• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nové komentáře u knih Philippe Pozzo di Borgo

Druhý dech a Ďábel strážný

„Film miluji, viděla jsem několikrát a přestože je hodně dojemný a lidský, tak se u něho přes tragický osud Phillipa zasměju. U knihy mi do smíchu nebylo vůbec, tady si člověk naplno ten osud uvedomi a při popisu všech možných obtíží mi bylo hodně uzko.“... celý text
— esfinge

---

Druhý dech a Ďábel strážný

„Musím se přiznat, že při četbě této knihy jsem byl velmi ovlivněn filmem. Od prvních řádek knihy jsem stále očekával ono filmové napětí, očekával jsem stále nějakou akci, sršení vtipem a humorem... A pak mi to konečně došlo (tedy celkem pozdě, až asi v polovině knihy), pak mě konečně kniha velmi oslovila a zasáhla. Zasáhlo mě osobní a velmi niterní popisování prožitého života samotným autorem, to jak vše podrobně popisuje a vysvětluje, co se mu přihodilo, co prožíval (bolesti, smutky, lásky...) a nic si nenechává pro sebe. Autor má můj obdiv, nejen pro napsanou knihu a pro jeho vyznání v knize, ale zejména pro jeho doposud prožitý život, proto, co všechno si už prožil a vytrpěl.“... celý text
— skok01

---

Druhý dech a Ďábel strážný

„Nejdřív jsem viděla film. Ten se mi tak líbil, že jsem se, více méně ze zvědavosti, rozhodla si informace doplnit skutečným příběhem Philippa Pozzo di Borgo. A vůbec mě to nezklamalo, ba právě naopak. Některé skutečnosti, ve filmu Nedotknutelní jen naťuknuté, do sebe zapadly. Např. jak to bylo s Philippovým zraněním, jak těžce nesl smrt své ženy, nebo co se stalo po závěrečných filmových titulcích. Philippe Pozzo di Borgo byl kvadruplegik, ochrnul v roce 1993, kdy se zranil při paraglidingu. Od té doby byl odkázán na cizí pomoc. Přesto nakonec prožil relativně dlouhý a relativně plnohodnotný život. Jasně, to že pocházel z velice bohaté aristokratické rodiny a měl dostatek peněz, to mu jistě pomohlo, ale upřímně řečeno, kdo z nás by s ním dobrovolně měnil? A kdo by si přál se o takto postiženého člověka starat? A kdo z nás ví, jak se k takovým lidem chovat? Je na místě soucit, nebo se tvářit, že o nic vlastně až tak nejde? Jeho pečovatel Abdel Yasmin Sellou neměl žádné příslušné vzdělání a ani žádnou předchozí zkušenost. Byl však přirozeně vnímavý, hluboce lidský a je i jeho zásluha, že Philippe Pozzo di Borgo zemřel teprve v červnu loňského roku. Jako kvadruplegik tedy strávil 30 let svého života. Kniha sama je důkazem toho, že i když se člověku obrátí život vzhůru nohama a tím podělaným nahoru, že jsou pořád ještě pádné důvody, proč to nezabalit a proč chytit druhý dech.“... celý text
— boxas

---

---

Druhý dech a Ďábel strážný

„Ze začátku mě kniha moc nechytla, ale nakonec jsem ji přečetla a byla zajímavá.“
— kraslicanka

---

Druhý dech a Ďábel strážný

„Knížka mě překvapila. Film se mi moc líbil a byl samá legrace. Což ale u života kvadruplegika není. Byly tam krásně popsané pocity, které pan Pozzo zažívá, co vše musí snášet. Obdivuji ho za jeho sílu žít, hlavně po ráně, kdy mu zemřela manželka. Hodně mě to obohatilo a jelikož chodím s berlemi, vlilo mi to dost elánu. A i na nějaké vtipné příběhy s jeho ošetřovatelem došlo.“... celý text
— Sova15