cca komentáře u knih
Nádherný příběh o přátelství a o vědě. Fyzika vůbec není můj šálek kávy, ale autor se s příběhem popasoval tak dobře, že i když je kniha nabitá informacemi a člověk někdy prostě nechápe o čem je řeč, tak to vůbec nebrání pochopení a prožití příběhu jako celku. Krásná, krásná kniha. Rozhodně stojí za to se k ní vrátit a věřit, že právě takhle by jednou mohlo dopadnout první setkání......
(SPOILER) (přečteno v angličtině) Ačkoli běžně romantické příběhy nevyhledávám, kniha se mi moc líbila. Na té klasice prostě asi něco bude :)
Na rozdíl od většiny názorů jsem ale asi nevnímala závěr stejně jako ostatní. Pro mě bylo strašně smutné, že promarnili tolik času a nějak jsem se přes to nedokázala přenést... Chápu, že to byla právě pointa příběhu, že hrdinové překonali všechny překážky a našli k sobě (tedy spíše ona našla) cestu a bylo to celé velmi dojemné, to ano. Přesto se ale nemůžu zbavit jakéhosi rozčarování, že to celé "odloučení" a následná tragédie byla vlastně zbytečná hloupost (zaviněná oběma stranami). Každopádně to ve mně rozhodně dojmy zanechalo, a o to jde především.
Ken Follett sází ve druhém díle na stejného koně jako u Pilířů země, a postupuje podle obdobného vzorce - totiž představí nám kladné hrdiny i veskrze prohnilé padouchy a do tohoto černobílého světa čtenáře postupně zasvětí- ten potom silně prožívá šílené nespravedlnosti a zločiny, jichž se záporné postavy dopouští a fandí svým oblíbencům, kteří se jednou ocitají v bezvýchodné situaci, potom se jim podaří nad intrikami zloduchů vyzrát a tak to jde pořád dokola. Podobně jako díl předchozí, je i tento neodmyslitelně spjat se stavbou katedrály a vůbec se stavitelstvím jako takovým, a aby toho nebylo málo, značná část příběhu líčí, jak do života lidí zasáhl mor.
Musím říct že už předchozí díly byly velmi dobré, ale tohle byla teprve opravdová pecka. Konec jsem vůbec nečekala a autor mi připravil opravdu šok. Jednoznačně nejlepší díl celé série. Obvykle nemám ráda změny hlavních postav, a to ani u takto nepřímo navazujících sérií, ale tady to určitě bylo ku prospěchu - detektiv Bruno sérii oživil.
(přečteno v angličtině) Můj teprve druhý Nesbo, a s uspokojením musím konstatovat, že tady už jsem najela na autorovu vlnu. Jako první jsem od něj četla tolik opěvovaného Sněhuláka. Ten byl dobře napsaný, zamotaný, ale bohužel u mě prostě nevyvolal žádnou emoční odezvu. Tady už to ale bylo úplně jinak. Olav jako hlavní postava byl super, moc jsem mu fandila. Smutný konec, ten mě trochu zamrzel.
(přečteno v angličtině) Kdysi jsem tuto knihu začala číst a potom ji na několik let odložila. Po přečtení jsem ale vůbec nechápala proč. Příběh protkaný filosofickými úvahami, které ale mají hloubku a smysl, nutí číst dál. Po celou dobu čtení jsem cítila rozhořčení vůči nebohým zvířatům, zároveň ale i pochopení k lidem. Konec byl přesně takový, jaký měl být.
Dobře, že je to taková kratičká knížka, protože díky omezenému rozsahu neztrácí na dynamičnosti a člověk se u ní nenudí. Stejně jako tu píše většina, bohužel jsem si všimla chyby v podobě jména, které se objevilo v průběhu knihy u "nejmenovaného vypravěče", a to mi poměrně dost zkazilo celé vyvrcholení, jinak bych možná hodnotila ještě lépe. I tak ale hodnotím kladně.
