• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Dvorská společnost - Norbert Elias

Dvorskou společnost Norbert Elias poprvé vydal v roce 1969. Tato kniha představuje široce pojatou analýzu utváření se společenských a sociálních vztahů v dvorsk... detail knihy

Nové komentáře u knih Norbert Elias

O procesu civilizace II.

„"[S]chémata chování naší společnosti, která jsou jedinci odmalička vštěpována jako druhá přirozenost a udržována v něm při životě mocnou, zpočátku vždy striktně organizovanou společenskou kontrolou, je třeba chápat nejen v jejich lidských a mimohistorických významech, nýbrž jako cosi historicky vzniknuvšího, tedy z celkové souvislosti západní historie, ze specifických forem vztahů, které se vytvářejí v jejím průběhu, a z tlaků provázanosti, které se přetvářejí a rozvíjejí." V druhém díle Elias zasazuje proces civilizace do politického a hospodářského kontextu. Jeho argumentem je, že civilizace, jakožto zjemňování chování, je úzce spojena se zvyšováním provázanosti a vzájemné závislosti jednotlivých skupin ve společnosti a jejích vrstev, které se objevuje při rozpadání feudálního systému a sílí při vytváření daňového a mocenského monopolu. V poslední pod kapitole výklad vztahuje k moderním dějinám a 20. století. Vzhledem k tomu, že se mi zdá, že společnost zrovna prochází proměnou vztahů a vnímání toho, co je a co není normální, a zároveň s různými novými nebo obnovenými tendencemi v demokracii, považuji Eliasův výklad za nejen zajímavý a hodnotný, ale také stále současný. Četla jsem i první díl, který se sice týká spíš individuálního a jazykového vlivu a projevu procesu civilizace, ale i tak se ke konci už začal text opakovat. Druhý díl oproti prvnímu také obsahuje podstatně více dat a událostí z historie, podstatně méně ukázek dobových textů. Pro rychlý náhled do celého výkladu podle mě stačí kapitola SHRNUTÍ: NÁSTIN TEORIE CIVILIZACE.“... celý text
— dedliipf

---

O procesu civilizace I.

„Myslíte, že tradice je něco neměnného, dobré mravy vždy znamenaly to samé a že ve středověku byli lidé čuňata jen proto, že ještě nevěděli o bacilech? Elias podává velmi silný argument, proč je i civilizace; kultura; etiketa nekončící proces. Tahle kniha ovšem není jen archivem intimní historie Evropy od středověku po první polovinu 20. století. Elias se ukazuje, jak se proměny během staletí toho, co je vhodné, promítaly do výchovy a jak se zniterňovaly až nakonec přirozené a dříve běžné projevy začaly vyvolávat pocit studu, trapnosti, že se náhle musíte oklepat, a nelibosti (třeba oproti dřívějšímu vzrušení). Mluví o korespondenci mezi strukturou společnosti a strukturou jednotlivého "já" a jak se tato korespondence v dějinách posouvala; jak se vývoj společnosti odráží v psychologii jednotlivců. Důkazem byly i moje fyzické reakce na některé příklady - autor vše dokládá na literatuře o vhodném chování, výchově dětí, ale i na románech. * Pokud vás nezajímá kontext knihy, vyjádření k diskurzu a knihu nečtete kvůli škole, klidně přeskočte 50stránkový úvod. * Pokud vás nezajímá kontext a vývoj za hranicemi intimních projevů - ve francouzské a německé společnosti na příkladu vymezení několika pojmů (každopádně je to hezké pro etymology), přeskočte klidně ke druhé části. * O hlavní myšlenku knihy nepřijdete a k tomu vás čeká 150 stran zábavných rad, jak plivat a smrkat, jak se chovat v posteli a že byste neměli dávat po vykonané potřebě lidem čuchat k ruce, že páchne... Kapitoly jsou: - O CHOVÁNÍ PŘI JÍDLE - PROMĚNY POSTOJŮ K PŘIROZENÝM POTŘEBÁM - O SMRKÁNÍ - O PLIVÁNÍ - O CHOVÁNÍ V LOŽNICI - PROMĚNY POSTOJE KE VZTAHŮM MEZI MUŽEM A ŽENOU - O PROMĚNÁCH AGRESIVITY - POHLED NA ŽIVOT RYTÍŘE Mnoho z toho, co považujeme za samozřejmé, se vyvíjelo desítky let. A rozhodně nás ještě čeká hodně změn. Buckle up Buckaroos! P.S.: Erasmus Rotterdamský je lepší než Ladislav Špaček“... celý text
— dedliipf

---

O osamělosti umírajících v našich dnech

„Ano, v knize nenajdeme žádné posmrtné zážitky, stavy a nadpřirozeno, psal ji sociolog a ne šaman (nebo antropolog). Elias na sociologa velmi čtivým jazykem ukazuje, jak se proměna společnosti projevuje ve vnímání umírání a smrti, ve vztahu ke starým, nemocným a umírajícím, a zároveň polemizuje s Ariésem a jeho představou zdravějšího a smířenějšího umírání v minulosti. Elias pojímá smrt ve velmi širokém záběru, od pevných dat, až po složité otázky důstojnosti a smysluplnosti žití či dobrého a špatného umírání. Elias netvrdí, že současná praxe umírání je horší, nebo lepší než v minulosti, ale říká, že neviditelnost, vyhoštěnost umírajících vypovídá o současné společnosti více, než co jsme si ochotni připustit. Že absence uvažování o vlastním konci vede k tabuizaci, která ve společnosti bez rituálů vede k dezorientaci a odcizení. A konečně, že neuvědomovaný pocit vlastní nesmrtelnosti vede i k víře v nesmrtelnost naší civilizace, čímž blokuje možnost rozvoje a proměny a potlačuje zodpovědnost za vlastní činy. Sociologie smrti v podstatě neexistuje a přitom Eliasovi se na minimálním prostoru podařilo otevřít tolik témat, že by se o nich dala napsat knihovna!“... celý text
— antuka

---

---

O osamělosti umírajících v našich dnech

„Kniha se zaobírá otázkou smrti z pohledu sociologa. V knize nejsou zmiňovány žádné posmrtné zážitky, stavy ani jiné nadpřirozeno či spiritualita. Najdeme zde popis jak byla smrt lidmi vnímána v průběhu dějin a jak vnímají smrt a umírání lidé dnes. 60%“... celý text
— Klamm