Populární knihy
Nové komentáře u knih Rana Dasgupta
Sólo
„Kdybych knihu v půlce odložila, vůbec nic by se nestalo. Shrnula bych jako čekání na nic.“
— Anilka13
Linka Tokio
„Čtivé a zároveň oničom.“
— helmiczka
Sólo
„K Bulharsku, zejména k Sofii, mám blízko, takže jsem četla s velkým zaujetím První část je o životě Ulricha v průběhu bulharských dějin první poloviny minulého století, o promarněných šancích a nenaplněných snech. A právě sny jsou podstatou druhé části, ve které sledujeme reálně vyprávěné osudy Ulrichových " dětí denního snění" v novodobém kapitalismu. Je to působivá fikce lidských osudů.“... celý text
— IvaKo
Linka Tokio
„Dasgupta mne jako vypravěč zklamal. Celý soubor povídek je vymezen rámcem nočního letiště, kde si neznámí spolucestovatelé pro ukrácení dlouhé chvíle začnou vyprávět příběhy. Jenže se ptám proč? Výsledné povídky nijak neodrážejí různorodost náhodného vzorku cestovatelů a jejich osobnosti determinované věkem, kulturou, pohlavím, filosofií atd. Jako by jen autor nechtěl prostě uspořádat klasický výbor povídek a musel mu dát nějaké opodstatnění. V prvních příbězích si při tom ještě vede zvlášť necitlivě a schematicky, jako by jen na kostrách klasických pohádek stavěl své fabulace, které až příliš rušivě a násilně odkazují k moderním reáliím a chybí jim větší poetika (žil byl jeden princ, co jezdil v drahém mercedesu.. měli tři děti, dva úspěšné syny, studující ekonomii, práva a třetího...). Rovněž využití pohádkové symboliky mi přijde jaksi nadbytečné, včetně věčně omílaného čísla 13. Druhá polovina knihy je slibnější, ale ani tu se moc nepouští Dasgupta z vymezeného fantaskního písečku a tak nám ze svého vypravěčského umu nepředvede nic nového. Čekala jsem větší vypravěčskou pokoru a vhled do jednotlivých postav, které nakonec jen víc nebo míň odráží ego samotného autora. Ještě že kniha byla poměrně čtivá..“... celý text
— Makrela Liška
Sólo
„První polovinu knihy s příběhem Ulricha jsem přečetla celkem rychle, ale stále jsem čekala nějaké rozuzlení či zvrat ke konci jeho života a bohužel. S hrůzou jsem zjistila, že se kniha pokračuje příběhem někoho jiného a na to už jsem sílu neměla. Možná kniha nakonec nějakou pointu měla, možná příště...“... celý text
— Cristianna
