Nové komentáře u knih Ruth Downie
Ruso a mizející tanečnice
„I mně to trochu připomnělo středověké příběhy Ariany Franklinové, snad jen o stupeň úsměvnější a sarkastičtější. Když jsem se oprostila od představy, že mám v ruce historický román, dokázala jsem se docela dobře bavit. A padoucha jsem samozřejmě neodhalila, jako ostatně téměř nikdy při čtení detektivek. Leda tak tiskařské chyby a překlepy . . .
Jako úsměvné a oddechové čtení určitě doporučuju.“... celý text
— broskev28
Ruso a mizející tanečnice
„Od knížky jsem moc nečekala, respektive, dostala jsem úplně něco jineho, nez jsem dle obálky dedukovala, ale nezklamala mě. Ruso sám je napsaný úplně úžasně. Není to historický výživný román, čistá romantika ani čistá detektivka. Prostě lehké milé počtení pro posmourne dny. Je mj líto, že od autorky u nás již nic nevyjde, pocetla bych si ještě víc.“... celý text
— sarka9190
Ruso a mizející tanečnice
„„Rozvod z tebe udělal smutného cynika, příteli.“
„Rozvod ne… to manželství.“
Na začátek je třeba říci, že kniha není o gladiátorských zápasech, jak evokuje obálka, ale lékařským historickým románem s detektivní zápletkou. Také je na ní znát, že jde o debut. Ne že by byla špatně napsaná, ovšem koncepce zápletky je až zbytečně rozšafná. Naopak co se týče dialogů a postav, předvádí Ruth Downieová řemeslnou zručnost, již mnozí mistři hledají desetiletí. Především nesnázemi provázený medik Gaius Petreius Ruso opravdu stojí za to. Ten kdyby jen tušil, nakolik řeči o zcivilnění Británie římskou kulturou jsou nepravdou, zůstal by raději v daleko méně nebezpečné Africe.
Se špetkou benevolence má vyprávění blízko k tvorbě Ariany Franklinové, i když tohle přirovnání není úplně čestné. Na textech Franklinové je totiž znát, že se snaží držet se co nejvěrněji dobových reálií, naproti tomu Downieová bezostyšně přiznává, že pracuje více s fabulací, než s doložitelnými fakty. Báječné jsou každopádně obě.“... celý text
— trudoš
Ruso a mizející tanečnice
„Hodně čtenářů má snahu porovnávat G. P. Rusoa s Falconem od L. Davis. Myslím, že to není dobrý nápad, protože obě postavy jsou charakterově velmi rozdílné. Mně osobně je lékař Ruso mnohem bližší. Je to obyčejný člověk, byt z vyšší třídy, který zrovna neprožívá nejlepší období svého života. Tomu nepřispěje ani to, že byl právě převelen do Británie, kde se mu zrovna dvakrát moc nelíbí a kde mu do života vstupuje další komplikace v podobě otrokyně, kterou nevědomky pojmenovává Tilla. Jak moc mu vstoupí do života se projeví hlavně v dalších dílech série. V současné době má řada 8 dílů, v tisku je 9. a autorka začíná přemýšlet nad dalším.
V knize se dozvídáme řadu věcí z běžného života a chodu vojenské nemocnice. Samotná dějová linie, tedy ta detektivní tvoří do jisté míry spíš pozadí příběhu. To je dáno i tím, že Ruso sám se v žádném případě necítí a nesnaží se chovat jako detektiv. Příběh mizejících tanečnic se k němu dostává spíše formou drbů a klepů, na které narazí při běžných hovorech s ostatními. Nicméně na konci se dočkáme odhalení vraha, jehož osoba je pro čtenáře poměrně překvapivá a většině obyvatel jak vojenské základny, tak okolního města, zůstane jeho totožnost navždy neznámá.
Ještě bych ráda ocenila překlad, který byl u této knihy velmi zdařilý.“... celý text
— Carmen13
Ruso a mizející tanečnice
„Oddychová knížka, která nijak zvláště nenadchne, ale rozhodně ani neurazí. Hezky zakončené. Výsledný dojem je velmi dobrý. Podle některých komentářů jsem čekala nevydařený příběh ale nakonec to bylo opravdu čtivé a milé. Obzvláště se mi líbilo že i Říman byl projednou v knize vyobrazen jako slušný a čestný člověk, s čímž se většinou nesetkávám. Jediné co bych možná vytkla je, že když jsem se zabrala do děje a oblíbila si hlavní postavy tak byl najednou konec, a to jsem četla tak tři hodinky. Takže bych možná vložila více zápletky a děj nějak prodloužila. Na druhou stranu, méně je někdy více a pokud už není o čem psát, tak nemá cenu děj zbytečně natahovat.“... celý text
— cca
