• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Pascalovské meditace - Pierre Bourdieu

Kniha Pascalovské meditace (1997) patří k nejdůležitějším teoretickým pracím francouzského sociologa Pierra Bourdieua (1930–2002). Autor se v ní pokouší pohlédn... detail knihy

Nové komentáře u knih Pierre Bourdieu

Pascalovské meditace

„Je tomu už nějaký ten pátek, co mi naposledy kniha od Bourdieua prošla rukama. "Ale číst Bourdieua je jako jízda na kole, to se přece nezapomíná", jsem si pomyslel... no není tomu úplně tak , s takovou bych se na tom kole do provozu raději nepouštěl. A protože jsem již delší dobu nějaký ten obtížnější sociologický/filozofický text nečetl, byl jsem nucen pro mnohý odborný termín sáhnout hodně hluboko do paměti a to trochu "bolelo" . Ve výsledku tedy byla tahle kniha pro mne kritikou hned dvojí. Kritikou rozumu scholastického, kterou Bourdieu zvládl s intelektuálním odstupem sociologa/filozofa sobě vlastním, a kritikou rozumu mého, který jsem já sám, ze svého scholé, byl nucen uznat za podmíněný spíše nedostatkem odbornosti, než přehnaným intelektualismem.“... celý text
— Adam84

---

Co se chce říct mluvením

„Přijde mi podnětná kritika jazyka jako izolovaného, nezávislého systému, který je předmětem rovněž suverénní jazykovědy. Představovat si, že slova mohou něco dělat, znamená pak skutečně připisovat jazyku nějakou magickou moc. Magii účinnosti slov rozežene jako páru nad hrncem uchopení jazyka jako společenského jednání, byť přitom mizí v nenávratnu právě představa autonomního systému jazyka a suverenity jazykovědy. Bourdieuho zahrnutí jazyka a jazykové praxe do oblasti symbolické směny (a spolu s tím kritika jazykovědy, která se podílí přímo nebo nepřímo na uzurpaci a přerozdělování symbolické moci) mi nepřijde ovšem nejdůvěryhodnější a teoreticky nejschůdnější, už jenom proto (jak zaznívá i v českém doslovu), že pisatel zůstává zajatcem regionálních poměrů, což znemožňuje činit důvěryhodná zobecnění. Kniha, byť krátká, se čte špatně, protože pisatelův do sebe zahleděný styl psaní věci spíše zamlžuje, než aby je objasňoval.“... celý text
— pan_Vaclav

---

Nadvláda mužů

„Velmi zajímavá kniha, u které jsem však velmi brzy narazil na neznalost základního pojmosloví Pierra Burdieua (na což naráží uživatel "dedliipf" v komentáři níže). I přes místy velmi odborný styl psaní se kniha četla dobře. A jedna věc, před kterou smekám nejvíce: opravdu jsem měl pocit, že se spisovateli (ač muži) podařilo vystoupit ze zažité struktury myšlení a z vrtulníku nezaujatě nahlížet na problematiku nadvlády mužů a tento fenomén popsat v celé své šíři.“... celý text
— VítekP.

---

---

Teorie jednání

„Přepis přednášek, ve kterých Bourdieu věnoval především habitu, symbolickému kapitálu a symbolické ekonomii. Koncepty vysvětluje na pěkných příkladech společnosti evropské (franc.), alžírské, s několika zmínkami o japonské... Nejde o náročnou knihu, ale jazyk trochu náročný je. Když čtete přednášky za sebou, začnete se v klidně ztrácet informacích, které se přitom jen opakují, ale v jiných variantách. Množství vět a slov v závorkách tomu taky moc nepřidává. Jak sakra někdo přednáší v závorkách? Nebo to tam dopsal po tom? Smrt nadbytečným závorkám! Názvy přednášek: PROSTOR SOCIÁLNÍ A PROSTOR SYMBOLICKÝ KAPITÁL NOVÉHO TYPU ZA VĚDU O DÍLECH DUCH STÁTU, ZROD A STRUKTURA BYROKRATICKÉHO POLE JE MOŽNÝ NEZIŠTNÝ ČIN? EKONOMIE SYMBOLICKÝCH STATKŮ SCHOLASTICKÉ HLEDISKO PARADOXNÍ PODSTATA MRAVNOSTI“... celý text
— dedliipf

---

Nadvláda mužů

„Krátká kniha s hutným jazykem. Ale při znalosti autora (zoufalá snaha vyhnout se skloňování jeho jména) nezabere mnoho času. A ta znalost je nutná, protože text předpokládá ponětí o symbolickém kapitálu, habitu... prostě o Pierrových pojmech. A taky schopnost nuancovaného uvažování. Nic pro easily triggered lidi. Ono je to jasné už z názvu. Člověk, co se hurónsky směje, že muži přeci žádnou moc nemají, protože jen plní rozkazy manželek, by po knize ani nesáhl. Ohrožený bílý třicetiletý muž by u ní nevydržel, protože její předpoklad uráží jeho neschopnost k... čemukoliv, k čemu je zrovna neschopný. Ale ona to není nadvláda nějakého určitého muže, nějaké skupiny nejmocnějších, nebo testosteronu. It's complicated. Každopádně ovlivňuje také muže a vládne jim stejnou měrou jako ženám (s odlišnými důsledky). Na druhou stranu... Pierre v jednu chvíli říká, že gender zdaleka není jen prostá role, kterou lze hrát podle libosti, což je vzhledem k současnému proudu internetového feminismu docela konzervativní, ale text toto stanovisko dokáže, myslím, dobře 'ospravedlnit'.“... celý text
— dedliipf