• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Otakar Vávra

Podivný život režiséra

„Knihu jsem překvapivě četla se zájmem. Kniha je nejen autobiografická, ale zároveň jsou v ní dost výstižně popisována důležitá období českých novodobých dějin - první republika, nástup fašismu, 2. světová válka, represe komunistického režimu. Vše toto režisér zažil. Ba i se účastnil. Znal se se známými intelektuály, ale vycházel i s mocnými, mezi kterými byla celá plejáda vlivných ničemů. Já si ale nemyslím, že by si zadal s režimem. Naučil se vycházet s mocnými, aby nepřišel o možnost filmovat. A jako známa osobnost mohl pomoci i druhým.“... celý text
— Daniela777

---

Paměti aneb Moje filmové 100letí

„Řadu Vávrových filmů mám rád, mimo jiné i ty poslední z let 1983–1989, proto jsem byl zvědavý na jeho paměti. Určitě se čtou dobře a čtenář se dozví nové údaje, ale především Vávrovy názory na různé záležitosti. O hercích jsem se toho moc nového nedozvěděl, o pozadí natáčení jeho snímků ano, ale čekal jsem ještě více. Překvapilo mě, kolik filmů mohl natočit dříve, ale stalo se tak až po letech či desetiletích, např. Sokolovo, Putování Jana Amose, Oldřich a Božena, Veronika. Jeho hodnocení českého národa a naší historie se mi ze začátku spíše líbilo, avšak později uváděl zavedená klišé o naší poddajnosti, malosti apod. Přece však jsou jeho názory v tomto směru snesitelnější než názory jeho "žáka" Jiřího Menzela (ten dokonce v Polsku veřejně mluvil o Češích jako o malých a zbabělých lidech). Nesouhlasím ani s Vávrovou charakteristikou našeho ilegálního odboje v letech 1939–1945 jako malého. Pokud mu někdo v životě něčím vadil, nebojí se to v pamětech uvést (mj. o slavných režisérech Krejčíkovi a Sequensovi neuvedl nic dobrého), napsal i několik věcí, jež si mohl nechat pro sebe (např. milostná zkušenost s Mandlovou, což by však jí samotné těžko vadilo, viz její memoáry). Podobná kniha by měla mít poznámkový aparát od odborníka. Alespoň na největší výkřiky do tmy by podle mě měl odborník čtenáře upozornit. Vávra např. zcela nesmyslně označil barona Trencka za milence Marie Terezie, Bedřich Reicin podle něho udával gestapu ilegální činnost Julia Fučíka a tím ho zničil (ve skutečnosti svině Reicin odjel do SSSR již na podzim 1940, zatímco Fučík byl zatčen až v dubnu 1942), a Slánský měl pro změnu zavinit Švermovu smrt, ačkoliv tohle tvrzení bylo v padesátých letech účelové a nikdo soudný Slánského vině v tomto bodě nevěřil a nevěří. Vávrovým memoárům uděluji slabší čtyři hvězdičky a doporučuji je jen těm, které zajímá Vávrova osobnost či česká kinematografie od třicátých let po osmdesátá léta, byť k tomuto tématu existují určitě i přínosnější publikace.“... celý text
— Kakho-Oto

---

Paměti aneb Moje filmové 100letí

„Velice zajímavá mozaika složená z životů lidí v minulém století, historie našeho filmu, názorů autora na umění, ale i obyčejného života tohoto neobyčejného člověka.“... celý text
— Eigis

---

---

Paměti aneb Moje filmové 100letí

„Nenudil jsem se. Velmi zajímavý průřez tvorbou a životem Velkého rejži.“
— Karborund

---

Podivný život režiséra

„Nóblesní pán, skvělý režisér, ale také člověk, který šel pragmaticky s komunisty do holportu. Lída Baarová, sice krásná žena, ale herecky nic moc. Pouze O.Vávra z ní udělal eso ve filmu Turbina. Ano žil opravdu podivný život a o tom ona kniha je. Sám Miloš Havel dobře věděl, kdo patří ke špičce mladých českých režisérů I.republiky a Vávru podporoval. A po válce ? Vzpomínám na slova oskarového Jiřího Menzela. Kdopak mu dal na FAMU nejvíce ? Otakar Vávra - samozřejmě. Není se ani co divit napjatým vztahům dvou pánů režisérů. Krejčíka a Vávry. Stoik Vávra a supercholerik Krejčík. (Ale pana Krejčíka mám stejně raději, již jen proto jak ztvárnil ve Slavnostech sněženek onoho žrouta sice dělajícího klobásky, ale...?) Každopádně tato kniha je velmi dobrá, čte se lehce a vzpomínky zejména z Barrandova let 30-tých jsou zajímavé.“... celý text
— 1amu