Nové komentáře u knih Nikola Sellmair
Můj dědeček by mě popravil
„Mohla to být zajímavá kniha, nakouslých vícero zásadních témat /holocaust, adopce, Izrael.../ ale všechno dohromady vyznělo chaoticky.“
— sikope
Můj dědeček by mě popravil
„Zajímavá kniha, která není jen o holocaustu, ale také vyrovnávání se s adopcí, rodinnou historií, hledání svého místa ve společnosti... Je spousta knih o přeživších, ale málo knih o potomcích Nacistů, a tak to člověka donutí zamyslet se, do jaké míry mají pykat děti za své rodiče a celý národ za své předchůdce.“... celý text
— teeyinka
Můj dědeček by mě popravil
„Zajímavá sonda do mysli ženy, která náhodou zjistí, že její minulost, resp. rodinná historie, je mnohem "divočejší" než si doposud myslela. Srovnat se s takovou novou skutečností určitě není lehké a domnívám se, že všechny popsané emoce, obavy a otázky jsou tu zcela oprávněně. Kniha je psána jednoduchým, svižným jazykem a dá se přelousknout za dvě odpoledne.
Mě zaujala a zároveň naprosto vyděsila citovaná myšlenka/přiznání spisovatele H. E. Holthusena, který ve své knize popisuje vysvětlení proč se mladí Němci přidávali k očividně zločinecké organizaci SS: "Organizace v černých uniformách s emblémy lebek byla považována za elitu, mysleli jsme si, že je šik a elegantní, a proto ji mnoho zhýčkaných mladíků upřednostňovalo. Považovali se totiž za příliš fajnové na to, aby nosili, podělané hnědé hadry SA, nacistických úderných oddílů." - No, jak jsou některé věci jednoduché. Žádná ideologie, ale slušivé hadry.
Taky mě zaujala zmínka o tom, že se v koncentračních táborech používal k tetování vězňů inkoust od firmy Pelikan. To mě, jako inkoustového nadšence, hodně překvapilo. Rozhodně mě to nasměrovalo na hledání dalších informací.“... celý text
— Noctua8
Můj dědeček by mě popravil
„Skvělý potenciál, který nebyl tak úplně využit. Člověk se toho z knihy vlastně moc nedozví. Pořád dokola opakování stejných informací. Jednoduché čtení na dva večery. Přeskakování v čase mi ani tak nevadilo.“... celý text
— escapelle
Můj dědeček by mě popravil
„Zjistit po letech,že jsem vnučkou velitele koncentr.tábora,byť se má matka narodila po válce...Rodinnou historii nelze smazat ,je součástí naší minulosti.Ale jak se s ní po tolika letech poprat?Kniha je vyprávěním Jennifer,která se o svém dědečkovi dozví pravdu ve svých 38 letech“... celý text
— lilly1
