Nové komentáře u knih Nicholas Crane
Pěšky napříč Evropou
„V dobročinném internetovém bazaru chtěli za tuto knížku asi 40 Kč. Vzhledem k tomu, jak je vysoce hodnocená, objemná a že ani není ke koupi v bazaru, jsem to zaokrouhlila na stovku – a myslím, že to pořád byla velmi výhodná koupě.
I když po horách chodím málokdy, jsem totiž "nížinný červ", který cesty do kopce neudýchá, baví mě dívat se na hory na obzoru, ale taky o nich číst. Tato knížka není jen cestopis, ale i jakousi kronikou historie a národů Evropy. Kronikou o to zajímavější, že autorův daléký pochod proběhl na začátku 90. let 20. století, tedy v období bouřlivých politických a společenských změn. Informačně je kniha velmi hutná, i když přece (alespoň pro mě) podstatně stravitelnější než Magrisův "Dunaj". Ten je kvůli četným jinotajům a zaměření hlavně na kulturu a historii (méně pak na přírodu), ještě spletitější (a proto mnou stále nedočtený :-)).
Mnoho věcí autor popisuje do nejmenších podrobností, leckde mě překvapilo, že i když je daná lokalita či dějiště události takřka "za humny", až doteď jsem o ní nic neslyšela. Jako třeba o tom, že v Polsku byly ještě v 80. letech 20. století mnohé potraviny na příděl, na potravinové lístky. To je něco nepředstavitelného.
Byl mi sympatický autorův přístup k lidem, s nimiž se potkával a případně s nimi i krátce putoval. Z textu vesměs vyzařuje respekt k lidem žijícím a pracujícím v tvrdých horských podmínkách, i když několikrát jsem se nad jeho úvahami přece jen zarazila. Asi ve dvou případech, když si stěžoval, že v podvečer v malé vesnici již v obchodě nebyl chleba. Na autorově místě bych se asi hodně podivila, že v zapadlé horské vsi je vůbec nějaký obchod a že má otevřeno až do pozdního odpoledne. A co mě poněkud popudilo, byl popis přechodu z Rakouska na Slovensko a jakýsi podivný odpor k obyvatelům Slovenska. Nevím, zda hrál roli fakt, že z Vídně do Bratislavy je holt potřeba jít nížinou, anebo přece jen určité předsudky (nenechme se mýlit, nejen v socialistickém táboře existovala propaganda... ). Každopádně ale informacím o tom, že v první polovině 90. let jezdily ze Slovenska do Rakouska zástupy slovenských aut, aby tam jejich majitelé skupovali koberce, nábytek, apod., nevěřím. Málokdo si mohl něco takového dovolit. Nanejvýš pár podnikavců, kteří levně koupili věci z druhé ruky a doma je se ziskem prodali. Těch ale jistě nebyly zástupy. Osobně si pak vzpomínám na zástupy Rakušanů, kteří jezdili nakupovat (nebo spíše vykupovat) cukr, máslo, mouku a další zboží k nám do jihomoravského pohraničí. Pro nás ty věci byly najednou hodně drahé, pro ně naopak velmi levné (tehdy – dnes už je všechno jinak). Tipla bych si tudíž, že na Slovensku tomu bylo podobně.
Původně jsem chtěla hvězdičku strhnout, ale nakonec jsem usoudila, že by byla škoda kvůli pár řádkům, které se mi nelíbily, knihu hodnotit hůře. Líbilo se mi totiž, že autor se nejen nevzdal, ale poctivě se přiznával ke všem svým strachům, chybám, váháním... nedělal ze sebe žádného borce, i když borcem se díky té cestě skutečně stal. Vřele doporučuji k přečtení nejen těm, kdo rádi putují po horách!“... celý text
— BabaJaga11
Pěšky napříč Evropou
„Důkladný cestopis a historie států v jednom...pěkné, oddechové počtení:-)“
— Simona99
Pěšky napříč Evropou
„Výborná kniha !! Pred autorom a jeho dáždnikom a skromnosťou"smekám klobouk"....po prečítaní som mal chuť okamžite vyraziť na cesty....a veru aj vyrazil !! Skvele prežité,napísané a neskutočne inšpirujúce..( kto má navyše rád hory a túlanie sa v nich,príde si na svoje ) Oporúčam“... celý text
— Pietro78
Pěšky napříč Evropou
„Nejlepsi cestopis co jsem kdy cetl, jednoznacne doporucuji. Autor je profesionalni cestovatel a spisovatel, pruvodce cestopisnych serialu, jeho zkusenosti a znalosti se promitaji do textu, ktery je proste skvely. Ctenare provede od nejzapadnejsiho mista Evropy mysu Finestere pres Pyreneje, Alpy a Karpaty az do Istambulu. Autor tuto 10 000 km dlouhou cestu usel behem necelych 2 let, coz je i obdivuhodny sportovni vykon, bezne usel v tezkem terenu i 40 km denne, spal vetsinou v prirode a to i v prostredi zimnich Alp. Cestu si rozhodne neulehcoval, snazil se zdolat nejvyssi vrcholy ruznych pohori, kterymi prochazel. V knize autor ukazuje charakteristicke rysy nejenom prirody, ale i kultur a lidi, ktere cestou potkaval, nastesti vetsinou velice pozitivni, ale v nekterych smutnych pripadech dost negativni (viz zazitky v Bulharsku).“... celý text
— Tomas@S
Pěšky napříč Evropou
„Moc pěkný cestopis, spisovatel a putovatel ze sebe dělá toho nejobyčejnějšího člověka, ale je obdivuhodný. Zajímavé pasáže střídají ty vtipné... "po 4 měsících, kdy jsem na hlavě nosil dnem i nocí syntetickou punčochu, se má lebka proměnila v kypící bakteriální biomasu..."
Zajímavá je pasáž, kdy prochází Slovenskem aneb kterak Angličan vnímá naše zvyky, jídlo, pohled na známá místa. Nejpovedenější mi přijde putování Rumunskem a Ukrajinou, setkávání s "horskými" lidmi. Doporučuji každému, kdo se rád toulá jen tak se stanem či celtou...
http://www.outdooring.cz/Outdoor-clanky/Nicholas-Crane-Pesky-napric-Evropou-rozhovor“... celý text
— pajaroh
