Nové komentáře u knih Morton Hunt
Dějiny psychologie
„Příprava na přijímací zkoušky z Psychologie. Kdo to byl Freud, James, Descartes, Platon - co to bylo za lidi? A čím obohatili lidstvo? Nuže, když o jednotlivcích znáte i nějaké ty podrobnosti z jejich života, zdá se být učení se velké škály faktů, snesitelnější. :)“... celý text
— bee88maja
Dějiny psychologie
„Ačkoliv je kniha opravdu obsáhlá, dějiny psychologie se mi z ní učily mnohem lépe než ze stejnojmenné tenčí učebnice od Plhákové. Umí čtenáře vtáhnout do děje a předestřít mu historické souvislosti. Doporučuji.“... celý text
— xTerezax
Dějiny psychologie
„Nestuduji psychologii a tak mi asi uniká nějaký mě neznámý kontext. Působí to na mě značně subjektivně. Jakoby měl autor na mysli to „správné“ psychologické paradigma a z této pozice hodnotil všechno ostatní.
Nevím však o jaký „správný“ pohled se jedná. Vypadá to jako snaha o vědecký přístup, který se nepovedl. Je to příliš prozápadně sebestředné. Napsat to dnes, tak by to asi bylo ovlivněné politickou korektností.
Začátek mě zarazil. Výklad začíná už v antice a uměle se tak natahuje do minulosti. Že lidskou psychiku zkoumali i arabští nebo židovští filozofové jen zmíní. U východu, kde se zkoumáním lidské mysli zabývali 3000 let, zmíní Buddhu a nic víc.
Orientace na antické filozofy tak nedává smysl. Sice položili zásadní otázky, ale zůstali hlavně u filozofie. Naopak některé buddhistické koncepty již byly vědecky potvrzeny. Chybí však vysvětlení, proč se tomu vlastně nevěnuje.
Ale možná je to dobře. Některá vyjádření o starověkých filozofech mě dost zarazila. Stejně jako u některých z novověku. Začátek tak měl přes 100 zbytečných stran. To stěžejní stejně začíná až koncem 18. století.
Je to nějakým způsobem přefiltrované. Těch věcí tam chybí víc. Takže ani jako dějiny západní psychologie mi to nepřijde kompletní. Je úplně vynechán třeba Jung a opět bez vysvětlení proč. To byl Jung tak nepodstatný? Nevím.
Nejraději bych dal dvě hvězdy. Za obsah není odpovědný jen autor a tak mě to fakt šokovalo. Redaktor a ostatní měli asi úplně stejné názory a tak jim text přišel v pořádku. Jinak si to nedokážu vysvětlit.
Asi nejvíc mě zaujal nástup behaviorismu. Paradigma určili psychologové, které nezajímala lidská psychika. Absurdní. Krásná ukázka jakých nesmyslů jsou rozumáři schopni a jak se může neexaktní věda zaseknout.
Už během čtení bylo jasné, že počátky výzkumu meditace v 70. letech tady rozhodně nebudou. Historie mindfulness chybí. Autor se některým věcem důsledně vyhýbá. Ale parapsychologii třeba zmíní. Tak jako New Age apod. Tak jako NLP. Protože nefungují a tak je snadné je zkritizovat? Nevím...
Je to asi jen pro studenty psychologie nebo sečtělé čtenáře, kteří se o dějiny psychologie vyloženě zajímají. Stěžejní jsou hlavní směry psychologie a jejich představitelé. Ti jsou uvedeni přímo v textu. Samostatné kapitoly se věnují jen některým.
Rozhodně to bylo přínosné, ale výsledný obraz je příliš děravý. Neuvěřitelná spousta informací, ale jen o něčem. Až si podobných knih přečtu víc, tak se k tomu klidně vrátím. Tedy pokud nenarazím na něco výrazně lepšího.
Právě věci, které mě zajímají tam nebyly. Možná je to však jen zastaralé. Čtu hlavně nové knihy a tak je možná 25 let moc. Nedokážu posoudit. 65%“... celý text
— Eldar80
Dějiny psychologie
„Knížka je obsáhlá, pojednává, někdy dost podrobně, o životech různých psychologů. Takže pro zájemce o dané téma ideální volba, kde se dozvíte spousta informací o osobním životě různých psychologů.
Nečte se to vyloženě špatně, na zkoušku se z toho učí celkem dobře a i je to podané tak, že vám dojdou historické souvislosti. To je velké plus, že je knížka logicky provázaná a snadno se z ní tudíž i učí.
Plháková mi ale přijde o něco přehledněji podána, například každý psycholog má svou kapitolu a tudíž nadpis. Tady ne. Takže je někdy obtížné se orientovat.“... celý text
— hu_87
Dějiny psychologie
„Kniha má 708 strán, ale približne 200 strán je iba o životoch psychológov. Ale aj tak doporučujem.“
— 1791