Rozsáhlý historický román, v jehož průběhu jsem ale nenarazila na jediné hluché místo. Autor mě neustále udržoval v napětí a příběh ve mně vyvolával spoustu emocí, tak jak to u správné knihy má být. Kromě stavby katedrály se kniha věnuje boji dobra a zla, víře, lásce, nenávisti a životu obyčejných lidí i lidí vyššího postavení. Na autora jsem sázela už dopředu, nicméně i tak mě dokázal překvapit. Prostě mistrovské dílo.
Míra brutality a zvráceností určitě odpovídala názvu i očekáváním. Nicméně se nemůžu zbavit pocitu, že z nějakého důvodu to ve mně nezanechalo až takové emoce, jaké by asi člověk u četby podobného obsahu čekal. Styl, jakým je kniha napsaná, na mě působil tak nějak vzdáleně, tolik mě to nezasáhlo. Možná to bylo tím, že činy téměř každého jedince v knize byly do jisté míry "zvrácené" / nesprávné, nevím přesně, jak to popsat. Samozřejmě netrpím iluzí, že každý je andílek, nicméně, přišlo mi, že tady to bylo už trochu přehnané a celkově pak na mě příběh zapůsobil nereálně. Ne nereálně ve smyslu osobnosti vraha, spíše co se týkalo okolního světa. Jistě se ale jedná o hrůzostrašný příběh, navíc inspirovaný skutečnou postavou, který, pokud někdo vyhledává tento žánr, rozhodně stojí za přečtení.
Ke knize jsem, přiznám se, přistupovala poměrně skepticky. Politika, navíc ještě v USA, pro mě není zrovna atraktivní téma. Nakonec jsem ale byla příjemně překvapená v podobně klasického akčního dobrodružného románu. Ano, prezident je zde vykreslen jako naprostý andílek, nic extra zajímavého se z knihy nedozvíme, ale děj pěkně plyne, napíná a netáhne se. Za mě krásné 4 hvězdy a spokojenost.
(přečteno v angličtině) Od autora je to má první kniha a už teď můžu říci, že v budoucnu se určitě dostane i na další. Vraha se mi nepodařilo ani zdaleka odhadnout, byla tam akce, celkově to nemělo nijak hluchá místa. Z detektivního žánru řadím mezi ty lepší. Chris Carter to sice není, ale rozhodně Bryndza má, poměrně vysoká, očekávání naplnil.
Dokonalý historický román, kterému nemám co bych vytkla. Tolik zvratů, intrik, bojů a lásky. Ráda jsem si připomněla několik postav z minulého dílu a zároveň si oblíbila několik dalších, nových, které nás provázejí příběhem. Souhlasím s komentáři většiny a není nutné je tu opakovat, zkrátka je to klenot.
Jednoduché, svižné, rozhodně ne náročné čtení. Autorka neustále měnila postavy, pohledy a časy a přišlo mi to zajímavé, dodávalo to šťávu (a popravdě, bez těchto neustálých změn, například kdybychom příběh sledovali jen z pohledu jedné osoby, by byla kniha ohromně nudná, protože, přiznejme si, je to opravdu jednoduché čtení). Také mi nevadilo, že celou dobu čekáme jak na odhalení vraha, tak vlastně i oběti. Pokud něco, pro mě to napětí jen zvýšilo, a to, že se po většinu knihy nestane žádná akce mi nijak nevadilo, bohatě jsem se spokojila s náhledy do životů těch "dokonalých" párů. Na oddech po náročnějším čtivu je to fajn.
Nesporně mě poslední díl bavil nejvíce a vzhledem k tomu, že mě velmi potěšilo, že trilogie má vzestupnou tendenci (na rozdíl od Stínu krkavce), tak dávám 5*. Určitě to ale není bez výhrad. Za nejlepší linku považuji Sirusovu a také Hilemore byl skvělý, už jen proto dávám o hvězdu navíc než předchozímu dílu. Naproti tomu děj okolo Lizanne jsem si bohužel nedokázala moc oblíbit ani tentokrát. Dále je tu skutečnost, že se zde vyskytuje opravdu dost postav z různých koutů světa, některé ale vlastně nejsou v příběhu téměř k ničemu. Obecně autor knihu zahrnuje zbytečnými složitostmi (ať už právě v postavách, politice, chaosu z příliš mnoha míst kde se děj odehrává....). Obvykle se mi takový "důkladný vhled do neznámého světa" naopak líbí, ovšem připadá mi, že tady to bylo jaksi na úkor epičnosti příběhu. Každopádně jsem se ale velmi bavila, děj rychle ubíhal a závěr mi přišel uspokojivý.
