Dítě na vlastní pohon přehled
William Stixrud , Ned Johnson
Všichni chceme pro své děti to nejlepší. Milujeme je a chceme, aby žily šťastně a spokojeně ještě dlouho poté, co my už tady nebudeme. Děláme pro ně, co můžeme. Ale když uvažujeme, jak těchto úctyhodných cílů dosáhnout, uchylujeme se k několika mylným předpokladům: Mylný předpoklad č. 1: K úspěchu vede úzká stezka a nedej bože, aby z ní naše dítě sešlo. V sázce je příliš mnoho. Mylný předpoklad č. 2: Pro úspěch v životě je klíčové být úspěšný ve škole. Bude jen několik vítězů, ale hodně poražených. Mylný předpoklad č. 3: Budeme-li na děti víc nakládat, budou z nich v dospělosti schopnější a úspěšnější lidé. Mylný předpoklad č. 4: Svět je nebezpečnější než kdy dříve. Je potřeba mít děti stále pod dohledem, aby si něco neudělaly nebo se nějak špatně nerozhodly. Poznáváte se? Mnozí rodiče asi instinktivně chápou, že tyto předpoklady nejsou správné, jenže pod tlakem přátel, školy nebo ostatních rodičů se správné tušení rozplyne a zůstane jen snaha zajistit, aby dítě nezůstalo pozadu a nepřidapalo si méněcenné. V důsledku tohoto společenského tlaku se v ordinaci klinického neuropsychologa Williama Stixruda a také v elitních kurzech připravujících studenty na testy Neda Johnsona začalo objevovat stále více úzkostných, depresivních a demotivovaných dětí. Autoři se seznámili na konferenci, kde oba přednášeli, a začali spolupracovat: „K tématu kontroly nad životem jsme se dostali přes výzkumy týkající se stresu a studie motivace. Sledujeme je, protože se u svých dětských klientů snažíme minimalizovat dopady stresu na jejich výkon a duševní zdraví. Chceme je dovést ke zdravé míře sebemotivace – něco mezi nadměrným perfekcionismem a apatickým „tak už mě pusťte na počítač“. Zjistili jsme, že zdravá míra kontroly souvisí prakticky se vším, co bychom pro své děti chtěli – aby byly tělesně i duševně zdravé, měly úspěch ve škole a zároveň byly šťastné.“ Jak ale nalézt správnou míru mezi přílišnou volností a „rodičem vrtulníkem" (helicopter parent)? Kniha Dítě na vlastní pohon vás seznámí nejen s posledními výzkumy z neurovědy a vývojové psychologie, doplněnými bohatými zkušenostmi z praxe, ale přesvědčí vás, že je mnohem výhodnější chovat se jako konzultant svých dětí, než jako šéf nebo manažer. Nabídne možnosti, jak dětem pomoci najít jejich vnitřní motivaci. Poradí, jak řešit situace v komunikaci se školou. Pomůže se stanovením rozumné míry používání technologií. Zodpoví důležité otázky týkající se autismu a ADHD. Popisuje, jak doma vytvořit pohodové prostředí, což je jedna z nejlepších věcí, které můžete pro své děti, rodinu i sebe udělat… Důležité je poskytnout svým dětem zdravou míru autonomie a udržovat tuto zdravou míru autonomie také v sobě. Je to snadnější, než si myslíte.... celý text
Literatura naučná Psychologie a pedagogika Rodina
Vydáno: 2019 , Jan MelvilOriginální název:
The Self-Driven Child: The Science and Sense of Giving Your Kids More Control Over Their Lives, 2018
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Dítě na vlastní pohon. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (19)
Přišlo mi, že kniha je určena spíš pro rodiče starších dětí, kolem puberty (to mě překvapilo).
Myšlenka knihy je vlastně prostá, shrnul bych ji jako: věř svým dětem, neboj se jim předat zodpovědnost, možnost o sobě rozhodovat. (Nebo ještě stručněji: Nebuď dement.)
Takže vlastně nic objevného.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Dítě na vlastní pohon v seznamech
v Právě čtených | 11x |
v Přečtených | 69x |
ve Čtenářské výzvě | 6x |
v Doporučených | 3x |
v Knihotéce | 43x |
v Chystám se číst | 130x |
v Chci si koupit | 47x |
v dalších seznamech | 4x |
Kniha o výchově pro rodiče starších dětí a teenagerů. Ač je psána především pro úzkostné americké rodiče, je v ní spousta užitečných myšlenek i pro naše kulturní prostředí. Autoři hezky hovoří o předávání zodpovědnosti dítěti, ale zároveň vymezují určité hranice a hledají rovnováhu, aby to v rodině vůbec mohlo fungovat. Ve spoustě věcí mi mluvili z duše, spoustu věcí jsem znala z jiné literatury, ale našla jsem tam i pár zajímavých tipů a věcí k zamyšlení. Pro mnohé rodiče to nebude nic nového (věřím, že v dnešní době už spousta z nás přirozeně nepromítá do svých dětí nějaké svoje bolístky a nenutí je chodit na fotbal/balet/keramiku kvůli nějakým vlastním pohnutkách a v rozporu s přáním dítěte... stejně tak už snad rodiče dítěti ponechávají volnost při výběru školy / vysoké školy zda na ni vůbec půjdou...). Přesto je ale vlastně milé přečíst si knihu odborníků a potvrdit si, že člověk něco třeba dělá správně.