Nové komentáře u knih Ned Johnson
Dítě na vlastní pohon
„Kniha o výchově pro rodiče starších dětí a teenagerů. Ač je psána především pro úzkostné americké rodiče, je v ní spousta užitečných myšlenek i pro naše kulturní prostředí. Autoři hezky hovoří o předávání zodpovědnosti dítěti, ale zároveň vymezují určité hranice a hledají rovnováhu, aby to v rodině vůbec mohlo fungovat. Ve spoustě věcí mi mluvili z duše, spoustu věcí jsem znala z jiné literatury, ale našla jsem tam i pár zajímavých tipů a věcí k zamyšlení. Pro mnohé rodiče to nebude nic nového (věřím, že v dnešní době už spousta z nás přirozeně nepromítá do svých dětí nějaké svoje bolístky a nenutí je chodit na fotbal/balet/keramiku kvůli nějakým vlastním pohnutkách a v rozporu s přáním dítěte... stejně tak už snad rodiče dítěti ponechávají volnost při výběru školy / vysoké školy zda na ni vůbec půjdou...). Přesto je ale vlastně milé přečíst si knihu odborníků a potvrdit si, že člověk něco třeba dělá správně.“... celý text
— jitka_dankova
Dítě na vlastní pohon
„Přišlo mi, že kniha je určena spíš pro rodiče starších dětí, kolem puberty (to mě překvapilo).
Myšlenka knihy je vlastně prostá, shrnul bych ji jako: věř svým dětem, neboj se jim předat zodpovědnost, možnost o sobě rozhodovat. (Nebo ještě stručněji: Nebuď dement.)
Takže vlastně nic objevného.“... celý text
— Jonny
Dítě na vlastní pohon
„Skvela kniha, doporucuji!“
— Sandalkar
Dítě na vlastní pohon
„Knížka „Dítě na vlastní pohon“ od Williama Stixruda a Neda Johnsona pojednává o rodičovství a dětech pohledem, který je podle mě zásadní pro nás všechny, kdo s dětmi trávíme svůj čas.
Své děti vychovávám intuitivně, jako asi většina rodičů. Díky této knize jsem pochopila, že to nemusí být nutně ta správná cesta.
Mnozí nevědomky přejímáme některé vzorce chování z rodiny i odjinud. Máme je jednoduše zažité. Jenže už od narození syna jsem zápasila s tím, že mi tyhle impulzivní reakce nesedí že to nejsem já.
Autoři knihy to dobře vědí, proto než začnou o dětech, zaměřují se nejdřív správně na rodiče.
Popisují, jak děti vnímají a zrcadlí pocity či nálady dospělých. Vyrovnanější rodič záhy zjistí, že když správně pečuje o sebe, úsilí se mu pak vrací na dětech. Ó, díky!
Knížku jsem si poprvé přečetla před pár lety. Před několika týdny jsem si ji poslechla znovu jako audioknihu přes aplikaci Melvil ve svém chytrém mobilu.
Jako rodiči mi pomohla:
Vymýtit vlastní zakořeněné neduhy ve výchově našich dětí.
Lépe rozeznat spouštěče stereotypních reakcí a odolávat jim.
Uvědomit si, že chci své děti milovat bezpodmínečně.
Dopřát svým dětem doma emocionální bezpečí. Tedy víc pohody, harmonie a klidu.
Jak ovšem název napovídá, knížka je hlavně o tom, jak zařídit, aby děti dělaly věci samy. Z vlastní vůle. Aby měly vlastní pohon vnitřní motivaci.
Aby děti takový pohon získaly, potřebují nejprve zjistit:
Co jim dělá dobře.
Co jim nedělá dobře.
Co chtějí.
Co nechtějí.
Pomůže jim to postupně získat moc nad svým životem. Stanou se nejprve spolutvůrci a postupně i tvůrci svého vlastního života. A to není málo, protože dnešním dětem se mnohdy samostatnosti nedostává.
Přiznávám, že pro mě jako mámu není v praxi úplně snadné jak se píše v podtitulu knížky „svěřovat dětem víc kontroly nad životem“. Zároveň ale vidím, jak jim to prospívá.
Moje další výpisky z knížky:
Děti jsou schopné. Opravdu. Nikdo neví jistě, kudy dojdou ke štěstí, úspěchu atd. Jako rodiče buďme pokorní a přiznejme si, že nemusíme mít vždycky pravdu.
Děti se většinou dokáží rozhodnout, když mají informace. Někdy dokonce přijdou na řešení, které by dospělého nenapadlo.
Děti potřebují zjistit, na čem jim záleží. Stát se emočně inteligentní umět rozpoznat závist, vinu, soucit, obdiv atd., aby mohly brát v úvahu pocity ostatních.
Pro děti je při jejich rozhodování důležité, aby rozuměly svým pocitům i faktům. Aby si ujasnily, co chtějí a co ne. Emoce jim poskytují ucelenější podporu k rozhodování, jak se chovat.
Děti nemají být přívěsky svých rodičů. Potřebují cítit, že svůj program řídí podstatným způsobem. Že mají vliv na svůj život i určitý respekt ostatních. Kde je to jen možné, dejme jim šanci rozhodovat se samy za sebe. Jedině tak v rozhodování získají praxi. A nejen to. Budou odpovědné.
Co je pro mě správné? Stát za dítětem a nabízet vedení. U každé z možností nabídnout pro a proti. Probrat plán B, kdyby se rozhodnutí nevyvíjelo, jak si představuje. Nezdar neznamená selhání, ale to, že je čas přejít na nový plán.
Miluju, když jsou knížky praktické. V této je spousta příkladů a možností, jak postupovat u dětí různého věku. Tohle je top! Člověk si to přečte a může vyzkoušet, co jemu samému jako rodiči v praxi funguje.
I když si myslím, že každé dítě je jiné, zaujalo mě zjednodušené rozdělení na citově odolnější pampeliškové děti a citlivější orchidejové děti, u kterých hodně ovlivňuje prostředí to, jak prospívají.
Autoři jsou každý z jiného těsta. William Stixrud je klinický neuropsycholog a třicet let pomáhá dětem vyrovnat se s úzkostí, poruchami učení a problémovým chováním. Přednáší na téma mozku mladistvých, motivace, účinků stresu a vlivu technologií. Ned Johnson přednáší a koučuje v oblasti studijních dovedností, vztahů mezi rodiči a dospívajícími nebo zvládání úzkosti.“... celý text
— Lenka Paprok
Dítě na vlastní pohon
„Od téhle knížky jsem toho nějak moc nečekala a byla velmi mile překvapena. Kniha se hodně dobře četla a dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací, které mi objasnili chování i dospělých. A ač se zdá, že kniha je spíš pro rodiče starších dětí, začala jsem některé rady "používat už na" Bambulku a funguje to. Moc se mi ty základní myšlenky líbí. Např. se mi hodně líbila myšlenka u odměn, kdy je autoři neodmítají, ale říkají, že to může být skvělý spouštěč, než se nastartuje vnitřní motivace. A to mi dává skvělý smysl.
Poslední kapitoly, ač jsou určené pro americké publikum, byly zajímavé jako vhled do jejich školství.
A oceňuji poznámkový aparát a odkazování na něj.“... celý text
— muchomurka