Kniha určitě patří mezi typy, které mě baví - dobrodružný příběh plný akce, navíc různé záhady a tajemství protkané historií - to je přesně můj šálek kávy. Trochu mě ale zklamal konec, kde jsem odhadla vyústění zápletky se záporákem už dopředu a potom jsme se už bohužel vlastně nic moc šokujícího nedozvěděli. Možná jsem ale až přehnaně kritická, protože jsem měla opravdu vysoká očekávání (které ale Brown i tak dokázal téměř naplnit, příběh je skvělý, jediná výtka za mě patří konci). Závěrem tedy určitě hlavně chválím a doporučuji, množství zajímavých informací v knize je pozoruhodné.
Začátek mě bohužel nějak minul. Příliš jsem se nebavila, nemohla jsem se vpravit do prostředí a atmosféry a možná jsem potom i trochu nedávala pozor, protože až zhruba do poloviny mi trvalo, než jsem pořádně pochopila kdo je vlastně kdo a na čí straně stojí. Nicméně poté už jsem si vytvořila k postavám nějaký vztah, děj se začal hýbat a konec mi přišel opravdu dobrý. Nezbývá než zjistit, jestli ve stejném duchu jako právě konec budou pokračovat i další díly.
Ačkoliv hlavní zápletka jako taková za mě nepřinesla žádné velké překvapení, kniha mě dostala tím, jak navodila atmosféru 50. let na jihu USA a především také retrospektivními částmi věnovanými válce.
Celá trilogie mě absolutně dostala, jako už to dlouho jiná kniha nedokázala. Temný les je za mě z těch tří nejlepší, byť celé to dílo je prostě geniální. Některé myšlenky nebo události v knize jsou z mého pohledu naprosto uvěřitelné a obzvláště princip temného lesa je velmi zajímavý. Rozhodně se řadím mezi obdivovatele pana autora.
Souhlasím s tím, že knize něco chybí. Pořád jsem nějak čekala, že všechno směřuje ke strhujícímu závěru, který se bohužel nakonec nekonal. Nicméně tady bych použila větu: "Cesta je důležitější než cíl." Náhledy do životů různých lidí, jejich problémů a názorů mě prostě bavily. Autorka dokázala jednotlivé linie dobře zpracovat a nebýt toho nemastného, neslaného konce, dala bych plný počet.
Na Dunu jsem měla políčeno už opravdu dlouho a ani jsem od ní nečekala nic jiného, než že mě nadchne. Asi nejatraktivnější je zde prostředí planety Arrakis, které mě opravdu velmi bavilo. Všechny ty promyšlené detaily, červi, způsoby, jakým se s drsnou planetou lidé měří, to všechno bylo perfektní. Dalším pilířem Duny a důvodem proč ji tak vysoko hodnotím, jsou zábavné intriky probíhající mezi všemi aktéry. Zajímavá, avšak ne nepříjemná je pro mě skutečnost, že děj se odvíjí velmi nerovnoměrně. První dvě třetiny knihy plyne opravdu pomalu, zatímco v té poslední třetině se úplně změní dynamika a všechno se "semele" naráz. Jako nešvar ovšem vidím všudypřítomné úvahy, "omáčku" popisující různé stavy postav a jejich vidění a způsob, jakým jsou tyto části napsané. Na začátku ani na konci knihy jsem to nijak moc nevnímala, ovšem ve druhé části už mě takové pasáže chvílemi začínaly nudit. Přesto dávám plné hodnocení, protože všechny ty kladné stránky daleko převáží.