam nebo i kvalitu. To platí v podstatě dosud... Moravský kras se v jednotlivých dílech mihne většinou jen jako zajímavé pozadí milostných příběhů (Klímův Nový hrad), vybájené historie (Hanuša, Jaroslav Šternberk Žofie Podlipské) nebo příběhů s turistickými zážitky (Kosmákovo Potkalo ji štěstí). Samostatnou kapitolou jsou pak dílka se sebevražednou tématikou s propastí Macochou (U Macochy Františka Taufera). Zde především zaujme absurdní scéna Dykova dramatu Zapomnětlivý, ve kterém se náhodou sejdou u propasti dva sebevrazi, kteří pak losují o to, kdo ten den do Macochy skočí, aby si neskákali jeden druhému na záda. Zajímavější jsou zpracované vzpomínky z dětství – například Jaroslava Marchy - ve kterých jsou zaznamenány zbožné poutě, které lidé tehdy podnikali do Křtin, Vranova nebo do Sloupu a byly ve své době opravdu fenoménem, o kterém dnes už nikdo netuší. Z básní jsou nejzdařilejší úryvky S. K. Neumanna a především Jaroslava Zatloukala (Smuteční vrba v ochozské jeskyni). Naopak na příkladu Karly Bufkové-Wanklové se ukazuje, že pověsti a pohádky sluší Moravskému krasu nejvíc. Na závěr této publikace je ocitována v němčině nejstarší verze pověsti o Macoše, kterou roku 1802 zbásnil Joseph von Hammer. Je pozoruhodné, že (oproti pozdější Soukopově známé verzi) se shozené dítě v propasti opravdu zabije, což je tu podáno navíc brutálně naturalisticky: „Hlava se roztříští o skálu a končetiny se mění v led, mozek odráží svit měsíčního světla. Krev stéká v těžkých kapkách.““... celý text
— David81

Básně Josefa Merhauta Básně Josefa Merhauta

„Hledali jsme na výstavu básně inspirované Brnem, nebo alespoň napsané básníky s městem spojenými, a zdejší Romance o známém stromu na Kolišti byla hned první vybraná. A pro mě šlo zase o zajímavou exkurzi do dříve nepoznané oblasti literatury... Úvodní třetina zaměřená na první autorovy básně je plná zajímavě experimentální, znělé a často až jazykově nepochopitelné* poezie. Druhá třetina shrnující tvorbu od 90. let navazuje jazykem dosti temným a morbidním, což vyvažují ještě pozdnější básně romantické, které ale také sklouzávají k temnější atmosféře. Knihu uzavírají proslovy pateticky vlastenecky pokrokové, ale k přelomu 19. a 20. století jasně patřící. Pro mě šlo o speciální žánr, který tehdy v převážně německém Brně předcházel kulturním akcím, což onu vybuzující atmosféru vysvětluje. V předmluvě knihy je to bráno jako samozřejmost**, pro mě jde o novou zajímavost z historie města. Obecně můžu říct, že čím abstraktněji Merhaut psal, tím byl lepší. Naopak čím konkrétnějším směrem mířil, tím víc se držel při zemi. Velký rozdíl je např. vidět jen na pár stránkách mezi "Balladou fatalistickou" a "Naší kojnou". Z první jmenované nezapomenu na krásně poetické "kočičí šlapy tichnuly", ta druhá se z paměti vytratila... Na závěr musím ocenit (a doporučit) výtisk vypůjčený z brněnské Knihovny Jiřího Mahena, na kterém je patrná historie posledních více než sto let knihovnictví. Tolik různých razítek, přelepek, značek a dalších úprav tvoří neuvěřitelné a ve výsledku krásné dílo. Jako postupně se během plynoucích staletí architektonicky tvořící město plné různých přibývajících přílepků. * V textech se objevuje množství fascinujících slov, jako je "frýn", "čílku", "trudím se", "zoře" nebo "v padolu", která jsou nepopiratelně zajímavá, ale nemám nejmenší ponětí, kam směřují. Tomu nepomáhá ani poetická gramatika odpovídající druhé polovině 19. století. ** "V brněnských poměrech, všemu českému krajně nepříznivých, každá národní slavnost, každé slavnostní představení v divadle a pod. byly doprovázeny proslovy. Jsou příliš takové proslovy známy, než aby bylo třeba se o nich šířiti. Pro Brno však mají ještě dnes svoji zajímavost." (Psáno v roce 1907.)“... celý text
— puczmeloun

Ignát Herrmann Ignát Herrmann

„Jedna ze tří monografií tohoto českého spisovatele není špatná, ale co se týče výkladu děl, je hodně povrchní, a tudíž skončil původní úmysl někde v polovině cesty, což je nejen škoda, ale také smůla, protože na školách se o Ignátu Herrmannovi opět začíná mluvit a sekundární literatury je neuvěřitelně málo.“... celý text
— ladyfromskye

Přejít na knížky autora